|Decalcomania| TAEKOOK |

*1.Spolubydlící*

V poslední době se cítím hrozně unavený. Nevím jestli za to může práce nebo myšlenky, které mi nedají spát. Možná obojí. Cítím se však mnohem lépe. Uběhla už nějaká doba od incidentu s mou snoubenkou, takže se mé stavy poněkud zlepšili, ale větší podíl na tom má fakt, že už nebydlím sám.

Abych vám to objasnil; byl jsem zasnouben. Ano, potkal jsem Mi-Rae před třemi roky, když se hlásila o práci v naší firmě. Padli jsme si hned do oka a já ji po pár týdnech někam pozval. Opravdu jsme se spolu bavili, rozuměli si. Slovo dalo slovo a my skončili zamilovaný, až po uši. Po roce se nastěhovala do mého bytu, ve kterém žiji i nyní. Uběhlo několik měsíců soužití a já nemohl být šťastnější, požádal jsem ji tedy o ruku. Pouze jsme se zasnoubili, protože to nechtěla uspěchat. Domluvili jsme se, že se svatbou počkáme. Uplynul však další rok, kdy jsem se snažil dát věci konečně do pohybu, bohužel právě v té době začali naše nesmyslné, stupidní hádky. Nikdy bych do Mi-Rae neřekl, že by mě byla schopná podvádět, proto jsem na to nechtěl myslet, jenže když se začala vracet domů tři hodiny po její práci, vrtalo mi hlavou, kde se mohla celé tři hodiny zdržet. Později se uchýlila k výmluvám typu; byla jsem u kamarádky, dnes přespím u kamarádky, měli jsme dámskou jízdu.'

Měla mnoho kamarádek, ale u žádné které jsem kdy volal vůbec nebyla nebo se u ní zdržela jen chvíli. Nechtěl jsem ji z něčeho nařknout, ani se chovat žárlivě, ovšem vola ze sebe dělat také nenechám.

Jednoho dne jsem ji sledoval, když odcházela z práce, do svého auta však nenastoupila. Čekalo na ní luxusní, černé BMW do něhož nasedla s úsměvem na rtech. Ještě než vyjelo, volal jsem ji kde je.

,,U Hee-chi, chtěli jsme si udělat dámskou jízdu. Přijdu domů v..."

,,Hmm~ to je zvláštní. Volal jsem Hee-chi zda má dnes volno, že bychom zašli i s Wooyoungem do kina, ale říkala že zrovna jedou za rodiči."

Samozřejmě jsem lhal. Nikdy jsem zrovna s Hee-chi po telefonu nemluvil, pouze s jejím bratrem a mým kamarádem Wooyoungem.

,,Ah.. umm.. vážně? Musela na mě určitě zapomenout. Já.. já k ní totiž teprve jedu." rychle se vymlouvala. Nechal jsem to plavat, když už vím že mi lže, jen jsem ji odpověděl, ať si to užije a sledoval auto, do kterého nastoupila. Zajelo k blízkému hotelu na parkoviště, kde vystoupila s vysokým, postarším mužem v napohled drahém obleku. Vůbec jsem ho neznal, ani mi nebyl povědomí, ale hned mi došlo, proč tolik nepospíchá se svatbou.

Chvíli jsem čekal, než mě nohy zavedli k otočným dveřím vchodu hotelu, neměl jsem v plánu se prozradit. Hotel mi naštěstí povědomí byl, pracoval tam jeden můj známý. Překvapeně na mě mával už od pultu recepce. Pozdravili jsme se a já se začal hned vyptávat.

,,Soobin-ssi, mohu mít na tebe trochu osobní otázku?" naklonil jsem se k němu.

,,Jakou?" překvapeně vyšpulil spodní ret.

,,Ta žena před chvíli, menší, dlouhovlasá černovláska s mužem v obleku.."

,,Aah." chápavě přikývl. ,,Chodí sem snad třikrát, čtyřikrát do týdne. Ten muž je velký obchodník, tak je asi jasné po čem ta slečna jde." zašklebil se poťouchle, zatímco já se snažil nerozsypat.

,,Jsi v pořádku, Taehyung-ssi?" starostlivě se mě ptá po všimnutí mé bledé barvy obličeje.

,,Ano. Děkuju za info, Soobin-ssi." zdvořile se na něho usměji a snažím ještě vytáhnout číslo jejich pokoje, jež se poněkud zdráhá mi prozradit, ale když mu slíbím že ho nemám od něj, poleví a řekne mi ho.