Můj hokejista

2-Žádný dívčí hokejový tým

Milovala jsem vstávat v brzkých ranních hodinách.  V době, když většina ostatních ještě spí a ty máš oproti nim náskok. Zajímalo mě po kom to mám. Po rodičích určitě ne, protože ti by byli schopni spát už do půl dvanácté, kdyby nebyli věčně někde na schůzkách z práce či se známými. To si vždycky přivstanou. 

Jako obvykle jsem se nejprve oblékla do sportovního a vyčistila si zuby. Jdu si totiž zaběhat, tak jako to dělám poslední dva roky zpátky každé ráno. Sešla jsem dolů do kuchyně a na jídelním stole uviděla malá zmačkaný papírek. Na něm stálo: Jídlo máš v ledničce, máme s tátou důležitou pracovní schůzku. Vrátíme se kolem půlnoci

No vždyť to říkám, že jsou kvůli důležitým schůzkám schopni vstávat o pěti.

***

Uběhla jsem nějakých deset kiláků a šla do sprchy. Udělala jsem ty ranní blbosti a oblékla si černý croptop plus modré, malinko roztrhané džíny. A kšiltovku. Bylo sedm. Nejvyšší čas vyrazit. Bohužel auto nemám, tak budu muset jet autobusem. Šla jsem tedy pěšky na zastávku a za necelých pět minut se autobus hlemýždím tempem doplazit až na zastávku. Ani se nedivím, že jel tak pomalu, když ho řídil nějaký brýlatý dědek. Ukázala jsem mu průkazku a k mé smůle zjistila, že je všude obsazeno. To je fakt k vzteku, musela jsem si stoupnou a k mé další smůle jsem zjistila, že se tu ani není kde chytnout. No bezva. Autobus se rozjel a vzhledem k mé nešikovnosti mi to uklouzlo a já narazila do nějaké holky přede mnou. 

Dala jsem si ruku přes ústa. "Já se strašně omlouvám, nechtěla jsem" 

Holka se mile usmála "To je v pořádku alespoň je tu taky nemehlo jako jsem já" Vzápětí si však dala ruku přes ústa "Já se strašně omlouvám, samozřejmě, že nejste nemehlo, nechápu jak mi to mohlo vyklouznout s pusy a-"

Skočila jsem jí do řeči "V pohodě, máš naprostou pravdu. Mimochodem, nemusíš mi vykat. Jsem Ellie."

"Já Tess" Řekla a já si náhle všimla její tmavě šedé mikiny, kde se vyjímal malý odznáček školy "Truth" Zabrouzdala jsem v mé paměti. Něco mi to jméno připomínalo. Není to naáhdou název školy do které nastupuji?

"Ty chodíš na Truth?" Zeptala jsem se jí a kývla směrem k její mikině. 

"Ano, už druhým rokem" 

"Tak to je super, protože já tam zrovna nastupuju." Nadšené jsme se na sebe podívali.

"No tak to je úžasný, jestli chceš můžu tě tam provést a všechno ti ukázat..." 

"To by se mi moc hodilo" Dojeli jsem až ke škole a já se mezím od Tess dozvěděla, že ráda maluje a hraje na klavír. Přesný opak mě. Já nemám absolutně žádný malovací talent a už vůbec ne hudební sluch. Nedokázala bych prostě jen tak sedět na místě a něco čmrkat do sešitu. Je to strašná nuda ale to jsem si radši nechala pro sebe. Stejně jako můj názor na kočky, kterých má Tess doma pět. Bohužel jsem jí nestihla říct nic o sobě a tak jsem jí slíbila, že jí to povím hned o první přestávce po hodině. 

Ve škole jsem musela čelit zvědavým pohledům kluků a holek.

"Nic si z toho nedělej" Špitla mi do ucha Tess "To se za pár dnů ustálí a teď pojď. Musíš se ohlásit u ředitele" 

U ředitele jsem se včas ohlásila. Dal mi učebnice, sešity, rozvrh hodin, klíček od skříňky a nějaké jejich školní oblečení včetně mikiny, kterou má Tess na sobě. 

