Hold me closer || Grey256

2. Kapitola

„Neee, víš jak je tahle flaška dobrá? A drahá?" on mě chce jako připravit o flaštičku nebo co? „No to je sice super ale podívej se jak jseš na šrot"
„vŽdYť jSeM úPlNě V pOhOdĚ! fReSh JaKo RyBiČkA. POČKAT. NeŘíKá Se NáHoDoU zDrAvÁ jAkO rYbIčKa? nO tO jE jEdNo"

Z pohledu Greye:

Fresh jako rybička prej. Vypila toho už fakt moc, stačilo... „víš kde bydlíš vůbec?" zeptal jsem se jí
„samozřejmě že to vim, cestu domů si ještě pamatuju" odsekla.
„Můžu si aspoň dojít na hajzl než půjdem?"
„běž no"

Klárka vstala,vzala si tu nedopitou flašku a vydala se směr záchodky.
„No ale počkej" řekl jsem jí. 
„hmm?"
„Tu flašku mi tady nech, já ti jí pohlídam"
„Ale dobře se mi o ni postarej, jestli se jí něco stane tak si mě nepřej, ta flaška je pro mě životně důležitá"

životně důležitá, no tak ta má dost.

„jojo, jasně neboj"

Hodila po mně varovný výraz a šla na ten záchod. Docela se divim že se tam vůbec domotala. Mezitím jsem řekl barmanovi o účet, a zaplatil jsem za sebe i za ní. Já jsem měl jenom jeden drink takže mi nic neni, ale když tady koukám co všechno vypila Klár... Rodiče budou mít radost. Zvlášť po tom co mi vyprávěla, s rodičema si moc dobře nevychází.

Šel jsem na ní čekat před záchody. Asi po 10 minutách konečně vylezla, ještě chvíli by tam byla a šel bych se tam podívat jestli je vpohodě.

„Kde máš tu flašku?" to byla první věc kterou řekla když mě viděla. „jí mám u sebe, neboj"
Vyšli jsme ven před klub. „tak kudy?" zeptal jsem se.
„Doleva. Ne počkat, doprava. Nebo možná rovně??"
„a víš v jaké ulici bydlíš aspoň?"
„někde na Stodůlkách"

no tak to jsem se toho dozvěděl hodně teda.

Takhle domů nemůže, bojím se co by udělali její rodiče, stejně ani neví kde bydlí.. „tak víš co, pojď se mnou" prohlásil jsem „tak jo"neodmlouvala, to se dost divim. Vydali jsme se na cestu.

„a kam že to jdeme?" zeptala se.
„ke mně domů"
„uuuu a co tam? Tam na mě čeká ta flaštička žejo?"

ona má snad místo mozku flašku vodky.

„Přesně tak" řekl jsem.

Když jsme došli ke mně, hned se mě ptala kde má tu flašku. Řekl jsem ať se o ní nebojí a ať jde nahoru. Pomohl jsem jí po schodech jinak by to asi nedopadlo dobře. Hrozně se motala... Provedl jsem jí po patře aby věděla kde je koupelna a záchod a odvedl jsem jí do svého pokoje. Řekl jsem jí ať si sedne na mojí postel a šel jsem pro sklenici vody. „Na, vypij to" podal jsem jí skleničku s vodou, ona se trochu napila a položila jí na noční stolek hned vedle postele.

„A ta flaštička?"
„Já ti jí pak donesu. Teď si lehni, z tohohle se potřebuješ pořádně vyspat."
„fajn, když jinak nedáš" řekla tak jako otráveně, lehla si a přikryla se dekou.
„Hele a neměla by jsi někomu napsat že jsi "ok" ?"
„Rodiče nejspíš ani neví že nejsem doma, a ostatní se fakt nezajímají o to kde jsem"

Nevěděl jsem co na to říct, tak jsem radši neřekl nic. Vzal jsem ještě jednu deku a podal jsem jí Kláře. „díky" podekovala mi. „pohodička"

Pohodička. Vzal jsem nějakou deku ještě pro sebe a šel jsem si lehnout na gauč který mám hned naproti posteli.

„Doufám ze tu flasku střežíš jako oko v hlavě a uvědomuješ si že pro mě ta flaška znamená něco jako moje vlastní dítě"

Tomu jsem se musel zasmát. Ta flaška znamená něco jako moje vlastní dítě. No tak to ne, já z ní fakt nemůžu. „dobrou noc, a zkus mi nepoblít postel" řekl jsem se smíchem, to už ale neslyšela, protože usnula. Po chvíli jsem usnul taky.

Ráno jsem se vzbudil první. Vstal jsem a šel jsem do koupelny se osprchovat a udělat si hygienu.

Z pohledu Kláry:

Vzbudila jsem se někde v cizím bytě. Vůbec nevím kde to jsem, ani co jsem dělala v noci, možná to radši ani vědět nechci. Sedla jsem si na postel a rozhlížela jsem se po pokoji. Najednou se otevřely dveře. Stál v nich mladej klučina. Středně vysokej, měl tmavý vlasy... chvíli mi trvalo než mi došlo kdo to je. POČKAT. Já jsem u Greye v bytě? Jakože U GREYE V BYTĚ?

„No dobré ránoo, nebo spíš odpoledne" řekl mi.
„jak jsem se sem- kde to jsem vlastně? Já mám ze včera hrozný okno, co se stalo?"
„podle toho co jsi mi včera řekla v baru tak jsi se pohádala s rodičema a tak si se šla ODREAGOVAT a "odreagovala" si se nějak moc tak jsem tě vzal sem"

Koukala jsem na něj jak vyvoranej křeček a cítila jsem se za sebe extrémně trapně, zvlášť když vůbec nevim co jsem vyváděla...

„Děkuju. By mě zajímalo co bych dělala kdyby jsi tam nebyl"
„Asi by jsi tam teď ležela někde pod stolem. Ale
tak, já jsem přece jasnej záchranář"
tomu jsem se zasmála. „Neměl by jsi pracovat u červenýho kříže záchranáři?"
„no to asi radši ne"
„vzhledem k tomu že ještě žiju tak si myslim že by ti to šlo"
„no to nevim teda"

Zasmáli jsme se.

„Hele ty záchranáři, nemáš něco na kocovinu? Nebo třeba jenom prášek na bolest, asi mi upadne hlava"
„no nevim, já ti se půjdu podívat"
„ibalgin by mi stačil"
„dobřee"

Martin odešel hledat ibalgin a já jsem tam jenom tak seděla u něj v posteli... říkám si, jaký asi člověk musí mít šťestí aby se probudil u Greye v bytě...