Netuším, jak jsem se objevila zase ve sklepě. Opět svázaná, ale neměla jsem na sobě svoje oblečení, jen kus nějakého špinavého hadru. Rozplakala jsem se a neřešila, že brečím jak malé dítě. Měla jsem na to všechno právo.
Své poprvé jsem si představovala a přála s Joshem. Milovala jsem ho, a chtěla jsem, aby to bylo romantické a krásné. Ne jako to, co jsem zažila. Tohle bylo bolestivé a nepříjemné. Drew byl na mě zlý. Byl zlý nejen na mě, ale i na Joshe. I přes mé prosby mě znásilni.
Dál jsem plakala, až mi netekly žádné slzy, ale pořád jsem chtěla plakat. Přála jsem si, aby ke mně přišli rodiče, nebo Josh a objali mě.
Po několika dnech a nocích ve sklepě, mě překvapilo, když mě Drew nechal přenést na pokoj. Teda nevím, zda bych tomu říkala pokoj, spíše jen malý prostor ke spaní. Bez oken, jen s postelí a malou skříní, která mi byla vlastně k ničemu, neměla jsem žádné věci. Ale alespoň jsem už nebyla svázaná.
Seděla jsem na posteli a dívala se na malý pokoj, kde odteď budu spát. Aspoň je tady teplo – pomyslela jsem si.
Za chvíli někdo rozrazil dveře a ani nezaklepal. Byl to Drew. Střelil po mě pohledem a ušklíbl se.
„Líbí se ti to?“ zeptal se mě klidně.
„Ano děkuju vám,“ řekla jsem po pravdě. „Mohla bych dostat nějaké čisté oblečení?“
„Uvidíme, ale pokud chceš, můžeš si zajít do sprchy. A potom ti řeknu, co dál se s tebou bude dít!“ oznámil si. Přikývla jsem, a on mě zavedl ke koupelně. Vešla jsem a svlékla ze sebe ten kus hadru. Vstoupila jsem do sprchy a pustila vodu. Konečně voda – řekla jsem si a byla jsem, dá se říci šťastná. Nechávala jsem na sebe padat kapky vody. Bylo mi to tak příjemné.
Osprchovala jsem se a vystoupila ze sprchy. Uviděla jsem na stolku oblečení. Usušila jsem se, oblékla a vysušila si pořádně své hnědé, kudrnaté vlasy. Sprcha, ta bodla – pomyslela jsem se a ještě si vyčistila zuby.
Čistá a voňavá jsem přišla do svého pokoje, na posteli seděl Drew, zřejmě čekal na mě.
„Posaď se!“ ukázal na místo vedle sebe. Poslechla jsem ho a posadila se vedle něj. Obejmul mě kolem ramen. Otřásla jsem se. Být v jeho blízkosti se mi nelíbilo.
„Teď jak to bude dál,“ začal. „Přemýšlel jsem dlouho, co s tebou udělám a už jsem se rozhodl. Budeš má služka, má věrná služka. Když něco budu chtít, uděláš to! Když budu chtít sex, dostanu ho!“ řekl mi to narovinu. Dívala jsem se celou dobu do země a mlčela.
„Budeš mě oslovovat pane! A budeš se dovolovat, pokud něco budeš chtít. Je ti to vše jasné?!“ podíval se na mě a zvedl mi bradu.
„Ano, je mi to jasné, pane,“ odpověděla jsem. Ušklíbl se.
„Tak se mi to líbí. Jsi šikovná, Mio,“ zavrněl spokojeností. Po chvíli vstal a odešel, samozřejmě mě v pokoji zamkl, aby si byl jistý, že neuteču.
Povzdechla jsem si smutně a lehla si. Kolena jsem si přitáhla k bradě a znova se rozplakala. Byla jsem tak sama. Bezbranná a osamocená.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Další kapitola na světě ;) Příjemné čtení
