Prolog

4.1K 175 7
                                    

Všude byla tma a ticho. Po opuštěné ulici pospíchal osamělý chodec. Byl celý v černém a kapuce mu zakrývala obličej - nechtěl být poznán. Zastavil před domem s číslem 12 a vešel brankou na cestičku k domu. Nezamířil ke dveřím, ale vylezl na vedlejší strom. Posadil se na větvi a čekal. Dočkal se. V okně v prvním patře se rozsvítilo. Do pokoje vešla tmavovlasá dívka. Našel jsem ji, pomyslel si neznámý. Chtěl si ale být jistý, a tak vytáhl z kapsy fotografii. Na ruku, ve které držel fotku dopadlo měsíční světlo a ukázalo na dlani vytetovaný obrázek, který připomínal převrácené a trochu pokroucené písmeno A. Na fotce byla stejná dívka jako v pokoji. Stejné kaštanové vlasy, čokoládové oči, stejný úsměv. Hezká, napadlo ho. Vstal a začal slézat dolů. Svůj úkol splnil.

ZaklínačkaKde žijí příběhy. Začni objevovat