Maya Kotori - POZASTAVENO

.kapitola 6.

„No?" nervózně se usměju a Nagisa se mě začne ptát na různé věci. Například jaké to bylo, jak jsem na to byla já, co jsem cítila. Jsou to takové otázky, které bych zrovna od ní opravdu nečekala. Dokonce na ně nemám ani odpověď! Nebyla jsem připravená! Byla to přepadovka z jeho a i teď z její strany. Mám pocit, že mi z těch otázek brzy vybouchne hlava.

„Takže jsi ho tady po tomhle nechala stát na místě samotného? May! Vždyť co si teď bude myslet?" zoufale se na mě podívá.

„Já vím, já vím," zakňučím a schovám si obličej do dlaní, „já chtěla ale utéct. Jsem srab," podívám se na ni provinile.

„Ne, to nejsi. Upřímně... Být ve tvé kůži, nevím co bych udělala," přikývne nesouhlasně, „ani bych si to nedokázala představit, ale kdo ví. Možná bych taky utekla. Tak či tak si myslím, že bys za ním dnes večer měla jít. Vyhledat ho."

Pomalu přikývnu, ale podaří se mi to? Ne vždy se dostanu tam, kam chci...Povedlo se mi to snad jenom jednou a to když jsem se objevila na bazéně, kde byl i on.

„Musíš si o tom s ním promluvit... Myslím, že by vám to oběma prospělo," pousměje se. Vždycky ví jak dobře poradit. Měla by se dát na terapeuta. Lidi by ji milovali. Vždyť i já ji už miluju!

„Jo, já vím," povzdechnu si, „ale co když se mi to nepodaří?" kouknu na ni.

„Když ne, tak ne," pokrčí rameny jako by nic, zatímco já mám pocit, že na tom závisí celý můj život, „můžeš se u něj objevit později nebo naopak on u tebe a můžete si o tom promluvit až v ten den. Měla bys tak i více času na zpracování jak to máš nejradši," uchechtne se a já pomalu přikývnu. Ta holka mě má dobře přečtenou, protože už teď jsem si začala vymýšlet různé věty, které bych mu chtěla říct a jak by měla celá naše konverzace probíhat. Pokud tedy půjde vůbec podle mého plánu a pokud se někdy uskuteční. Co když už ho neuvidím? Moc dobře vím, že jsem zbledla. Pohled Nagisy mluví za vše.

„Nestresuj, dobře to dopadne," mrkne na mě a odepíše někomu na telefonu. Je mi jasné kdo píše. Alan už je tady, ale to mi nepomůže se odreagovat, když budu celý dne přemýšlet nad tím, co panu neznámému říct, jak to říct a jak se s ním co nejdříve setkat. Pokud se s ním vůbec setkám.

***

„Ahoj, May!" zamává na mě Alan a já překvapeně zamrkám.

Co tak najednou? Dříve by o mě ani pohledem nezavadil- no dobře na ty jeho trojbarevné oči se těžce zapomíná, ale to nemění nic na tom, že by neustále mluvil o Anabel jak je úžasná. Omyl. Není. Jediné co ta holka dokáže je využívat ostatní na peníze. Jenom mě mrzí, že do toho zatáhla Alana. Ten kluk je schopný jí snést modré z nebe a ona se o něj doopravdy vůbec nezajímá. Snad jenom když se baví s jinou holkou.

„Um, ahoj," pousměju se. Přesto, že jsem myšlenkami někde jinde ho ráda vidím.

„Už je to doba, dost mě překvapilo, že mi Nagisa napsala," uchechtne se a já pomalu přikývnu. Nevím, kdo z nás dvou z toho byl více v šoku, ale řekla bych, že spíše já.

„Máš něco v plánu, anebo budeme improvizovat?" usměju se a on se na chvíli zamyslí, i když je mi jeho odpověď už dávno jasná.

„Improvizace zní líp," uchechtne se a já se ušklíbnu. Věděla jsem to. Ani jsem nemusela čekat na odpověď.

Vydáme se tedy do nejbližšího obchodu pro pití a pak se procházíme dobré tři hodiny v parku, kde se dělíme o své zážitky. Samozřejmě o mém čarování a panu neznámém nepadne ani zmínka, i když mi něco říká, že Alan moc dobře ví, že je součástí mého kouzlení.