Třem kamarádkám nevyjdou plány s cestováním. Ale nevadí, změní kurz cesty. Potká je ale nemilé překvapení... stane se vražda.
Dokáže hlavní postava Amy vyřešit případ?
"...A teď vám rozdám vaše vysvědčení" skvělé, já tak nesnáším 30. červen. Vždy musím být vystrojena v šatičkách a čekat až třídní učitelka zavolá mé jméno: "Amélie Alice Morrenová" jdu ke stolu kde nás celých deset měsíců vyučují naši učitelé. "Máš na víc..." podává mi učitelka mé vysvědčení. Ano, mám na víc. Někde jinde než na herecké konzervatoři. Své vysvědčení vím, jednička z literatury, chemie a matiky. A čtyřka z herectví a historie. "Přihlášení na výlet prosím, aby se sešli v jídelně." Hlásí učitelka, a opouští místnost. S holkami jdeme domů, a jsme rády že to máme za sebou. "Tak co mate v plánu?" Zajímá se Leny. "Pomáhat s domácími pracemi" odpovídám s ironickým úsměvem. "Něco vymyslíte, aby si se z toho vyvlékla. Na to přijdeme." Podporuje mě Sintia. Když už jdeme k našim domům a loučíme se, víme že cele prázdniny si neužije ani jedna z nás. "Ahoj rodinko" zdravím při slavném příchodu domů. "Tak jak?" Ptá se taťka. Já pokládám své vysvědčení na stůl, a jelikož je táta spisovatel, spokojeně se na mě usměje. "Ahoj Am." Přiběhne máma co nejdříve, jak slyší můj příchod. "No... když jsme byla ve tvém věku, takové známky bych si nedovolila." Obrátím oči v sloup, ale mama pokračuje. "Ale jsem na tebe i pyšná zlato." V tom mi písně Smska. Je to od Leny, snad na něco přišla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ona ví, že z toho radost nemám. Ale jo, alespoň se dostanu z domu. Už se nemůžu dočkat. "Mami?" Snažím se na ni mile usmát. "Jo?" "Víš, jak jsi říkala, že o prázdninách nikam nemůžu, ale co takhle výjimkou divadlo? Je to herectví." Věřím, že ji přesvědčím "No tak dobře, ale bude uklizeno" máma musí dat vždy nejsou podmínku. "Jo jasně, díky" Tak teď jdu spát, doufám že dnes žádná návštěva u sousedů nebude. Dnes se potřebuji v klidu vyspat.
Tak jo, dnes se mi spalo doslova do růžova. Kolik je hodin? Teď jsem vstala a ten budík vážně nepřečtu. Chvilku se rozkoukávám a vidím... "ale no tak!" Musím si na sebe pořádně vynadat. Je jedenáct hodin. Takhle dlouho jsme nespala... dlouho. K snídani si udělám vynikající vafle. Uklidím celý dům, a jdu se připravit. Koukám z okna, jak tam je, a co opět nevidím?! Sintiin dům opět sleduje nějaký pán. Postavou by to mohl být ten samí jako v noci. Ale je ke mně otočený zády. Nevidím na nej, je den, takže teď nic neudělá, nebudu Sintii děsit. Oblékám si své sváteční šaty, a vyrážím. Před domem vidím Sintii a Leny. "Tak jdeme" pohání nás Leny.
