Tak nadpis mluví za vše, né kecám, menší popis vám sem hodím, aby se neřeklo XD
Takže, naše hlavní hrdinka Ami-chan má ráda anime, obzvlášť jedno Tokyo Revengers. Nedávno se přestěhovala do nového města, kde začne navštěvovat nižší střední. Cestou d...
,,Waa, au," vyjekla jsem rozespale, když se moje tělo setkalo s podlahou poté, co jsem uslyšela zvuk budíku.
,,Bože, já se tak lekla," zvedla jsem se ze země a vypnula budík.
Poté jsem se oblékla a šla se nasnídat. Po snídani jsem se vydala do školy.
Cestou jsem si všimla, že se mi udělala na koleni modřina z toho, jak jsem spadla.
,,Já jsem ale nemehlo," řekla jsem si pro sebe.
,,Proč?" ozval se za mnou hlas a tak jsem se otočila.
,,Mikey? Co tu děláš?" pověděla jsem zaraženě a on mě sjel pohledem.
,,Někdo tě bije?" neodpověděl mi na otázku a poukázal na moji nohu.
Tss, prý mě někdo bije. To ani náhodou.
Nic jsem neřekla, otočila jsem se a odešla jsem.
Když ty ignoruješ moji otázku, já budu ignorovat tu tvoji.
,,Hej, mluvím s tebou!" chytil mě za ruku a tím mě donutil zastavit se a otočit se na něj.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Trochu mi připomínal dítě, když se naštve.
,,To je sice hezké, ale já musím do školy, nebo přijdu pozdě," vysmekla jsem se mu a šla do školy.
,,Tak večer Ami-chan, nezapomeň," věnoval mi úsměv, pak se otočil a odešel.
Hned na to jsem pokračovala v cestě do školy, kde jsem strávila půlku dne.
Dnešní hodiny byly obzvlášť nudné, ale stejně jako včera, mě zachraňovali kluci před nudou o přestávkách.
Ráno jsme se domlouvali na tom, že bychom někam všichni zašli, ale když zazvonilo na poslední hodinu, tak mi řekli, že to necháme na jindy. Zdálo se mi to divné a tak jsem je po škole sledovala.
Šli někam za školu. Po chvilce jsem to tu začala poznávat. Tady se konaly zápasy, které řídil Kiyomasa. Schovala jsem se za roh a dívala se na ně.
Po chvilce tam přišel i Mikey, Draken a Baji. Nastal nejlepší čas zmizet, aby si mě nikdo nevšimnul.
Nevěděla jsem kam jít a tak jsem se vydala na poštu si vyzvednout zásilku. Po té, co jsem tak učinila, mé kroky vedly přímo domů.
,,Jsem doma," oznámila jsem mamce.
,,Ahoj, jak bylo ve škole?" usmála se na mě.
,,Co bys řekla? Nuda," zasmála jsem se a ona taky. ,,Půjdu se projít. Přijdu pozdě."
,,Dobře, hlavně se neztrať," usmála se na mě a a já se zasmála.
,,Já a ztratit se? Ale noták mami, víš že já si vždycky poradím," usmála jsem se na ni a vydala se z domu.
Ještě před tím jsem si vzala věci na převlečení, protože jsem chtěla do fitka. Našla jsem si teda nejbližší fitko a vydala se tam.
,,Dobrý den, jednou do osmnácti," usmála jsem se na obsluhu.
Byl to kluk, tak kolem osmnácti až dvaceti let. Taky se na mě usmál.
,,Jak si dáma přeje," řekl a já mu poté podala peníze.
Pak jsem se vydala dovnitř se převléct. Když jsem sešla schody do fitka, tak tam už samozřejmě byli středoškoláci i starší kluci cvičili. Bylo tu pár holek, ale převaha kluků byla větší.
Šla jsem na běžecký pás a začala běhat.
,,Takže, Ami-chan," zvolal někdo vedle mě také na běžeckém pásu.
,,Co ty tu děláš?" byl to Kokonoi a usmál se mě tím svým typickým úsměvem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jak zjistil moje jméno?!
,,Jsi zajímavější než se zdáš být. Chci, aby ses přidala do našeho gangu jménem -," nestihl to doříct, protože jsem mu skočila do jeho nudného rozhovoru.
,,Black Dragons? Ne díky, nemám zájem," sjel mě pohledem a přestal běhat.
...............................................
Omlouvám se za pozdní vydání, ale o víkendu jsem měla toho docela hodně.
Snad se vám kapitolka líbila XD
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
