Tak nadpis mluví za vše, né kecám, menší popis vám sem hodím, aby se neřeklo XD
Takže, naše hlavní hrdinka Ami-chan má ráda anime, obzvlášť jedno Tokyo Revengers. Nedávno se přestěhovala do nového města, kde začne navštěvovat nižší střední. Cestou d...
Čekala jsem, že si ho už vezme, když v tom ruku dal trochu víš a já si dala nohy k sobě.
,,To snad chceš nakrmit?" podívala jsem se na něj.
,,Jo," řekl jednoduše a propaloval mě pohledem.
Vzala jsem hůlkami jeden kousek a dala mu ho do pusy.
,,Už mě můžeš pustit," zašeptala jsem k němu.
,,Ne," zavrčel a dal mi pusu na krk, kde byl jeho výtvor.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zavřela jsem oči a čekala, co bude dál.
,,Prosím Rindou, nech toho," ucítila jsem, že se zastavil.
,,Hmm, no dobře už tě nechám být," na to se ode mě odtáhnul a dál pokračoval v jídlu.
Dojedla jsem svoji porci a čekala než dojí.
Když nad tím tak přemýšlím, tak Toman bude za pár dní bojovat s Valhallou. Musím nějak zařídit, aby nikdo při boji nezemřel.
Byla jsem tak zabraná do svých myšlenek až mě pak z nich vytrhnul Ran.
,,Ami-chan? Jsi tady?" mával mi před obličejem svoji rukou.
,,Uhm jo. Říkal jsi něco?" podívala jsem se na něho
,,Pojď," rozkázal a vstal od stolu i s Rindouem.
,,Rindou?" optala jsem se ho, když jsme vyšli z restaurace.
,,Co je, prcku?" ušklíbnul se a někam jsme se vydali.
,,Uhm," začala jsem přemýšlet jestli se ho na to vůbec zeptám.
,,Vyklop to, když už si to načala," dožadoval se své odpovědi a hleděl na mě.
,,Proč si byl naštvaný, když jsem říkala Mikeymu, že se s ním uvidím potom?" zeptala jsem se ho a on zastavil.
,,Co je moje to je jenom moje," podíval se mi do očí.
,,To nechápu. Nejsem tvoje," zamračila jsem se na něj a on se usmál.
,,Ale brzy budeš, maličká a pak uvidíš koho máš poslouchat," ušklíbnul se a zas se i s bratrem rozešli dál a já je následovala.
,,Proč zrovna já?" optala jsem se ho. ,,A nejsem maličká," trochu jsem se naštvala.
On si stoupnul přede mně a já to nezaregistrovala a doslova jsem do něj nabourala.
,,Jsi maličká, vidíš?" zvednul mi jednou rukou bradu, abych na něj viděla.
No jo, tak si vyšší. Bože.
,,Měla bych se vrátit domů," řekla jsem a odstoupila jsem od něho.
,,Máš pravdu," řekl Ran a už byl skoro západ slunce.
,,Malý děti musí chodit brzo spinkat," utahoval si ze mě Rindou a pohladil mě po vlasech.
,,Začínáš mě štvát," odsekla jsem a otočila se zády k němu.
,,Pusinku před spaním nechceš?" zašeptal mi do ucha Rindou a já se ho lekla.
,,Ne!" vyjekla jsem a Ran se nad tím zasmál.
,,Tak příště," zamávali mi a odešli naštěstí jiným směrem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Uf," oddechla jsem si, když už byli daleko ode mě.
Rozhlédla jsem se a bylo tu pár lidí. Pomalu jsem se rozešla domů a přemýšlela nad nimi.
Ani mi ten zmetek neodpověděl na to, proč si vybral zrovna mě.
Ale i tak mám pocit, že něco ví. Už si potvrdili, že umím dobře hekovat. A určitě tuší, že vím o ostatních taky něco a to by se jim hodilo. A teď když ví, kde bydlím, tak bude těžší se jich zbavit.
,,Jsem doma," řekla jsem, když jsem přišla domů.
Haitani mamka tu už nebyla a mamka tady poklízela.
