Selena [ MLP star story]

•kapitola III.•

Nechtělo se mi tam, ale musela jsem najít Lilith.
Nádech, výdech. Tohle dáš. Co jiného mi zbývá. Trochu jsem se motivovala a vyšla. To co mě tu právě teď  nejvíc děsilo je to jaký hluk moje kopítka vydávají. Pořád to tak klape o podlahu až se bojím aby to ta věc neslyšela.

Vešla jsem zpátky do té místnosti, a porozhlédla se po Lilith. Najednou jsem ji uviděla
,, Lilith! Jsem tak ráda že jsi v pořádku" zašeptala jsem.
Ale tohle Lilith nebyla. Ten někdo měl stejnou světle fialovou barvu, i tmavou hřívu jako ona. Ale bylo to vyšší. O HODNĚ vyšší. Nejdřív jsem si toho nevšimla ale ta věc byla vysoká asi tak jako půlka jednoho pilíře. Nejdřív jsem si myslela že jen špatně vidím kvůli špatnému světlu a tomu jak je daleko. Než jsem stačila ještě něco říct, otočilo se to na mě. Nemělo to obličej! Na místě kde to mělo mít obličej zela jen prázdnota....ale, i tak jsem nějak věděla že se to dívá přímo na mě. Pomalu jsem couvla. A ta věc udělala krok ke mě. Takhle to šlo dál.ja jsem se snažila vzdálenost mezi námi oddálit a ta věc zas přiblížit. Děsivé na tom bylo to, že mi to pořád připomínalo Lilith. Najednou se za mnou ozval hlas. Otočila jsem se tím směrem a tam stála Lilith. Ta skutečná! Otočila jsem se zpet na tu věc a na zlomek okamžiku ji ještě spatřila. Něco to i zašeptalo, myslím že to znělo něco jako ,,l'obscurité arrive"
Ale, jak říkám nejsem si jistá. O tomhle jsem Lilith neřekla. Nechtěla jsem aby se starchovala.
,,Offelie? Něco jsem našla, myslím že to je napsané ve starých runách,myslíš že bys to mohla přečíst?"
,,Hm, podíváme se. Ale rychle".
Zavedla mě ke stěně a tam stálo -
ᚨᛉ ᚾᚨ ᚾᛖᛒᛁ ᛈᚩᛋᛚᛖᛞᚾᛁ ᚻᚡᛖᛉᛞᚨ ᛋᛈᚨᛞᚾᛖ, ᚡᛖᚳᚾᚨ ᛏᛖᛗᚾᚩᛏᚨ ᚾᚨᛋ ᛈᚩᚻᛚᛏᛁ ᚨ ᛈᚱᚨᛋᛏᚨᚱᛁ ᛒᚩᚻᚩᚡᛖ ᛋᛖ ᛉ ᛈᚩᛞᛋᚡᛖᛏᛁ ᚡᚱᚨᛏᛁ
,,Hmmm, říká to,že až na nebi poslední hvězda spadne, věčná temnota nás pohltí a prastaří bohové se z podsvětí vrátí.

S Lilith jsme se na sebe zmateně podívaly. Radši jsme to neřešily a mlčky šli dál. Asi v půli cesty jsem si uvědomila že nás někdo sleduje. Vypadalo to že si toho Lilith všimla také. Zrychlily jsme. Ale po chvíli jsme se i rozutekly ,když kroky byly rychlejší a hlasitější. Doběhly jsme až ke starému dubu. Zastavily jsme se, a naslouchaly. Nás pronásledovatel to nejspíš vzdal, jelikož nebylo slyšet nic než zpěv ptáků a šelestění listů ve větru. Vydaly jsme se zpátky na hrad.