Lásko....
Já nejsem dobrý člověk. Vím to v hloubky svého srdce. A nikdy sem nebyla. Moje naivita a hloupost jen způsobovaly problémy. Být hodný v tomto světě se nevyplácí. A přesto tento svět mi dal tebe a naši dceru, kterou nadevše miluji.
Lásko...
Čekám... Stále čekám. Bolí mě to... Řekni proč to tak stále bolí? Proč dělám věci, které už dávno ztratily svou hodnotu? Proč se chovám tak nesouvisle? Sem jako špatný vtip co se nepovedl. Jsem bolest a samota, jsem nenávist a láska.
Pocity ve mě bouří a já nevím jak s nima naložit. Nevyznám se sama v sobě na tož v tobě. Vím.... Nic mi už do tebe není... Rozešel si se... Je ti tak líp... Ale mě to bolí stejně. Přání která v sobě nosím se nikdy nesplní a bolest, která je mnou potkana se nikdy nevytrsti.
Lásko...
Proč je tak těžké říct ti sbohem. Ptám se sama se každý den. Proč je tak těžké se vyrovnat s realitou, která je víc než krutá a proč je tak těžké se smířit s tím že je konec. Říkáš, že se nic nemění, ale ano.... My sme měníme. Změnilo nás to oba a děje se to čeho jsem se obávala... Odlucuje nás to jen proto, že já se nedokážu smířit s realitou.
Sním.... Kazdy večer sním o nás třech. My tři spolu, je jedno kde, ale spolu. Vždy jsem si přála mít s tebou dvě děti, ale jsem šťastná a vděčná za to jedno které je mi vším, které je kouzelné a úžasné, které je ti tak podobné.
Sním o něčem co nikdy nebude. Sen os nu tak krásném, že se mi chce plakat. Sen o krásné budoucnosti, kde sme překonali všechno zlé, kde jsme rodinou. Sen o domku se zahrádkou, kde si pěstujeme naší zeleninu a brambory ve kterých sme tak dobří. O tom jak mě zadáš o ruku a já říkám ano. O tom jak mě objímáš a líbáš a naše krásná dceruska si hraje na písku. O svatbě, která měla přijít už dávno, ale nebyla mi souzen. O tom jak se spojíme a zůstaneme spolu dokud nás smrt nerozdeli.
Tak naivní a hloupá....
V tvych snech už dávno nefiguruji já. Vlastně kdo ví zda sem někdy figurovala. Mrzí mě, že jsem ti neříkala každý den to jak moc tě miluji. Mrzi mě, že jsem se nechala pokaždé tak snadno odehnat a neobjimala sem tě tak často jak sem si přála. Mrzí mě, že jsme o tebe přišla.
To, že jsi býk sní dva víkendy zasebou ve mě hlodalo tak moc, že dkyz jsme zjistila, že ti volá... Odpusť... Výbuch přišel tak nečekaně..... A sním i můj pád....
Řekl jsi to sám... Rozhodla jsem to tím výstupem za tebe... A víš... Vlastně si to všechno zasloužím....boli to tak strašně moc... I já mám city...
Změní mě to já to vím.... A změní to i tebe... Změní to mou budoucnost... Naši budoucnost a budoucnost našeho dítěte.... Ona je to nejčtenější co máme... Nic víc nad to není.... Miluji ji... Je to moje světlo... To jediné co mi zbylo... Jsi to ty... Část tebe....
Podřezat si vlastní větev... V tom se dobrá...pád na dno... V tom sem ještě lepší....
Prosím odpusť.....
Miluji tě lásko moje