"Jo a ještě bych se chtěla zeptat, kde je možnost zapsat se do dívčího hokejového týmu" Zeptala jsem se plná očekávání

"My žádný dívčí hokejový tým nemáme ale klučičí jo" Žádný dívčí hokejový tým. Žádný. Postě neexistuje. Šli na mě mdloby. Zatočila se mi hlava a já se musela opřít o stůl abych neupadla

"Jste v pořádku, nemám zavolat zdravotnici" Ptal se mě se starostí v hlase pan ředitel

"Ne to je v pořádku" Jako omámená jsem vyšla z ředitelny, kde na mě už čekala Tess

"Tak co jak-" Zasekla se "Ellie není ti blbě nechceš se napít nebo lehnout?" Podívala se na mě vyděšeně 

 "Žádný dívčí hokejový tým" Řekla jsem a tupě zírala kamsi před sebe

"A?" Zeptala se Tess a já jsem cítila jak mě v očích začínají pálit slzy. Můj život je v koncích, už nikdy si s holkami nezahraju hokej, už nikdy si nezabruslím, už nikdy nebudu nadšeně křičet gól ani neuslyším rozčílený hlas trenéra. Už nikdy nevystřelím na branku, už nikdy nebudu přeskakovat mantinel. Už nikdy. A víte proč? Protože na pitomé škole Truth nemají dívčí hokejový tým. 

Tess na nic nečekala o objala mě. "Neboj to bude dobrý. Ať už je to cokoli" Nebude

Po tom co mě pustila, tak jsem jí vše řekla, o tom jak jsem se naučila dříve bruslit než chodit. Jak jsem se na hokejovém stadionu trávila více času než ve vlastním pokoji,  jak jsem se stala kapitánkou hokejové týmu Los Angeles, jak jsme se museli přestěhovat až po ředitelova slova "My žádný holčičí tým nemáme."

"Ach Ellie, to mě strašně moc mrzí, určitě se najde nějaké řešení abys mohla hrát hokej"

"To tě mrzet nemusí, nemůžeš za to. Spíš si připadám špatně. První den školy a já se tu hned rozbrečím" Popotáhla jsem

"Neboj nikdo tu není. Tady máš kapesník a hurá do třídy" Hurá. Hm. Tessino nadšení pro školu moc nesdílím. 

Vydali jsme se tedy do třídy a Tess mi to tu mezitím vše představovala. 

"Tady je školní jídelna ale tam moc lidí nechodí jelikož tam vaří pěkně hnusně. Spíš si zajdi vedle do restaurace, tam vaří líp. Tam vlevo jsou skříňky, tvoje skříňka je však až v druhém patře. Zde je knihovna a tady se nachází laboratoř. No a tady už je naše třída."

Třídu jsme měli v první patře, takže jsme nemuseli vyjít tolik schodů. Dobrý. Vešli jsme do třídy a já zase musela čelit spoustě zvědavých pohledů. 

"Od kdy se bavíš s nováčkami Tess, já jsem nevěděla, že si se snížila na tak malou úroveň. Teda promiň, ty si ještě níž" Uslyšela jsem rázný hlas blondýnky v třetí lavici zmalovanou jak klaun a výstřihem až někam do aleluja. Ta si nás teď měřila jedovatým pohledem. Zřejmě se s Tess nesnášeli. 

"A od té doby co se s tebe stala taková kráva. Teda promiň, ty si kráva odjakživa" Ušklíbla se Tess. Ta holka se mi začíná čím dál více líbit. Došli jsme k lavici a tam jsme se i posadili. 

"Julie si nevšímej. Je to děvka a děvkou zůstane" 

"To sedí" Opřela jsem se o židli 

"Spala snad se všemi kluky na škole ale nikdy žádného neměla. Ne, že by nechtěla. Strašně Letí po Jacobovi. Kapitánem hokejového týmu a králem školy. On jí pořád odmítá. Dokonce někdo pochybuje o tom, jestli spolu někdy spali, já si myslím že jo"

Pokrčila jsem rameny "Nemůžu soudit, jelikož ji neznám ale potom jak na tebe nadávala bych aj řekla, že jo."

Zazvonilo a na to učitelka vešla do třídy. Vlasy v těsném drdolu, úsměv na tváři, jo ta vypadá sympaticky. 

"Dobrý den třído, dnešní hodinu bych začala tím, že by se nám mohla představit naše nová žákyně" Učitelka se podívala do listů "Ellie Evansová" Jako na povel jsem vstala a stoupla si před třídu. Nikdy mi nedělalo problém mluvit před větší skupinou lidí a tak tomu nebylo i teď

"Dobrý den jsem Ellie Evansová. My jsme se přestěhovali kvůli taťkové práci" Řekla jsem a o hokeji se radši nezmínila. 

"Dobře děkujeme moc, můžeš se posadit" Posadila jsem se.

"Takže otevřete si učebnice na straně 46, vypracujete všechna cvičení. Už by jste je měla zvládnout. Jste přeci jen v druháku na střední" Tak beru zpět, už mi není sympatická.