|14|

50 3 0
                                    

Vzbudila jsem se v nějaké tmavé místnosti a nemohla jsem se hnout. Koukám po místnosti a vidím postavu která na mě kouká. "Princezna se už probudila" zazní mužský hlas a postava jde blíž "co po mě chcete? Nic jsem vám neudělala" nahrnou se mi slzy do očí "jen u nás budeš pár dní, to je vše" koukala jsem na něj. Šel z něj dost strach. Davide, Martine, kluci najděte mě prosím. Vytrhne mě z přemýšlení silná facka do obličeje "jau za to bylo?!" zvýším na něj hlas a hned mi dojde že jsem to dělat neměla. Přiletí mi ne facka ale rovnou pěst. Začnou mi téct slzy.

Pohled Davida
Je to druhý den co Elizabeth unesli. Pořád nikdo z nás neví kde je. Zkoušíme všechno ale v tu chvíli mi došlo že "kluci nezkoušeli jsme ještě polohu, má jí vždycky zaplou!" Koukli na mě jak na debila "Nečumte tak" šel jsem do kuchyně a kouknul se na polohu kterou sdílíme. Yes má jí zaplou. Jdu rychle za klukama. "Debilové jedem ještě máme šanci jí zachránit" hned se zvedli. No hned pár minut to trvalo a jeli jsme tam kde byla. Krev se mi vaří v žilách neskutečným způsobem. Počkej až tě potkám. Rozkopu tě tak že tě ani máma nepozná.

Přijeli jsme k večeru k dost hnusnému a starému domu. Vystoupíme z auta a zkusím zazvonit. Myslel jsem že nikdo neotevře ale stal se opak otevřela nám vystrašená paní. Mohlo jí být okolo 50-60 lety. "Dobrý večer neviděla jste náhodou takovou drobnou dívku?" Koukáme na ní, chvilku přemýšlela ale potom spustila "Dobrý večer, ano viděla. Přišla s mým synem. Spala takže ji nesl v náručí. Šli k němu do pokoje" no počkejte až zjistíte co váš syn udělal "A kde má váš syn pokoj? Jsme jeho kámoši" ozval se Martin. "První dveře pod schodama" šli jsme tam a když jsme přišly, tak jsme viděli co jsme vidět nechtěli. Elizabeth ležela nahá na zemi od krve a chlap stál nad ní v boxerkách. Po chvíli nás zaregistroval a začal zdrhat. Richard vyběhl za ním a já si sedl k Elizabeth. "Babe co ti to udělal ten hajzl. Nemůžeš mě tady nechat" začali mi téct slzy a Martin típl hovor. "Sanitka je na cestě" kývl jsem hlavou a dál hladil Elizabeth po tváři. Po asi 10 minutách přijela sanitka a odvezli si Eliz.

Přijeli jsme do nemocnice a viděli jsme doktory jak běhají do nějaké místnosti. Jen jsme na ně koukali a došlo nám že se jedná o Elizabeth. Sedli jsme si na židličky co tam byli. Byli to nekonečné minuty. Ale po asi 2 a půl hodinách jí vezli na pokoj. Vstal jsem a šel jsem k ní ale když jsem chtěl otevřít dveře tak mě zastavil doktor. "Pane tam teď nemůžete, slečna měla velmi vážnou operaci a potrat. Musí odpočívat. Můžete přijít zítra odpoledne na pár hodin." Když jsem slyšel slovo potrat tak jako by se mi zastavil svět. Nic jsem neřekl a šli jsme do auta. "Mám řídit brácha?" Ozve se Martin. "Asi jo, díky" pousměju se "Není za co bro" poplácal mě po zádech a sedl si na místo řidiče a já vedle něj. Nevím jak ale usnul jsem opřený o okno.

Tak cooo? Myslíte si že Elizabeth přežije? A co bude s únoscem? Dozvíte se v příští kapitole💚

Vždy pro tebe!❤️Kde žijí příběhy. Začni objevovat