5. kapitola

1 0 0
                                    

„Venku je klid a ticho. Nevím, jestli to brát jako špatné jako dobré znamení, ale spíš jako dobré. Vypadá to tam, že nikdo si ničeho nevšimnul a neví."

„A taky dlouho vědět nebude. Není tu signál," doplnil Simči slova Jeremiah sedící stranou, protože při pohledu na kapku krve se mu z tváře vytrácela barva, natož z celé louže. Linda tam seděla s ním, měla stejný problém. Dan s Lukym a tím klukem se postarali o nůž a tělo zabalené v černém pytli dali do skladu na chodbě. Simča jim chtěla pomoci, ale neměla dostatek síla pro „zhmotnění" ruky, aby mohla krev vytřít lidskou věcí, protože po ruce neměla hadr od duchů. Luky se nakonec dobrovolně na vytření krve přihlásil.

„V laborce mi řekli, že výsledky budou mít za dvě hodiny a přijdou nám je říct. Všichni profesoři jsou zalezlí v jednom kabinetu bez ředitele a studenti jsou na chodbách nebo v posluchárnách," seznámil všechny se situací Dan po návratu z laboratoře.

„Měli bychom udělat poradu a nenechat to jen tak. Mě s Lindou skoro nikdo nevidí a jiní to neudělají. Budete se toho muset ujmout vy. Svolejte všechny za dvě hodiny do hlavní posluchárny, které budeme říkat ležení. Já mezitím sepíšu na papír několik věcí, co byste neměli zapomenout říct," rozhodla blondýnka. Sice byla introvert, ale zároveň byla částečně rozený vůdce. Nevěděla, proč taková kombinace, nikdy to neřešila. Posadila se na jedno místo, vytáhla sešit s propiskou a začala vypisovat v bodech, co by měli chlapci říct.

Po hodině sepisování a úprav byla konečně spokojená. Nechtěla psát celý proslov, aby chlapci měli možnost říct si něco svého.

„Máš to napsaný?" zeptal se Dan po další hodině, co už si Simča psala něco svého.

„Mám," odpověděla a podala mu s úsměvem papír, kde bylo vše sepsané. Vydala se za ním do posluchárny za dveřmi s číslem jedna. Rozhodla se zůstat u dveří a hlídat, aby nepřišel nějaký profesor, protože věděla, že žádný student by nebyl schopný někoho zabít. Možná se rozhodla chodit na přednášky až teď, ale školou bloudila posledních dvacet lidských let a ráda pomáhala studentům, kteří si nevěděli rady nebo je profesoři potrestali za nic. Studenty znala, profesorům nevěřila a řediteli po rozvodu s jeho ženou také ne. 

Vražda na vysoké úrovniKde žijí příběhy. Začni objevovat