Lásko...
už nemám nárok tě tak oslovovat....odpusť, bala sem se toho dne, který mě bohužel neminul...řekl si mi konečně jak si se rozhodl..prohrala sem....co jsem udělala špatně.....asi všechno že....
bolím...
mam pocit, že se rozpadam, mam pocit, že to nedokážu ...vnitře jsem zemřela a lepší už to nebude
vzal jsi mi všechno, moje sny, mou budoucnost s tebou, mé stáří po tvém boku....
musim se naučit žít bez tebe....
Proč mi pořád rveš srdce z hrudi ven...bolest kterou cejtim je bezbřehá, tenhle příběh nebere konce a já si přeju tu nebýt....přeju si utéct někam pryč někam daleko ....nemám odvahu dál žít tenhle bolavej život kterej nebere konce....prosím jdi....odejdi prosím...mě už nech trpět v samotě....
Jak se mám naučit žít sama ...jak se mám naučit vůbec žít?
Vidět že tvou ruku opět zdobí tvůj prsten a jeho dovjce je na ruce té kterou miluješ....prosím netrap mě....
Už nevím kde mám hledat útěchu ...už nevím kde hledat klid...
Pomoc ...
