|Decalcomania| TAEKOOK |

*3.Bezpečné místo*

Co se to sakra v obýváku stalo? Proč jsem se tak zasnil? Proč se s ním cítím divně?

Ležím v posteli už skoro tři hodiny s marnou snahou usnout, protože myšlenky mi stále proudí v hlavě jako vagóny nezodpovězených otázek.

,,Taehyung-iie-hyung?" vyděsí mě hlas ozývající za mými zády. Rychle se otočím ke dveřím, kde vidím stát rozcuchaného Jungkooka s ospalým obličejem.

,,J-Jungkook-iie? Děje se něco?" zašeptám jakoby rozespale. Nechci na sobě nechat znát, že nemůžu usnout.

,,Ne, jen.. nemůžu usnout." roztomile nafoukne pusu. Nutí mě se vnitřně rozplývat, přestože vypadá jako drsňák, je mnohem roztomilejší než kdokoliv koho znám. 

,,M-myslíš.. že bych si mohl lehnout k tobě?" ptá se stydlivě, ale na rozdíl ode mě neuhne pohledem.

,,Cože?" vyhrknu na něj.

,,Promiň jen.. že mi vždy pomůže, když vedle sebe někoho mám, ale.." rozpačitě se ušklíbne, ,,teď mi došlo jak to vyznělo. Promiň, jestli tě.."

,,Ne, ne. To je v pořádku, Jungkook-iie. Pojď." rozhrnu peřinu, aby šel ke mě. Upřímně nevím co mě to napadá. Jsem vážně tak blbej? Cítím se v jeho přítomnosti divně a ještě ho k sobě přizvu do postele.

Jungkook si ke mě lehne, ale naštěstí si drží odstup, za což jsem mu vážně vděčný. Muselo být pro něho těžké ke mě přijít a vůbec se zeptat, teď když vím že je gay.

Co to vůbec znamená být gay? Tedy... samozřejmě vím, co to znamená. Vím, že gayové mají rádi muže, ale čemu nerozumím je jejich postavení. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel, vlastně teď o tom přemýšlím úplně poprvé, když se mi Jungkook svěřil, nicméně proč se lidi tolik bojí přiznat že jsou jiní?

Já jsem se například vždy rád lišil. Lidi mi říkali, že jsem divný a já se za to na ně zlobil, ale upřímně mi to lichotilo. Co se však považuje za normální? Normální snad je, že člověk má rád člověka, ať už je jakéhokoliv věku, povahy, výšky, váhy, postavení či pohlaví? Každý k někomu chová sympatie, které mohou přerůst v něco víc a on si toho člověka nevybere, prostě to tak cítí. Má potlačovat své pocity jen proto, že ostatním to připadá nepřirozené? Pro něho to však přirozené je. Proč lidé mají potřebu tolik kritizovat a odsuzovat co sami neznají? Tohle mi připadá nenormální...

**

Nejspíš jsem se v noci tak zamyslel, že jsem usnul ani nevím jak. Přiznám se, že nad hlubokými myšlenkami jako jsem měl včera, jsem už dlouho nepolemizoval. Naposledy jsem podobně přemýšlel po rozchodu.

**

Rozlepil jsem konečně svá rozespalá víčka a chtěl se protáhnout. Cítil jsem se podivně spokojený, vůbec se mi nechtělo vstávat. Při protahování mě cosi zarazilo. 

Zamračeně se otírám pozadím o něco, co se na mě tiskne, když si všimnu paží okolo mého pasu, které nejsou moje.

,,Mm~ hyung, tohle bys neměl dělat." zamručí mi někdo do ucha , až se leknu a skoro sletím z postele dokud si mě ty paže nepřitáhnou blíž.

,,Opatrně, hyung." pomalu se vedle mě zvedá Jungkook a protáhne se s vyhrnutým tričkem do půlky břicha. 

Sakra, kam se to koukám?

Hned odvrátím pohled od jeho vypracovaných břišáků a promnu si oči.

,,Promiň, zapomněl jsem, že vedle mě spíš." uchechtnu se při vstávání.