"Sue, jsem tady. Musíme jet" volá mi tak, jak jsme se domluvily.
Na letiště je to dvě hodiny cesty. Seběhnu ze schodů a mířím k bílému
Mercedesu. Řidič na mě čeká a bere mi z rukou zavazadla. "Nastupte si
slečno."
Kira sedí vepředu na sedadle spolujezdce. "Připravená?" zeptá se
s úsměvem. "Jistě, madam." "Doufám, že se těšíš" prohodí ještě, ale
nezdá se, že by ji to nějak zajímalo. Celou cestu pak mlčí a listuje
složkou připravenou speciálně pro tohle jednání.
"Jsme tady, madam" řidič se ukloní a otevře jí dveře. "Vaše letadlo
čeká." "Děkuji Frede. Cesta s vámi byla jako vždy příjemná" usměje se
na staršího muže a podá mu ruku. "V neděli se těším na shledanou.
A pozdravujte prosím vaši ženu." "Šťastnou cestu, madam" znovu se
ukloní.
Překvapeně si prohlížím nový Embraer Lineage 1000E. "To je vaše
letadlo, madam?" Můj hlas zní zrovna tak překvapeně, jak překvapená
v tuhle chvíli jsem. Vážně má soukromé letadlo za desítky milionů?
"Jistě Sue. Koupili jsme ho loni. Ušetří nám to spoustu času
při cestování po světě" odpověděla klidně. "Pojď" položila mi ruku
kolem pasu a vedla mě ke vstupním dveřím.
"Dobrý den, madam. Jsem váš pilot" pozdravil mladý muž v letecké
uniformě. "Jak se jmenujete?" obdařila ho úsměvem. "Viktor. Pokud by
jste cokoli potřebovala, obraťte se na mě nebo na Elsu. Vaše letuška,
madam" představil mladou dívku po svém boku.
Interiér je zařízený pohodlně. Připravený na dlouhé lety mezi
kontinenty. Je tu koupelna, ložnice, gauč i pohodlné sedačky. "Posaď
se Sue" pokynula mi. Sedla si vedle mě a zkontrolovala bezpečnostní
pás. "Nejsem dítě" zavrčela jsem. "Já vím, jen mám ráda jistotu."
"Jak dlouho poletíme, madam?" "Něco přes deset hodin. Neboj, až
budeme ve vzduchu, uděláš si pohodlí. Nemám ve zvyku týrat své
zaměstnance"usmála se.
Probudil mě zvláštní zvuk. Celé letadlo se třáslo a každou chvíli se
propadlo o pár metrů do prázdna. "Co se děje?" zeptala jsem se
vyděšeně. Stále ještě seděla vedle mě. "To nic Sue. Je to jen bouřka.
Neboj se." Podívala jsem se na ni a nechápala, jak může být tak klidná.
"Madam, já...." "Neboj se" zopakovala. Rozepla si pás a naklonila se
ke mně. "Pojď sem" objala mě. "Uklidni se. Nic se neděje" šeptala mi.
"Jsi v bezpečí. Držím tě. Jsi u mě." Její dotyky, její parfém, její
rty tak blízko mého krku ..... Prosím, ať tahle bouřka trvá navždy.
