Together |Dramione|

Narozeniny

78. den

Měl narozeniny a od rána měl fakt blbou náladu. Každý dělal, jakoby nic, ale ona mu upekla dort. Domluvila se s ostatními a uspořádali mu oslavu. On nic netušil. Zabini s Nottem ho vylákali ven, aby si s nimi zalétal na koštěti, aby mohli všechno připravit. Nemohla uvěřit, že už to bylo tolik dní, co tu byl s nimi. Učil je pomalu nitroobraně, opravdu se ukázal jako dobrý stratég a vedoucí skupiny. Věřila mu stejně, jako ostatní. Bylo to pro ni skoro až překvapující, že se mu nebála svěřit svůj vlastní život.

"Fakt nechápu, proč to pro toho bastarda chystáme."

"Protože má narozeniny. Pokračuj ve své činnosti Rone, je tu ještě spoustu nenafouknutých balónků." utnula ho Andromeda a pokračovala dál ve zdobení místnosti.

"Proč je tu sakra taková tma?" jeho ledový hlas se vznášel po místnosti. Slyšela jak si sahal pro hůlku, kterou ale nahmatat nemohl. Sebrala mu jí, než se svými kamarády odešel ven.

"Co to kurva?!" někdo rozsvítil.

"Překvapení!" všichni vyskočili z úkrytů a místností se rozlehl smích.

Párty se dost rozjela. Všichni se bavili. Někteří dokonce až moc. Neušlo jí, jak Lenka s Nottem po sobě pokukují. Bylo jí jasné, že tady se něco děje a při nejbližší příležitosti se chystala na to zeptat.

Draco byl překvapený a znala ho dost na to, aby poznala, že byl dokonce i trochu potěšen, určitě víc, než by dal najevo.

Skoro všichni se opili. Jen Hermiona se alkoholu skoro nedotkla. Stála sama v chodbě a pozorovala ostatní, jak se baví. Měla radost, protože věděla, jak překvapený byl, když dostal dort, který pro něj upekla.

"To je fakt skvělý. Trčíme v týhle posraný díře, venku zuří válka a místo toho, abychom něco dělali, oslavujeme narozeniny tohohle..."

"Drž hubu Rone! Co tě pořád tak žere. Myslím, že už nám dokázal, na čí straně stojí."

"Jak mu to můžete žrát? A hlavně ty! Šikanoval nás všechny, ale k tobě se vždycky choval obzvlášť hnusně! Měla by si ho nenávidět! Copak už si zapomněla, jak moc ti nadával? Jak odporně se k tobě choval?"

"Možná, že už ano."

"Aha, jasně! Takže už i tobě se dostal do kalhotek, co?"

"Jsi nechutnej!"

"Tak co Malfoyi? Jaká byla? Křičela tvoje jméno, když si jí roztáhl nohy?!" křikl do místnosti, aby přilákal jeho pozornost.

"Proč si nejdeš lehnout, Weasly?" přišel k nim blíž.

"No tak se s námi poděl. Už všichni víme, že si tady ojel skoro každou sukni."

"Jsi debil."

"Ty jsi zasranej smrtijed."

Nevěděla, kde se to v ní vzalo, ale najednou mu vrazila facku. Stáli tam v naprostém tichu a ona se snažila nadechnout. Pak zavrtěla hlavou a chtěla odejít, ale on jí chytnul za ruku. Snažila se mu vytrhnout, což se jí nakonec podařilo, ale návlek z jejího předloktí zůstal v jeho ruce. Šokovaně na něj pohlédla.

"Jak příhodné. Mudlovská šmejdka. Tak ti říkal dost často, pokud se nemýlím, Hermiono."

Hleděla na něj s hrůzou v očích, vytrhla mu návlek z ruky a utekla do svého pokoje.

Nevěděla, kolik času uteklo, byla zabraná do svých myšlenek.

"Grangrová?" uslyšela tiché cvaknutí dveří. Ležela na posteli a plakala.

"No tak, nehysterči kvůli němu, vždyť víš, jaký je, co se mě týče."

"Jdi pryč."

Bylo ticho, ale pryč neodešel. Setřela si slzy z tváře a úkosem na něj pohlédla.

"Proč tu si? Cítíš se odpovědný? Nemusíš. Ani za jeho slova, ani za tu jizvu tě neviním. Máš narozeniny, tak si běž užívat."

