Takto pomalu ubíhaly ostatní dny. Zvykala jsem si na tento nový život, bylo to pro mě těžké, ale postupem času, jsem se s tím smířila. Lucase už neuvidím, on mě také ne. Vlastně i on si bude muset zvyknout a doufám, že to zvládne. Najde si jinou dívku, kterou bude milovat a na mě bude vzpomínat v dobrém.
Jednoho dne ke mně přišel Jeremy a oznámil mi, že ostatní dívky prodal někomu jinému a já jediná jsem mu zbyla. Překvapilo a zaskočilo mě to, ale zároveň potěšilo, že jsem jen zbyla jen já. A on mě tímto světem provede.
Každodenně jsem ráno uklidila a uvařila. Společně jsme s Pánem poobědvali. Ne, jak to bývá zvykem, že já jako jeho subinka budu jíst u jeho nohou, ale u stolu. Bral na mě ohled, že čekám jeho potomka, respektoval mě. Po obědě, jsme si lehli, hladil mě po břiše, staral se o mě. Bylo to příjemné. A zvláštní, najednou jsem k němu cítila strašnou náklonost a oddanost. Odpoledne jsme se šli projít, ukázal mi okolí, provedl mě tu. Byl to normální den, který jsme spolu prožívali.
Přišel den D, kdy mě Jeremy vezl do nemocnice. Celou dobu byl při mně, držel mě za ruku, hladil mě a říkal, že jsem statečná holka. Zvládnu to. Bylo to hrozné, ale nakonec po náročných 5 hodinách se narodila krásná holčička.
„Ta je nádherná," zašeptal mi Jeremy do ucha a usmál se na mě. Přikývla jsem vyčerpaně.
„Jak se bude jmenovat?" Dostala jsem ze sebe. Měla jsem v hlavě jedno jméno, ale nevěděla jsem, zda by se mu líbilo. „Jaké se ti líbí?" Zeptal se mě a já mu odpověděla. „Alison." „To je krásné jméno," přikývl a pohladil mě. Byla jsem tak vyčerpaná, že jsem usnula. Alison odnesli a mě odvezli na pokoj. Když jsem se probudila, Jeremy seděl u mě a držel mě za ruku.
„Jsi statečná, zvládla jsi to. Jak ti je?" Usmál se na mě. „Děkuji. Už je mi lépe," odpověděla jsem trošku s nakřáplým hlasem. Pohladil mě po vlasech a políbil. „Miluji tě Mio. A opravdu ti nechci ubližovat. Alison je naše a my si ji společně vychováme. Chci tě mít při sobě a vědět, že to, co nás společně spojuje, se ti líbí."
Usmála jsem se a v očích se mi objevily slzy. Bylo to krásné vyznání. Vím, že mi dříve hodně ublížil. A nejen on, ale chtěla jsem zapomenout na to, co se stalo rodičům a mně. Budoucnost klepala na dveře a s ní Jeremy a Alison. Chtěla jsem žít jen pro tu budoucnost.
„Ano, chci to také takhle. Taky tě mám ráda. Chtěla bych zapomenout na minulost, na to, co se stalo a mít teď pro co žít." Usmála jsem se a obejmula ho. Také mě obejmul a pohladil po zádech.
„Společně to zvládneme. Neboj se. Budu skvělý táta, však to poznáš." Pošeptal mi do ucha.
Po týdnu mě propustili z nemocnice. Když jsme se s Alison vrátili domů, Jeremy měl pro nás překvapení. Všechny ty strašné obrazy sundal, ale to nebylo to překvapení. Zavedl nás do jednoho pokoje, který byl krásně vymalován. Byla v něm hezká dětská postýlka s nebesy. Plno hraček, obrázky na zdech, prostě nádhera. A všechno pro malou Alison. Jenže to nebylo jediné překvapení. I jeho pokoj byl vymalován nádhernou meruňkovou barvou, uprostřed pokoje obrovská manželská postel a vedle ní další dětská postýlka.
„Ty sis dal tuhle práci?" Zůstala jsem překvapeně stát. „Ano, všechno pro tebe a malou. Mám vás opravdu rád. Nikdy dříve jsem k žádné dívce tohle necítil a byl až moc přehnaný sadista, ale ty jsi mi otevřela oči. Vím, že mám s kým tohle všechno sdílet a jsem za to rád."
„Děkuji zlato," obejmula jsem ho a políbila.
Byl to najednou nejkrásnější den mého života.
I když byla minulost jaká byla, najednou jsem měla vše, po čem jsem toužila. Milující rodinu, přátele, zázemí.
S Lucasem už nejsme v kontaktu, ale v mém srdci mi zůstal. Netuším, jak se to vyřešilo s Drewem a Joshem a bylo mi to jedno. Neviděla jsem je a netoužila jsem po nich. Bylo to pro mě zapomenuté téma. Měla jsem už jen Jeremyho, Alison a další skvělé kamarády od něj. Příjemné večery s Jeremym a jeho tajemnou stránkou života.
Mé rodiče jsem měla v srdci a vzpomínala jsem na ně s láskou a radostí. Byla jsem bezmezně šťastná a to jsem myslela, že už nebudu.
---------------------------------------------------
Zdravíčko,
tak zde přidávám poslední část téhle povídky. Ano poslední. Rok jsem tuhle povídku psala. Byl to nejdelší příběh, co jsem kdy napsala, ale nesmírně mě bavil. A doufám, že i vás. Děkuji za skvělé čtenáře, hezké komentáře, voty. Všechno :)
Byl to pro mě skvělý rok :) Ale nebojte, vymyslím úplně novou povídku a doufám, že se vám bude líbit tak, jak se líbila tahle! :)
Poslední kapitola je romantická. Neměla jsem nápad a ani jsem nechtěla do toho dávat násilí :) Netuším, zda pro vás konec bude happyend. Pro mě tohle happyend, ale každý názor se bude lišit :)
Budu ráda za konečné vyjádření k této povídce, zda se vám líbila, o čem chcete, aby byla další :)
Děkuji vám za vše! ♥
