Hold me closer || Grey256

5. Kapitola

Už jsem byla kousek od domu ale jestli jde za mnou a sleduje me, tak bude vědět kde bydlím, to by nebylo úplně fajn. Zastavila jsem se, vytáhla jsem z kapsy mobil a radši jsem napsala Martinovi. Odepsal mi hned. To za jízdy stíhá koukat do mobilu?

Já:
Kde jsi teď?

Greyo:
Už skoro doma, proč?
Všechno ok?

Já:
Za mnou jde jeden takovej divnej týpek, před chvílí na mě mluvil a je asi opilej nebo tak něco a nevím co mám dělat

Grey:
Počkej kde jsi teď?

Já:
Počkej nasdilím ti svojí polohu
Hotovo

zobrazeno

Z pohledu Greye:

Neváhal jsem ani chvíli, otočil jsem auto, nabral jsem rychlost 200 kilometrů a jel jsem za ní.

Přijel jsem na místo, vystoupil jsem z auta a šel jsem za ní. Když mě viděla tak se ke mě rozběhla. Zeptal jsem se jí co se stalo a jestli je cajk, ona nic neřekla a jenom mě pevně objala. Obejmul jsem jí nazpátek a pak jsem slyšel jenom jak někdo zařval „Omg Grey256" kurva.

Přiběhnul k nám nějakej divnej týpek. „AAAA A-AHOJ TY JSEŠ GREY" řekl. Podíval jsem se na Kláru „co to je?" zeptal jsem se jí „to je ten úchyl"

„co si to tam šeptáte? Greyi nechceš přijít na můj zápas?" řekl ten divnej týpek.
„já nemůžu já mám koncerty"
„a dáš si se mnou tu fotku prosím?"

fotku snad přežiju

„no dobre no"
„ty sem pojď taky" řekl a ukázal na Klárku. Tak jsme se s nim teda vyfotili a já jsem řekl že už musíme jít a on chytnul Klár za ruku a zeptal se jí: „Vy spolu chodíte? Ty jsi jeho holka?" „Jo a co je ti do toho?"

cože-

„aha tak to je škoda.. tak to asi šanci nemám. No ale přeju ti to Greyi. Já tě hrozně obdivuju, já furt jezdim jenom 200km/h abych byl jako ty"

to je fakt dement

„jasneee ahaa" odpověděl jsem.
„chápeš divočinka"
„tak my už půjdem jo"
„a přijďte mi na ten zápas prosím, v neděli v 15:00"

„Půjdeme už? Prosím" řekla mi Klárka. „200 kilometrů daleko" Otočili jsme se a šel jsem Klár doprovodit domů. Nedalo mi to a po cestě jsem se jí musel zeptat „Moje holka joo?" „to víš" Na to jsem nic neřekl, jenom jsem se na ní usmál s výrazem jakože "😏"

Z pohledu Kláry:

Došli jsme už před můj dům a tak jsem Martinovi poděkovala za to že mě doprovodil a celkově za všechno. Chtěla jsem ho obejmout na rozloučení ale najednou se otevřeli vchodový dveře. Naštěstí v nich stál můj brácha a ne rodiče. Já i Martin jsme nahodili oh shit face a čekali jsme co přijde. Daniel na nás čuměl jak péro z gauče.

„nene, tak princezna se nám uráčila přijít domů jo- " Zarazil se, projel mě pohledem od shora dolu a všiml si ze na sobě nemám svoje oblečení. Zarazil se ještě víc, podíval se na Martina kterýho si taky pořádně prohlédnul a pak se podíval zase zpátky na mě.