Tohle je ta nejhorší depka,jakou můžu mít.
Je to jedna z těch mých ,,nejoblíbenějších" depresí,které mám.
Nesnáším jí. Přichází odkudsi z nevysvětlitelna a její původ nedokážu zjistit.
Ona prostě přijde,kdy se jí zachce. A někdy trvá i několik dní,než zase zmizí.
Kdybych u ní aspoň věděla z čeho vzniká !! Ale to né !!! Proč bych konec konců měla vědět odkud se berou moje depky,že ???
Vždyť já to defakto vlastně vůbec vědět nemusim !!!
Ono je to totiž zbytečný,abych něco takovýho věděla.... To neni nutný...Omg !!! Kdybyste tak věděli,jak moc mě to žere.
Ale teď už konec řečí,ať se taky dostaneme k tý depce.
Je to jako kdybyste padali kamsi dolů a čekali dolet do něčeho měkkého a příjemného
Jenže to něco měkkého jako na potvoru nepřichází a nepřichází.
Spíš máte pocit,že se od toho vzdalujete někam hooooooodně moc daleko,pád a vzestup zároveň.
Něco jako být v Alence v říši divů a padat před ty dveře,jo,padat,ale nikdy nedopadnout,což není úplně nejoptimálnější,ale je to tak,bohužel.
Jenže je to mnohem,mnohem,mnohem horší než si myslíte.
Je to tak děsný,že i kdybych měla milion důvodů proč se smát, tak mi to ta depka stejně nedovolí.
Je to prostě příšerný a úděsný !!
Ta depka si vybere nejnevhodnější dobu...
Ale jak ta depka vlastně vypadá ?? Jak u mě vlastně probíhá... Pardon,jsem děsně roztěkaná.... Tak dobře posouváme se dál.
Omlouvám se za zdržení.
Lidi kolem vás jako by se ztráceli před očima. Někam neznámo kam mizeli,ale vy jste vlastně celou tu dobu věděli,že ty lidi jsou před váma.
Je to něco možná jako abstraktno. Nemůžete si na to sáhnout,ale přitom víte,že to tam někde je. Ono to existuje,ale jde to mimo vás. Naprosto mimo vás. Někam hodně daleko(což někdy nemusí být na škodu ;D).
Tak tu tady tak stojím a nic nevnímám. Vždyť všechno kolem jako by ztratilo svůj smysl. Jako by tu vlastně ani nebylo.
Stojím a dívám se do blba(nebo na blba ?! :D ).
Snažím se vnímat ty dvě,ale mám mžitky před očima. Vnímám jen tu pomyslnou tmu.
Dokonce ani ona už mě z toho nedokáže dostat ven. Ani ona,tak která mě z toho jako jediná dokázala vytáhnout i na táboře. Prostě už ani ona neví co dělat.
Tak si s nima teda povídam,pokud se tomu tak dá říkat, ale jsem pořád mimo realitu a pořád padám dolů. Do toho nenávratna. Nenávratna bez dopadu.
Když už jsem na tom opravdu hodně blbě,maskuju to hysterickým smíchem.
Maskuju to,ale přes to všechno mám pocit,že ty dvě o tom stejně vědí,že si toho stejně všimly.
Vždyť zrovna tyhlety dvě osoby mě znaj,jak svý boty !!!
Museli si toho všimnout, to vím zcela jistě,ale věnovali tomu nějakou pozornost ?? To bohužel netuším.
Nic netuším a to mě deptá snad ještě víc, než ta samotná depka.
Stojím tam už nejmíň 10 minut a jediný, čeho jsem schopná,je to,že neustále opakuju,aby už zazvonilo.
To jsem ale ještě netušila, co mě čeká po tý přestávce.
Chemie.
Sakra.
Blbá chemie.
Tam mi teda moc radosti navíc nepřidala. Jak jsem si mohla do háje takhle zkazit průměr ??? Copak jsem úplně blbá nebo co ??? Vždyť to umím,tak mi někdo vysvětlete,co tohleto mělo bejt za extempore !!!!
Jak já tu chemii nesnášim !!!
Takže k depce č.1 se mi přidala i další a to depka č.2.
Tak vám teda pěkně děkuju,paní učitelko Michálková.
To jste opravdu nemusela. Já bych se bez zkaženého průměru z 1 na 1,4 zajisté a bez debaty obešla. Tomu věřte.
No dobře,ale potřebujeme se hnout zase dál.
Nemůžu přece skončit na pitomý,blbý ,debilní( a teď nechci nijak strašit ty,co jí ještě nemají,ale věřte tomu,je to tak) a zkurvený hodině chemie.
Takže jedeme dál....
Další 3 hodiny(aspoň doufám,že tři) to bylo vcelku v pohodě.
Dokonce už to i vypadalo,že se to lepší.
Jenže jsme vylezli ze školy(mimochodem o 5 minut později díky Kořínkové) a bylo to tu zase.
A jelo se zase znovu.....
Celý pěkně dokola...
