Budou časy,
kdy se mé zločiny
budou zdát téměř neodpustitelné.
Poddávám se hříchu,
protože tento život
musím udělat tak,
aby se dal žít.
Ale když si myslím,
že už toho mám dost,
z tvého moře lásky
vezmu víc,
než další řeku plnou.
Rozesměju tvé srdce,
divná láska,
takto má divná láska,
tvé srdce...
Dáš mi ho?
Uneseš bolest,
dáš mi ji?
Znovu a znovu,
vrátíš mi?
Budou dny,
kdy zabloudím,
možná se zdám
neustále mimo dosah.
Poddávám se hříchu,
protože rád praktikuji to,
co kážu.
Nesnažím se říct,
budu to mít po svém,
jsem vždy ochoten se učit,
když máš co učit
a udělám to všechno tak,
aby to stálo za to!
ČTEŠ
Minutka poezie
PoetryMohla jsem zůstat vzhůru, jen abych tě slyšela dýchat, sleduj, jak se usmíváš, když spíš. Zatímco jsi daleko a sníš, mohla bych strávit svůj život, v této sladké kapitulaci, mohla bych zůstat ztracená v tomto okamžiku navždy. Každý okamžik strávený...
