|Decalcomania| TAEKOOK |

*8.Nechtěné setkání*

Dnes mě Jungkook doprovodil do práce, kde jsem rovnou podal výpověď. Šéf se netvářil zrovna nadšeně, přece jen pro něho pracuji už léta a jsem nejlepší v oboru. Chápal ovšem, že chci změnit prostředí a vyšel mi ve všem vstříc. Jungkook mi pomáhal balit si věci z kanceláře, když za mnou přišel jeden z mých kolegů, Seungmin.

,,Taehyung-ssi, omlouvám se že ruším, ale..." rozhlédne se hnědovlasý mladík s upravenými vlasy a obleku po mé kanceláři než dopoví větu; ,,takže je to vážně pravda." klesne zklamaně hlasem. ,,Vy odcházíte?" 

Často jsme spolu sedávali ještě s několika kolegy u oběda, vždy mi připadal jako tichý, slušný a přátelský člověk, také mi bude chybět.

,,Po tolika letech..." ušklíbnu se a rozhlédnu kolem, ,,už je na čase, Seungmin-ssi." poplácám ho poté po rameni.

,,Lee-ssi bude velmi smutný." povzdechne si. ,,Nicméně, přeji vám hodně štěstí, Taehyung-ssi. Neměl bych vám nic prozrazovat, ale pár lidí co se doslechlo o vašem odchodu, pro vás chystají rozlučkovou oslavu." zašeptá poslední větu s otevřenou dlaní před pusou.

,,Dobře." zasměji se, naposledy ho poplácám po rameni a prozatím se s mým bývalým kolegou loučím. Jakmile se otočím, střetnu se s Jungkookovým pohledem. Po pár vteřinách se prudce otočí k poličkám, kde přemítá očima ze strany na stranu.

,,Taehyung-iie-hyung, tyhle šanony chceš také sbalit?" ukáže s rozpačitým pohledem na řádně srovnané desky v policích.

,,Ne Jungkook-iie, jsou v nich veškeré dokumenty pro někoho, kdo mě tu nahradí." odpovím mu klidně s poněkud sklíčeným úsměvem co se kolem sebe opět rozhlédnu.

,,Lituješ, že odcházíš, hyung?" zeptá se mě po chvíli. 

,,Ne jen... je těžké opustit místo, kde jsem strávil nejvíc svého času za poslední roky." zašklebím se a prohrábnu ve vlasech.

,,Kdybych si měl představit sebe na tvém místě, dávno bych odsud vypadl." Ač vyřkne slova co by mě mohly urazit, svým laskavým úsměvem mě naopak uklidní. Najednou mi tahle místnost připadá směšně prťavá. Jedno malé okno, stůl, police, sedačka na které jsem se ne jednou špatně vyspal. Jungkook má pravdu. Měl jsem vypadnou už dřív. Nemám si co vyčítat.

,,Taehyung-iie-hyung?" osloví mě zatímco skládá do krabice obsah mého šuplíku. ,,Kdo je Lee o kterém mluvil ten uhlazený týpek?" zeptá se mě nonšalantně i když v jeho hlase slyším zvědavost. Nechápu proč to chce vědět a co mou odpovědí získá, ale třeba se snaží jen posunout konverzaci.

,,Hmm~ hyung..." usměji se při zmínce o svém milovaném kolegovi, čehož si Jungkook hned všimne a mírně cukne hlavou. 

,,Hyung?" pozvedne obočí v podivně kamenném výraze.

,,Mhm." Kývnu hlavou. ,,Je starší než já a je nade mnou."

Jungkook nyní protáhne už celý obličej, jakmile mu odpovím.

,,Kde že je?" vykulí rozhozeně oči. 

,,Je výše postavený, Jungkook-iie." uchechtnu se.

,,Proč mu říkáš "hyung", když je to v podstatě tvůj šéf?" ptá se mě hlubším hlasem, kdy mám pocit, že zní maličko naštvaně. Skoro jako by mu vadilo, že ho tak oslovuji. On přeci také Wonha oslovuje "hyung" a neptal jsem se proč, jelikož mi došlo, že si jsou pravděpodobně blízcí. 

,,Jsme si blízcí." pokrčím rameny. ,,Hyung mě mnoho naučil a pracuje tady se mnou už od začátku." vysvětlím mu, načež mi jen kývne a dál se nevyptává.