Naložil mě do kufru auta. Sám nasedl na místo řidiče, nastartoval a vyjel. Po asi 15 minutách jsem se začala probouzet. Začala jsem kolem sebe máchat rukama, byla jsem vyděšená. Auto náhle zastavilo, někdo otevřel dveře kufru. Byl to, musela jsem zamrkat proti slunci. Byl to Josh, a vedle něj se objevil Drew.
„Zase se vidíme,“ zasmál se. Josh mě popadl za ruku a vytáhl mě z kufru. Byli jsme před nějakým opuštěným skladištěm. Josh mě táhl směrem k tomu skladišti a Drew šel klidně za ním.
„P-proč jsme tady? Co chcete dělat?“ snažila jsem se pochopit, proč mě zase unesli.
„To za chvíli uvidíš, neboj se, zjistíš to,“ ušklíbl se Josh. Vešli jsme do toho skladiště, na to, že venku bylo světla až moc, tady se rychle setmělo.
Táhl mě dlouho chodbou až na konec, kde otevřel na zemi nějaký poklop. Do podzemí vedly schůdky. První, kdo tam vešel, byl Drew, potom mě Josh postrčil a musela jsem jít. Josh za sebou poklop zavřel. Ocitli jsme se v kulaté místnosti. Což bylo ještě v pohodě, jenže uprostřed bylo křeslo a nad ním malá lampička, která osvětlovala místnost. Vyděsilo mě to natolik, že jsem začala sebou zase cukat.
„Klid!“ zavrčel Josh a posadil mě do křesla, kde mi spoutal na opěradla ruce a taktéž nohy.
„C-co chcete? Prosím pusťte mě domů, Lucas se o mě bude bát, prosím,“ škubala jsem rukama a těkala očima po místnosti. Všimla jsem si, že kolem jsou čtvery dveře, které zřejmě někam vedou.
„Ten tvůj Lucas tě už nikdy neuvidí!“ zasmál se Drew a díval se na mě.
„Asi tě zabijeme,“ dodal klidným hlasem Josh.
„To ne, neubližujte mi. Už jste mi ublížili,“ třásla jsem se po celém těle. Nechtěla jsem umřít. Někoho jsem milovala a nechtěla ho jen tak, bez rozloučení opustit.
-----------------------------------------------------------------------------------------------
Mezitím, mi skončila škola a Lucas, jak mi slíbil, čekal před ní. Divil se, proč tak dlouho nejdu. Několikrát mi volal, ale jelikož, tam, kde jsem byla, nebyl signál, nedovolal se mi. Po nějaké chvíli šel do školy a ptal se po mně. Jenže nikdo mu nic neřekl, jelikož si mně moc lidí nepamatovalo. Byla jsem ve škole nová.
Začal se o mě bát. Hned volal rodičům, že mě ve škole nemůže najít. Jestli má zavolat policii, nebo počkat. Dohodli se, že zavolá policii, a zkusí mě nějak najít.
Policie během pár minut přijela. Lucas jim ukázal mou fotku. Řekl jim vše, co se doposud stalo, kdo by mě mohl unést. Prvně co policie zkusila udělat, bylo, že se pokoušeli napíchnout na můj mobil přes GPS, jenže já ji v mobilu neměla, navíc nebyl ani signál.
„Jeďte domů, my začneme pátrat, vše co zjistíme, vám ihned dáme vědět. Nebojte se, najdeme ji,“ řekl jeden policista. Lucas přikývl, nasedl do svého auta a jel domů. Byl nervózní z toho všeho.
Policisté se hned pustili do pátrání. V televizi, ve zprávách běžela má fotka. Všude se mluvilo o tom, že nalezenou slečnu znova někdo unesl. Bylo toho všude hodně.
------------------------------------------------------------------------------------------------
„Drew, co s ní tedy uděláme?“ zeptal se zvědavě Josh a se jen koukala z jednoho na druhého. Drew se zasmál a vytáhl z kapsy malý kapesní nůž, jeho břitva se zaleskla. Na prázdno jsem polkla.
„Podřežeme ji žíly a necháme tady umřít,“ podíval se na mě a já rychle zakroutila hlavou a začala křičet.
„Nekřič, máš to marné, nikdo tě tady neuslyší!“ řekl klidně Josh a chytil mě pod krkem. Drew se nahnul k mému zápěstí a jemně přejel špičkou nože po kůži. Zaskučela jsem bolestí. Po zápěstí mi stékal pramínek krve.
