MAUNA - zkoušky bojovníků

9. Pravda?

Před chvílí jsme odešly z marodky, poté co jsme pracně daly do všech pacientů léky, převázaly rány, změnily propocené povlečení a obklady.
Teď jsme se nacházela spolu s Ember a Ai-jou v tmavé kuchni, kterou osvětlovalo jen světlo z kamen, nad kterými se vařila voda, a místy pochodně.
Krájela jsem mrkev na kousíčky na pevném prkýnku, zatímco Jou byla pro dřevo do kamen, dokonce jsem slyšela údery sekery, jak se vší silou půlila dřevo. Vedle mě stála Ember a krájela kuřecí maso na malé kostičky. To co mělo vzniknout byl vývar, aby všem dodal zdraví a posílil je.
O chvíli později, málem Jou vykopla dveře, doslova, protože měla plnou náruč polínek a vrávorala se do středu kuchně ke kamnům.
"Nechtěl by mi třeba někdo pomoct?" Zavolala přes dřevo.
Odložila jsem nůž a propletla jsem se kuchyní k ní. Nabrala jsem si část jejího nákladu, a pomohla jí ho odnést na hromadu.
"To je všechno?" Zeptala se Ember.
"Kdepak, to je teprve začátek, takže bych si vzala So-ri.?"
Popadla mě za ruku a já se nechala odtáhnout ven. Poslední co jsem viděla než mě Jou vytáhla ven, bylo jak se Ember usmívá sama pro sebe.

"Tak naložíš mi nějaké dřevo, Jou?"
"Proč ne, kolik toho uneseš? Ri?" Podívala se na mě se zvednutým obočím.
"Hele Jou, alespoň dává nějaký smysl narozdíl od Ri." Před odpovědí jsem ale napřed dostala hromadu dřeva. Ta tíha mě na chvilku zaskočila, takze jsem málem ztratila rovnováhu. Pak se mi dosalo smíchu a odpovědi.
"Dobře, dobře, ale jak jsi na to pro boha živýho přišla?"
"Noo, trošku jsem se nudila...... ."
" Tak to by bylo na dlouhý příběh a Ember má jakou zkráceninu?"
"Přece Em." Zasmála jsem se a odpotácela jsem se s hromadou dřeva dovnitř.

Když jsme odnosily dřevo, co Jou nasekala, dovnitř, Em už stihla dokrájet všechnu zeleninu a maso a naházet to do hrnce. Takže už to stačilo jenom nechat vyvařit.
Přihodila jsem pár polen do kamen a sedla si na lavici, co stála na kraji místnosti, do tureckého sedu.
"Co hodláme dělat?" Ptala se Jou.
"Já bych se ráda něco dozvěděla o vás." Nechala se slyšet Em.
"Co kdybysme to udělaly tak, že se každá na něco zeptá a ty ostatní musí odpovědět po pravdě?"
"Tak jo, ale odpovídat by měl i někdo kdo se ptá."
"Dobře."
"Ja začnu." Přihlásila se Ai-jou.

A: Měly jste někdy přítele, nebo tak? Já teda ne, mě kluci nenáviděli.

Já: Taky ne. Já o to vážně zatím nemám zájem.

E: Já jo, furt ho mám ráda, ale rozešla jsem se s ním.

A: Proč?

E: Vážně to musíte vědět?

Já: Joo.

E: Tak jo no. Ve druhém městě je totiž věznice, kde jsou zavření mí vzdálení příbuzní a John kývl na to, že odjede do toho města, bude je hlídat a trestat je , zároveň kývl na zásnuby s jinou dívkou, kterou ani nezná. Stačí?!.

Já: Promiň, já to tak nemyslela.

A: Já nevěděla....

E: Ne pardon, ale prosím pokračujme.
Ptáš se So-ri.

Já: Tak třebaa.....Členové vaší rodiny, jako té nejbližší a koho máte rádi a koho nenávidíte? Ja půjdu nakonec.

A: Mám tátu, kterýho všichni nenávidí, protože je zrádce. Mámu, která to skoro nedává a mladšího bráchu, kterej se pohřešuje někde na tomhle světě nebo jinde. Perfektní rodina.

E: Myslím, že budu pokračovat s mojí "perfektní rodinou". Moje máma, táta a starší sestra mě nechali tady, v klášteře, takže je nemám ráda všechny. Asi tak.

Já: Hele, moji rodiče mě opustili s kmenem Mauna, kvůli tomu aby ho mohli potom dobít, kvůli zdroji energie co se tam nachází. Takže dokonalý. A můj starší bratr na tom není o nic líp, šikanoval mě a mlátil. Nejvíc ale nenávidím otce. Mňamm

E: Teď se ptám já. Takže, co je vaše nejoblíbenější jídlo? Já miluju buchty s povidlama, ne s borůvkama jsou lepší.

A: Já nevim, asi všechno

Já: Miluju pizzuuu. Nejlepší jídlo na světě.

A: Kolik vám vlastně je?

Já: 14

E: 16

A: 14

Já: Nejlepší kámoš/ka ?

E: nemám

A: nemám

Já: cože, já nevím možná je to Lee-ah, ale ten je spíš brácha, ale copak to není jedno?

E: A já se chci zeptat....

Do dveří vtrhla nějaká další sestra, trošku při těle s rozevlátým šálem.
"Voda se vyvařuje a vy si tady klidně sedíte a povídáte. Za trest půjdete nabírat a budete uspávat ty spratky bez rodičů. Teď ale mazejte umýt špinavé nádobí, za chvíli půjdete nabírat."
Zvedli jsme se a zamířili ke špinavému nádobí. Každá jsme popadla velkou část a vynesly jsme to ven k pumpě.
"Tak to dokončíme zítra." Navrhla jsem zatímco jsem drhla špinavý talíř. To jsem ještě netušila, že zítra na to čas nezbyde, protože na nás zbyde mnohem těžší úkol než uspávání dětí.
__________________________________________

Právě jsme uspaly asi třicet dětí. Nechtějte vědět kolik času to zabralo, ani kolik mé energie. Ploužily jsme se po chodbě a jediné na co se těším je moje postel, nebo spíš hnízdo z peřiny na zemi.
__________________________________________