"Moc se ti omlouvám, že to píšu do dopisu. Samotného mě to děsně štve, ale jinak to nešlo.. Naši mi zaplatili nějakou drahou školu. Jsem právě hrozně daleko a jelikož teď nebudu mít vůbec čas a vy se taky stěhujete, chci ti říct, že nechci aby si se kvůli mě trápila. A proto to končím. Ano náš vztah. Jediné co ti ještě musím říct ..Miluju tě, a tohle mi trhá srdce..:("
Po dočtení se mi nahnaly slzy do očí. Nesnažila jsem se být silná prostě jsem to nechala proudem téct, slzy , všechen ten smutek a vztek co ve mě byl. Brečela jsem tam asi půl hodiny. Začínalo se stmívat a já si až teď uvědomila že mi asi po páté zvoní mobil. Vzala jsem ho do ruky a čtu "4 zmeškané hovory od : Mamka" Protočila jsem oči ale nevolala jí. Neměla jsem na to sílu. Šla jsem domů, začalo pršet takže jsem se konečně celá promočená dostala domů.Šla jsem rovnou do postele. Nijak mě neobtěžovala hygiena, hned jsem usnula.
◆Ráno◆
Probudilo pípání stěhováku. Nevstala jsem jen jsem otevřela oči a uviděla kolem mé postele krabice na kterých stály názvy jako "oblečení,boty apod..." Ležela jsem ještě chvíli dokud mě taťka nevytáhl z postele. Neochotně jsem vstala a navlíkla se do legín, černého tílka a červené košile. Vlasy jsem stáhla do uzlu . Šla jsem do obyváku který byl uplně prázdný kde jsou? Vyšla jsem ven a tam už bylo vše zbaleno. "Tak je tu. Můžete to jít odnosit" pronesla mamka a stěhováci se vydali směr můj pokoj. Jen jsem prošla mezi rodiči do auta a sedla si na zadní sedačku. Byla jsem jako tělo bez duše. Ani kontakt na sebe mi nedal.. nevím kde je. Vše na čem mi v poslední době záleželo jsem stratila.
Podívala jsem se pořádně z okna. Byli jsme na lodi. Ano, už jsme pluly do Anglie. Možná jsem se měla těšit ale bylo mi to jedno, vše mi bylo jedno. Znovu jsem zavřela oči a takhle přečkala cestu až tam. Loď zastavila a my vyjeli. Byli jsme na ostrově a já konečně otevřela oči. To co jsem zahlídla mě uchvátilo. Všude světla z města ale přitom mě obklopovala příroda. Viděla jsem Temže.
Po další chvilce cesty autem jsme zastavily před domem. Pochopitelně našim. Vyšla jsem z auta a zkoumavě si prohlížela stavbu, nebyl to panelák ale rodinný domek. Vešli jsme a vše už tam bylo nastěhované. Šla jsem se podívat po domu a když jsem vešla do místnosti kde byla jedna postel přirozeně mi došlo že to bude můj pokoj. Sedla jsem si na postel a rozhlédla se po zbytku pokoje. Jednu celou zeď hraničili skříně a stojany s ramínky. Na další straně byla televize, pokoj byl větší než ten starý. Seděla jsem ,nevím jak dlouho.Ale usnula jsem. Probudili mě až ráno rodiče kvůli zápisu do školy. Neochotně jsem vstala oblékla se a jela s nimi na uměleckou školu na kterou jsem přešla.
"Dobrý den" pozdravil nás až s přehnaným úsměvem starý ředitel.
"Dobré ráno, chtěli bychom vyřešit docházku naší dceru, přihlášku už jsme zasílaly" Pán pokýval zamyslel se na chvíli a řekl "Jde o slečnu Fenner? Ano.. můžeš nastoupit hned zítra učebnice a rozvrh ti dám dnes." Ještě naposledy řekl a už nás vedl dolu ke skladu učebnic.
Když jsem odcházela mé ruce zatěžovalo asi 5 učebnic. Je to málo ale to prý jen proto že tahle škola má radši praxi.
Domů jsme dojeli kolem 7 večer. Bylo už docela šero a já jelikož jsem stále neměla sebemenší náladu něco dělat šla jsem spát. Celou noc jsem spala překvapivě klidně. Ráno jsem se však probudila celá polámaná.
Ahojte všichni. Tak jak jsem slíbila pokusím se teď psát víc^^ tenhle díl je sice o ničem ale ten příští uvede hezkou zápletku !Prosím o komentáře protože díky nim vím váš názor. :) Taky moc děkuju za Vote na minulé části jich za pár hodin bylo 25+. Jste vážně úžasní. Děkuju my sweeties♥ Staci
