Maya Kotori - POZASTAVENO

.kapitola 2.

„May, jsi v pohodě?" ustaraně si mě má kamarádka prohlíží.

„Slyšela jsi, co řekl?" podívám se na svou přítelkyni, která se na mě dívá pořád stejně.

„Opravdu se teď budeš zabývat tím, jak ti řekl místo toho, abys mi ty pověděla jestli se ti něco nestalo?" nechápavě si mě sjede pohledem a posadí se vedle mě na lavičku.

„Jsem v pořádku a ty?" povzdechne si a přikývne na souhlas.

„Mám jen trochu odřená kolena, ale to hned zmizí, takže se není čeho bát," nasadí zářivý úsměv a já se cítím provinile. Koneckonců jsem já byla ta, kdo ji shodil na zem a kvůli komu má roztrhané rifle.

„Mrzí mě to," šeptnu a stisknu ruce v pěst, „jsem strašný nemehlo a tohle se stát nemělo," uchechtnu se nervózně a ona se mnou.

„Jo, máš pravdu, ale už se to stalo a nevrátíme to. Důležité je, že jsme obě v pořádku, no ne?" pomalu přikývnu a podívám se před sebe.

Když se k nám ten člověk přiblížil, měla jsem zavřené oči. Netuším co se stalo mezitím, ale když jsem je otevřela ležel na zemi a vyděšeně na mě ukazoval prstem. Jako by viděl stvůru.

Podívám se na své ruce. Opravdu jsem zrůda?

„Nad čím přemýšlíš?" nadzvedne tázavě obočí. Moc dobře ví co si říkám v hlavě, ale přesto to chce slyšet z mých úst.

„Co se stalo když jsem se nedívala?" Nagisa kde mě odvrátí pohled. Tohle gesto nedělá často, takže se muselo stát něco strašného...

„Spadl. Z ničeho nic se mu podlomily nohy a nemohl se nadechnout. Začal to přirovnávat k tobě. Protože ve chvíli kdy jsi zavřela oči se to stalo. Jako bys to zavinila ty," vrátí pohled zpět ke mně.

„A ty tomu věříš?" šeptnu. Nagisa chvíli váhá a zmůže se jen na pokrčení ramen.

„Nevím co si mám myslet. Říkám si, že možná byl příliš opilý, tak se neudržel. Jenže po tom, co tam přišla policie s tou paní a on říkal co cítil..."

„Možná byl i zdrogovaný, nemusí to být hned mnou. Ne?" nejistě na ni pohlédnu. Vím, že to má vina byla. Uvědomuji si co dokážu když mám strach, ale říct to Nagise, vyděsila bych ji a co hůř... Možná bych o ni i přišla.

„Já ti nevím. Neznělo to, že by jel na drogách," poškrábe se na ruce a já vstanu, „May."

„Ne, žádný May. Ty nevíš jaký to je. Budeš věřit raději nějakému úchylovi než své kamarádce. Všichni se ke mně otočili zády kvůli tomu, že jsem zrůda. Netušíš vůbec jaké to je, když spíš a ocitneš se na neznámém místě. Probudíš se a věci z té noční můry se dějí ve tvém skutečném životě. Jenom se zamyslíš a ihned se spustí bouřka nebo začne silně pršet. Já si tohle nevybrala, děsí mě to a nedokážu to ovládat. Tomu člověku jsem to skutečně udělala já, ale co bych řekla policii? Poslali by mě do blázince! Nagi, já nechci přijít i o tebe kvůli tomu kdo jsem," do očí se mi nahrnou slzy. Nagisa vstane, aby mě objala, ale já couvnu. „Chci být teď chvíli sama... Až dojdeš domu, dej mi prosím vědět."

Se sklopenou hlavou a bez rozloučení se vydám zpět domů. Potřebuju se projít a pročistit hlavu. Nejlepší lék je však na moje temné myšlenky hlasitá hudba mé oblíbené skupiny.

„Ahoj, jsi doma celkem brzy, všechno v pořádku?" zeptá se mě máma volající z kuchyně. Určitě zase dělá svou oblíbenou činnost. Úklid kuchyně spojený s pečením perníku.

„Jo, všechno je fajn, neboj," zavolám nazpět a vejdu do svého pokoje, kde si odhodím hnědý batůžek ke stolu s učením.

„Ne nevypadáš moc fajn," nadzvedne obočí moje mladší sestra. Sjede si mě pohledem, přičemž ji já tím svým zarazím a ona se pak věnuje zase svému telefonu.