Po dvou hodinách letu jsme přistáli v Itálii, kde byla firma Programu na ochranu svědků, ujal se na docela milý kluk, který nám rozdal nové pasy s našimi novými jmény a údaji. Poté se nás ujali kadeřnice a vizážistka, které nás tak trošku změnili.
Když jsme prošli touhle změnou, nasedli jsme zase do letadla, které nás přeneslo do Španělska, naší nové země, nového života. Ředitel nás ubytoval a odletěl pryč. A tak to začalo.
Začala jsem chodit do nové školy, zlepšovala jsem si angličtinu a učila se nový jazyk. Našla jsem si kamarády a byla konečně šťastná. S Joshem jsme si každý den volali a já cítila, že jsem zamilovaná až po uši. Po několika týdnech a měsících, mě jednoho dne vyděsila MMS, na které byl Josh domlácený a postřelený. Byl u ní popisek: „Takhle dopadl on, takhle dopadnou tvoji rodiče! Za to, že nás zradil a ty jsi utekla. Najdeme si tě!“ Panebože on je mrtvý – pomyslela jsem si vyděšeně. Dostala jsem tak šílený strach, schoulila jsem se do klubíčka na posteli a rozplakala jsem se. Byl už večer. Po několika hrozivě dlouhých minutách jsem usnula.
Asi uprostřed noci mě vzbudil křik. Seskočila jsem z postele a běžela do ložnice rodičů, to co jsem spatřila, hned tak z paměti nevymažu. Stál tam Drew a zrovna mé mámě prostřelil hlavu a tátovi jeho kumpán podřezal hrdlo. Vykřikla jsem vyděšeně a rozeběhla se pryč, i když jsem tušila, že se daleko nedostanu se svým strachem. Drew se ke mně rozeběhl, a jelikož byl rychlejší, chytil mě a surově mi zkroutil ruce za zády. Zaskučela jsem bolestí, v tom už vytáhl injekční stříkačku a bodl mi ji do žíly. Cítila jsem, jak malátním a upadám do spánku. Drew mě naložil do auta a odjížděli jsme pryč.
Když jsem se probudila, byla jsem přivázaná zády, rukama k železné tyči, a kotníky svázané provazem. Pusu jsem měla zalepenou páskou a byla jsem zase v nějakém temném, smradlavém sklepě. Vím, jen to, že mě unesl Drew, ale netušila jsem kam. Tentokrát se odsud zřejmě nedostanu.
Pokoušela jsem i přes pásku křičet, ale páska mé snažení utlumila. Náhle někdo rozrazil dveře a došel až ke mně. Jednou, dvakrát do mě silně kopl a strhl mi pásku z pusy. Bolestně jsem vykřikla a podívala jsem se nahoru, kde jsem spatřila Drewa.
„Jak je ti ty malá, proradná svině!?“ zařval na mě. Jen jsem se na něj dívala a mlčela. Znova do mě silně kopl.
„Na něco jsem se ptal!“ byl ke mně nepříčetný.
„Smutně,“ zašeptala jsem skoro neslyšně a doufala, že mě nechá být.
„No jasně, vždyť jsem ti zabil maminku a můj kamarád tatínka,“ zasmál se uštěpačně na můj účet.
„Bylo to hezké podívání? Líbilo se ti to?“ smál se mi do očí. Nechtěla jsem brečet, ale nešlo to, před očima jsem měla obraz, jak je zabili. Slzy mi tekly po tváři.
„Vy odporný hajzle!“ zakřičela jsem na něj. Tím jsem si však zasloužila další kopanec do břicha.
„Drzá budeš? Jak chceš, ale za takové chování nedostaneš jídlo, ani vodu!“ řekl mi, znova mi zalepil pusu a odešel. Nechal mě samotnou v zamčeném sklepě.
Mým jediným, velkým přáním je, abych se dostala do bezpečí, ale kdo mě zachrání? Joshe taky zabili, jen kvůli mně. Za všechno jsem vždy mohla já.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Snad se vám nová část bude líbit, užíjte si ji ;3 :)
