Každá holčička v mém věku si přála panenku. Já toužila po své první hokejce. Všechny děti snily o cestě k moři. Já radši jela na kluziště zahrát si hokej. Všichni výskali radostí, když se jim podařil vyrobit sliz. Já se radovala z toho, že jsem dala...
Sedím na posteli a hypnotizuji mé hodiny nad dveřmi. Přesně za dvě minuty budou čtyři hodin a já se chci přesně ve čtyři začít chystat. Dnešek byl celkem normální až na to ráno. S Jacobem jsme tam v té skříni byli opravdu zavření celých 45 minut a potom jsme se od tam tud vyplížili. Poprosila jsem ho aby o mé minulosti nikomu neříkal tak snad to splní. Ale taky mi prozradil odkud se to všechno dozvěděl. Od Chrise a ten se to dozvěděl od Tess. Nemám to Tess za zlé. Vím, že po ní Chris jede a ona ho neustále odmítá. Ha už jsou čtyři, jdu se chystat.
Nejprve jsem se osprchovala a umyla si vlasy. No a teď oblečení. Předpokládám, že mi nedají chrániče a tak, takže budu hrát normálně ve svém oblečením. Ani nevím v čem ta sázka spočívá. Budu nad nám muset vyhrát nájezdy nebo co? Doufám, že si to Jacob promyslel. Ještě se potom musíme domluvit, co se stane, když vyhraju. Nebo naopak prohraji, ale to se nestane.
Oblékla jsem si tohle:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zahrabala jsem do skříně a vytáhla jsem si své milované brusle. Musím si pohnou abych si je tam ještě mohla nabrousit a rozjezdit. Je mi jasné, že Jacob tam bude dřív, protože bude předpokládat, že se budu muset rozjezdit, jelikož jsem to dlouho nehrála. Potají mě bude špehovat a odhadne jak jsem dobrá a co na mě platí. Ale já budu jezdit jako úplný začátečník a on si bude myslet, že mě porazí jedna báseň a nebude se namáhat. Tím pádem mě podcení a já lehce vyhraji. Jednoduchý ne? Tak zní totiž můj plán. Jacobe těž se.
***
Na stadion mě hodila mamka, za což jsem jí moc věčná, protože se mi fakt nechce jezdit autobusem.
Bylo štěstí, že recepční nebyla na recepci, jinak by mě nepustila. Tohle byl totiž soukromý stadion a nebyl pro veřejnost. Šla jsem do brousící místnosti, kde jsem si nechala v rychlosti nabrousit brusle. Šla jsem na kluziště a zavázala si tkaničky. Potom jsem se rozjela na led a zavřela oči. Tak krásný to byl pocit. Jak moc mi to chyběla. Stop! Ellie soustřeď se a drž se plánu. Rozhlédla jsem se a uviděla v dálce na tribuně tmavou postavu. Zaostřila jsem a poznala, že je to Jacob. Jak předvídatelný. Plán začíná.
Z pohledu Jacoba
Přijel jsem na stadion o něco dřív, protože jsem si myslel, že se Ellie bude muset rozjezdit a já tak prokouknu její slabiny a tak. A taky že tu je. Jak předvídatelná. Myslím, že mě ještě neviděla.
Chvíli jen tak jezdila na bruslích. Hned jsem poznal, že na tom je špatně. Několikrát klopýtla a spadla. Tak tohle bude hodně jednoduchý ji porazit. Bylo to trochu i divné. To musel být dívčí hokejový tým v Los Angeles hodně špatný, když má takovou kapitánku.
Sešel jsem schody, nasadil si brusle a přijel k ní na led. Podívala se na mě a nevypadala ani překvapeně. Takže o mě věděla. No to je stejně jedno.
"Čau princezno, tak rozježďená" Zeptal jsem se jí
"Se ví, že ano, ale pojďme probrat co se stane, když vyhraju" Řekla a já se zasmál nad tou představou, že by mě porazila.
"Když vyhraji já" Na slovo "já" jsem dal důraz "Půjdeš se mnou a s kluky na party a když vyhraješ ty. Hm.. Budu ti dělat osobního sluhu. Platí?"
Ellie se zamyslela "Platí. Jak budeme hrát?"
