Život je větší,
větší než ty
a ty nejsi já.
Dálky, do kterých se vydám,
ta odměřenost v tvých očích,
ale ne, řekl jsem toho příliš.
Napravím to!
To jsem já v tom koutě.
To jsem já v záři reflektorů.
Ztrácím svou víru,
snažím se s tebou udržet krok
a nevím, jestli to dokážu.
Ale ne, řekl jsem toho příliš,
přesto neřekl jsem dost.
Myslel jsem, že slyším tvůj smích,
myslel jsem, že slyším tvůj zpěv,
mám pocit, že jsem si myslel, že to aspoň zkoušíš.
V každém výdechu,
každé hodiny, kdy jsem vzhůru,
přemýšlím jak se ti vyznat.
Snažím se na tebe dohlížet,
jako raněný,
ztracený a oslepený blázen,
ale ne, řekl jsem toho příliš.
Zvaž to.
Víc už naznačit nemůžu.
Zvaž to.
Prořekl jsem se
a to mě srazilo na kolena.
Co když se tu všechny tyhle přeludy
zhmotní a začnou kolem sebe kopat?Teď jsem toho řekl přespříliš.
ČTEŠ
Minutka poezie
PoetryMohla jsem zůstat vzhůru, jen abych tě slyšela dýchat, sleduj, jak se usmíváš, když spíš. Zatímco jsi daleko a sníš, mohla bych strávit svůj život, v této sladké kapitulaci, mohla bych zůstat ztracená v tomto okamžiku navždy. Každý okamžik strávený...
