Co si mám myslet?

572 70 4
                                    

Ahoj.. předběžně se chci všem moc omluvit že jsem nepsala. Byla jsem hodně nemocná, psaly jsme testy a stěhovali jsme se. Teď ještě na baráku nemáme wi-fi. Ale pokusím se vám sem části dávat častěji abych vám tu dlouuhou dobu čekání nahradila ♥
Taky vám chci hrozně moc poděkovat za překročení hranice 22K+ reads. Vau! A taky pracuji na nové knížce která bude více propracovaná jmenuje se "Secret Love" a už je zveřejněná první kapitola aby jste se mohli kouknout. :))) Sorry my sweeties loves ya Staci♥
_____________________________________
Když moje protesty nepomahali rozhodla jsem se jít na můj poslední den do školy a už se domů nevrátit. Vyšla jsem hned po snídani a do školy jsem skoro běžela. Sedla jsem si do lavice a všichni se na mě dívali jako na zjevení a mě to dost štvalo, proto jsem radši dělala že nic nevidím a začetla jsem se do učiva. Učitelka na Chemii přišla, moc pozornosti nám nevěnovala moc pozornosti a tak jsem si tajně vlezla na mobil. Na twiteru byl nový tweet. Byl od Rendyho. "Jednou se prostě musíš obětovat" a hned pod ním následoval dalsí tweet kde stálo "Jednou se zamiluju a vše se pos***!" Nevěděla jsem co si o tom myslet a malinko mě to vyděsilo. Chtěla jsem položit mobil ale to už bylo pozdě zvedla jsem od něj hlavu a učitelka Oubrechtová stála nastvaně s rukama v bok nademnou. Cela třída se posměšně ale taky litujíc mě na vše co se událo koukala. "Takže Fennerová vyber si.. Buď ti zabavím mobil nebo budeš po škole!" Řekla s nadšením Oubrechtová. Když jí teď dám mobil do konce roku ho neuvidím.. "Radši budu po škole" řekla jsem a usmála jsem se. Oubrechtová přikývla a dál si šla hledět svého učení.
Po škole jsem šla do třidy pro "poškoláky" . Sedla jsem si do poslední lavice a dívala se z okna. Přišel pan Mercuchi a dal mi práci nahodinu a že až ji budu mít můžu odejít. K měmu štěstí šlo o opakování Hudební nauky.. Byl tam Smetana a další slavní hudebníci. Ořezala jsem si tužku a šla se pustit do prvního úkolu když se rozlítli dveře. Stál v nich hnědovlasý kluk. Byl to Sam. Usmála jsem se na něj a dál se věnovala svému. On si ale přisedl ke mě. Podívala jsem se na něj a on na mě začal se nebezpečně přibližovat ke mě. Bůh ví co by se stalo kdyby pan Mercuchi neotevřel dveře. Sam se ihned narovnal srovnal si vlasy, vzal si pracovní list od Mercuchiho a odsedl si o dvě lavice přede mě. Rychle jsem to celé dodělala a zvedla se z lavice. Donesla jsem list Panu Mercuchiovi a sla zamyšleně domů. Co to sakra bylo?! Přemýšlela jsem nad tím. On po mě vyjel.. Nechtěla jsem to nijak zvelicovat tak jsem to prostě dál neřešila a šla domů...domů...vlastně ne. Nepujdu domů. Otočila jsem se na patě a vydala se k domu kde bydlí Rendy.
Zazvonila jsem. Ticho . Čekala jsem asi 5 minut a zazvonila znovu. Otevřel mi Maiels. Jejich "sluha". Když jsem se ho zeptala jestli je Rendy doma jen se na mě trochu překvapeně a dosti vyděšeně podíval. Vykulila jsem oči a nadzvedla obočí. Maiels se otočil a zavřel za sebou dveře což mě totálně naštvalo. Chtěla jsem na dveře naštvaně zabouchat, ale nepovedlo se protože se znovu otevřeli. Maiels mi podal obálku usmál se a odešel. Vzala jsem si jí a šla do parku. Sedla jsem si a dopis rozdělala. To co tam stálo mě překvapilo ..jen nevím co si myslet.

Pro tebe!Kde žijí příběhy. Začni objevovat