"Jsi fakt neuvěřitelná! I já na tobě poznám, že lžeš."

"A co ti mám říct? Že mě ta jizva poznamenala víc, než bych si přála? Nenávidím jí. Nenávidím jí hlavně kvůli tobě! Protože první na co si vzpomenu, když se na ní podívám, jsi ty ve druhém ročníku. Vidím tě stát na hřišti s tím tvým úšklebkem a slyším tě to říct: Mudlovská šmejdko."

V jeho očích spatřila mírné překvapení.

"A co chceš? Chceš abych se ti za to omluvil?"

"Já od tebe nic nechci, slyšíš?" vstala a přešla k němu.

"Já k tobě necítím nenávist, a to je to, víš. Měla bych tě nenávidět. Ron měl pravdu. Opravdu bych měla, ale já nemůžu. Protože už to v tobě nevidím. Byl si jen malý kluk, ale teď si..."

"Co? Hodný? Na to zapomeň Grangerová. Jsem furt stejnej hajzl, jestli to chceš vědět, klidně bych to udělal znova." Zůstala na něj němě zírat. Vydal se k ní blíž a ona ustupovala.

"Neváhal bych ani na vteřinu. Protože to byl můj život. Bylo to tím, kdo jsem byl. Myslíš si, že můj názor na tebe se změnil? Myslíš si, že už si nemyslím, že lidi jako ty nemají být v téhle společnosti?" jeho slova na ni dopadala v těžkém šepotu a ona měla pocit, že se dusí. Narazila na tvrdou zeď a on byl těsně u ní.

"To že si mudlovská šmejdka tě nedefinuje stejně, jako mě nedefinuje být smrtijed, a to je to, o co tu jde. Mě je úplně ukradené co bude se mnou, nebo s tebou. Jde jen o to, že Voldemort nechce čistou krev. On chce jenom krev."

"Takže tvůj postoj je i po tom všem stejný?"

"Ty ale neznáš můj postoj. Myslíš si, že ano, ale ne. Zase si hraješ na moc chytrou a přitom nevíš vůbec nic. Přestaň se starat o ostatní a začni se zaobírat sama sebou. Protože jsi zasraně ubohá s tím tvým pomáháním všem, kromě sebe." natáhla ruku a chtěla ho praštit. On jí zachytil. Pohlédla na něm s ohněm v očích a vymrštila i druhou. Chytil jí ruce nad hlavou.

"A co uděláš teď, hm?" Hleděl jí do očí a ona mu pohled oplácela. Vnímala jeho tělo na svém a všechny ty pocity, které měla, když se jí dotýkal, se jí vrátily. Nevěděla kdo z nich zrušil tu mezeru mezi nimi, ale najednou o sebe jejich rty doslova narazily. Ten polibek byl něco jako spalující oheň. Byl všechno jen ne něžný. Všechen ten hněv a frustrace se podepsala na rytmu, který vyústil v to, že mu zavzdychala do úst a podvolila se, když se pokusil prohloubit polibek. Ucítila jeho jazyk i chuť ohnivé whiskey. Jeho rty plenily ty její a ona mu to oplácela. Sevřely se jí útroby potřebou, kterou nikdy nepoznala. Když pustil její ruce, okamžitě mu je obmotala okolo krku, aby si ho přitáhla blíž a on to samé udělal s jejím pasem. Jeho rty se přesunuly na její krk a ona zalapala po dechu.

"U Merlina." zašeptala a on se pousmál, ale pokračoval dál. Laskal jí krk a ona byla jako v transu. Její mozek odmítal spolupracovat. Cítila na stehně jeho erekci a všechno kolem se ponořilo do oparu. 

Náhle jí zajel rukou pod tričko a ona strhnula. Tohle nešlo. Sebrala veškerou svojí odvahu a odstrčila ho od sebe.

"Co si do prdele myslíš, že děláš?" dýchala ztěžka, doslova lapala po dechu. Srdce jí bilo jako o závod. Takhle naživu se snad ještě nikdy necítila.

Neodpověděl. Jen si přejel prsty po rtech a pak se otočil a odebral se ke dveřím. Než odešel ještě se zastavil.

"Příště chci, abys vzdychala moje jméno." mrknul na ní a byl pryč.