Together |Dramione|

Konec je na dosah

122. den

"Je to ten had!"

"Co?"

"Ten další viteál, je to Nagini. Proto si ho Voldemort drží tak blízko u sebe. Musíme ho zabít."

"O to se postarám já! Vy běžte zničit ten posraný pohár!" vykřikl Neville. Hermiona pohlédla na Draca.

"Já vím, kam musíme jít." zatahala ho za rukáv a on se vydal za ní.

"Kam to jdeme?"

"Do tajemné komnaty. Harry tady bojoval s baziliškem a zničil deník Toma Raddla jeho zubem. Ten zub tam určitě ještě je."

"Takže je to tady? Konec války se opravdu blíží?" pohlédl jí do očí a ona přikývla.

"Nejspíš ano. Ale vyhráno ještě nemáme."

"Vím, jak to myslíš."

"I když Voldemort padne, pořád tu zbyde až moc jeho přívrženců. Bude to ještě dlouhý boj."

"Teď na to nemysli, musíme zničit ten pohár.

Netrvalo to dlouho a dostali se do podzemí, tam, kde se před pěti lety utkal Harry s baziliškem. Zdálo se to už tak dlouho.

"Tak tohle je ta komnata, kterou prý umí otevřít jen Zmijozelův dědic?"

"No vidíš a dokázala to jenom prvanda z Nebelvíru, na to, že je to dílo Zmijozela to není až tak důmyslné." pošťouchla ho a pohlédla na zem, kde ležel baziliščí zub.

"Uděláš to ty nebo mám já?" pohlédl na ní a ona pokrčila rameny. Vzala zub do ruky a naznačila mu, aby se ho taky chytil.

"Seš si jistá?"

"Už jsme se přece shodli na tom, že jsme v tom společně, ne?" pohlédla mu do očí a on přikývl.

Pohlédli na pohár, který Hermiona položila na zem. Klekli si k němu a napřáhli spojené ruce. Hermiona kývla a pak společně bodli.

Pohár odletěl pryč. Zvedla se vlna vody a jakoby v ní spatřili Voldemortovu tvář. Draco chytil Hermionu za ruku a táhl jí dál od vlny, která se na ně řítila. Neúspěšně. Najednou byli oba mokří. Dýchali ztěžka. Pak pohlédli jeden na druhého a Draco si ji přitáhl k sobě přesně ve chvíli, kdy ona se k němu nahrnula. Zajal její rty do svých a objímal jí takovou silou, že si byla jistá, že bude mít modřiny. Bylo jí to ale jedno, protože mu ten stisk oplácela stejnou mírou.

"Draco, já..." promluvila, když se od něj odtáhla, aby se nadechla.

"Ale, ale, ale..." Hermiona sebou trhla. Ten hlas až moc dobře poznávala.

Pohlédla na Draca, který si jí instinktivně stáhnul za sebe.

"Doufám, že mě jenom šálí zrak, Draco."

"Otče." Dracův hlas byl tak ledový, jako už dlouho nebyl. Možná nikdy ho takto neslyšela.

"Vysvětlíš mi to?"

"Já ti nemám co vysvětlovat. Já už se nenechám manipulovat tvojí posedlostí."

"Jak to se mnou mluvíš!" namířil na něj hůlku, ale Draco nereagoval. Hermiona sáhla po svojí hůlce, ale zatím vyčkávala.

"Tak jak si zasloužíš! Prober se, kam tě to tvoje slepé následování dostalo? Jsi troska. Voldemort je psychopat. Jemu je jedno, jestli mučí tebe nebo někoho jiného."

"Ne, Voldemort je laskavý, i když naše rodina selhala, dal nám znovu šanci."

"Nám? Komu nám? Už si jenom ty."