"No nevím, ale jako vážně myslíš si, že mě porazíš? Koukal jsem se na tebe jak jezdíš a..... Co to má být, ty si ze mě děláš blázny?" Díval jsem se jí do očí a snažil se v ní číst. Nemohl jsem však nic rozeznat. Nic.
"Možná trochu" Usmála se.
"Jak jako?" Zvedl jsem obočí.
"Když jsem jezdila očekávala jsem, že se na mě přijdeš podívat. Tak jsem tak trochu hrála úplného začátečníka abys mě podcenil a já vyhrála" Vykulil jsem na ní oči. Měla to promyšlený, ale nevyhraje. I když nevím jak je na tom v hokeji, nějak to zvládnu.
"Ty jsi ale potvůrka" Zakroutil jsem hlavou. "Ale proč si mi to řekla? Teď už nevyhraješ"
"Vyhraju" Sebejistka
"A jak?"
"Chyť mě"
"Cože?" A než jsem se nadál byla 5 metrů ode mě. "Ty si chceš hrát na honěnou?"
"Klidně" Odpověděla a já sledoval jak hbitě jezdí po ledě. Tak jo přiznávám je vážně dobrá. Jde jí to moc.
"Tak jdeš?" Křikla na mě. To jí v životě nechytnu. I když jsem rychlejší, tak ona je hbitější. Ale mám plán.
Z pohledu Ellie:
Ujela jsem mu a sledovala jak zareaguje. Chvíli postával a pak se rozjel ke mě. Rozbruslila jsem se před ním pryč a pořád si udržovala rozestup. Koukla jsem se na něj a v tu chvíli Jacobovi malinko podjeli brusle a byl na zemi. Tedy na ledě.
"Jacobe" Křikla jsem na něj. Ležel na zemi a nehýbal se. Zmocnil se mě strach. "Jsi v pořádku?" Neodpovídal, co když se mu něco stalo? Kdyby to bylo jen kvůli tomu, že mu utíkám, nikdy bych si to neodpustila. Pomalu jsem dojela k němu a poklekla. V tu chvíli se jeho ruka dotkla mé ruky.
"Vyhrál jsem" Otevřel oči a šibalsky se na mě usmál.
"Cože?!" Koukala jsem na něj jak na mimozemšťana.
"Chytl jsem tě? Chytl. Tak co řešíš?" Tázavě zvedl obočí.
"Ale vždyť si spadl"
"To jsem zahrál aby si ke mě přijela, tebe bych v životě nechytl a já neprohrávám. "
"Ach no jasně, náš chudáček neprohrává a proto musí podvádět." Byla jsem na něj naštvaná, nechci jít s ním a kluky na nějakou blbou party. Prostě nechci. Nemám to zapotřebí a proč jsem vlastně do nějaké sázky vůbec přistupovala?
"Ale to není podváděni princezno" Usmál se na mě Jacob.
"Kolikrát ti mám říkat, že mě takhle nemáš oslovovat."
"To nevím, každopádně dnes v sedm tě vyzvednu" Mrkl na mě.
"Nikam nejdu" Jela jsem směrem k dveřím. Už tu s ním nechci strávit ani minutu s takovým podvodníkem.
"Ale to by byl podvod kočičko"
"Takže znovu, neříkej mi kočičko ani princezno. A podvod by to nebyl. Vždyť pro mě ani nemůžeš dojet, nevíš kde bydlím" Triumfálně jsem se usmála, tohle mám v kapse. Už vím co udělám, až přijedu domů, lehnu si do postele, pustím si After ne radši Wednesday a dám si k tomu popkorn. Ne ne ne, žádná party nebude.
"Vím, kde bydlíš jelikož to od mého táty si vaši kupovali dům" Mé iluze byli tam tam
"Kecáš" Prosím ať si ze mě dělá srandu
Jacob zavrtěl hlavou "Ne ne, takže v sedm u tebe už se těším" A odjel. Prostě odjel. Stála jsem tam jak opařená. To mi nemůže udělat. Už jsem chtěla jet, když v tom. Myslím, že nebude vadit, když si tu ještě chvíli zajezdím.
Uf. Konečně to mám napsané. Asi tak na 50 pokus ale mám to! Původně to mělo být úplně jinak ale snad se vám to líbí takto.
