His Queen (CZ)

Kapitola První

     Byla jsem tak neuvěřitelně naštvaná.

     Všechno se zdálo být normální. Byl poslední školní den a já už se nemohla dočkat prázdnin. Chodila jsem do třeťáku a příští rok jsem měla dělat maturitu. Byla jsem štěstím bez sebe, že už to končí.

     Jenže když jsem přišla domů, moje mamka mi oznámila, že mi přišel dopis. Byla jsem zmatená. Mně dopisy nechodí. A moje zmatení vzrostlo, když mi řekla, že dopis je od mého bráchy.

     V první chvíli jsem neměla tušení, co dělat. A moje máma byla očividně taky překvapená. Protože od té doby, co se naši rozvedli a můj brácha Dylan se vypařil jak pára nad hrncem, jsem o něm vůbec nic nevěděla.

     Měla jsem chuť ten dopis spálit a dělat, jako by se nic nestalo. Jenomže část mého já, ta, která byla tak pekelně zvědavá, chtěla ten dopis popadnout a odhalit tak ono záhadné tajemství skryté uvnitř.

     Bohužel pro mě, vyhrála ta druhá část. A tak jsem otevřela dopis a začetla se.

     Ahoj Stacy,

     Vůbec nevím, čím mám začít. Je toho tolik, co ti musím říct. Asi bych se nejdřív měl omluvit, že jsem se ti neozval dřív. Věřím, že někdy pochopíš proč.

     Nevím, jestli to víš, ale teď momentálně bydlím v Los Angeles. Je to tu nádherné a moc bych si přál, abys  to mohla vidět taky. Mám proto pro tebe takovou nabídku. Nechtěla bys ke mně přijet na prázdniny?

     Samozřejmě pochopím, když řekneš ne. Je to totiž dost narychlo, ale budu rád, když přijedeš.

     Pošlu ti adresu. Letenky jsem ti už objednal, takže kdybys nechtěla jet, tak propadnou. Ale je to jen na tobě.

     Doufám, že se uvidíme v Los Angeles.

     S pozdravem,

     Tvůj brácha Dylan

     PS: Pozdravuj doma.

     Četla jsem si ten dopis pořád dokola a dokola, dokud mi ho mamka nevytrhla z roukou s tím, že si to chce přečíst taky.

     To jako vážně? On chce abych za ním přijela po tom, co mi udělal? Po tom, co odjel, když jsem ho nejvíc potřebovala? Když se stalo to, co mě bude strašit ve snách až do konce mýho zatracený života?

     A co do prdele myslí tím, že mi už letenky objednal?! Jak si může být tak jistej, že tam pojedu! Moje myšlenky lítaly všemi směry.

    ,,Pojedeš tam?" vyrušila mě máma z mýho uvažování. Nechápala jsem, jak může být tak klidná. Jako kdyby právě nečetla dopis adresovaný její dceři od svého syna, kterého neviděla podělaný tři roky!

     Když viděla, že se nemám k odpovědi, jenom si povzdechla: ,, Chápu, že jsi naštvaná, Stacy, já bych taky byla, kdybych byla na tvým místě. Ale zkus ho pochopit. On to neměl taky nejspíš jednoduchy. Taky k tomu musel mít nějakej důvod. Byt tebou, zkusím se nad tím zamyslet. " Tak tohle byla moje máma. Prostě naivka. V každým hledala jen to dobrý. Za mě to byla její nejhorší, ale zároveň taky nejlepší vlastnost. Vždycky totiž měla pravdu.

      Máma na mě s očekáváním hleděla a já se musela rozhodnout. Jet, nebo nejet? Překousnout svůj vztek, nebo mu dát volný průběh? Usmířit se, nebo se dál utápět ve smutku?

     A tak jsem vyslovila ty dvě slova, která mi dočista změnila život.

    ,, Pojedu tam. "

     Milé dámy i pánové!

     Vítám vás u mé první kapitoly mé první knihy! Nemůžu uvěřit, že jsem to zvládla! 😆 No, každopádně, gratuluji každému, kdo se dočetl až sem. To se jen tak někomu nepovede. Budu moc ráda za každou podporu i zpětnou vazbu. Tak zase u další kapitolky AHOJKY!