Dvůr slibů a tajemství

Julianea 23.

,,Jsi si naprosto jistá, že to je ono?" zeptala jsem se asi potřetí za krátkou chvíli. Můj mozek tu informaci stále odmítal plně přijmout a zpracovat, na to jsem byla příliš otupělá.

Pher krátce přikývla.
,,Ano, Juli, jsem si jistá; vrátilo se ti krvácení. Nevím, já přesně se to mohlo stát, ale je to tak."

Když mi před rokem a půl oznámila ztrátu krvácení a není že jisté, zda se někdy vrátí, jednu, dejme tomu, výhodu, to přeci jen mělo; nemusela jsem každých šest měsíců řešit tu příšernou bolest, která se vázala s ženským krvácením.
Tehdy jsem to ale tak nevnímala. Ránu na duši, kterou mi diagnóza děložních srůstů uštědřila, byla snad ještě horší. A jen se zhoršila, když ten jeden večer Hvězdného přílivu mi matka vystěkla do tváře, že to je má vina. Pravdou však bylo, že jen o pár minut později něco podobného řekla i Chrysovi. Zpětně jsem se snažila sebe samu přesvědčit, že její slova nelze brát úplně vážně, ačkoliv to šlo hůř než by se mohlo zdát.

Během života jsem prošla mnoha cykly, kdy jsem myslela, že snad budu bolestí mlátit hlavou o zeď, ale ta bolest byla vždy na pouhý týden a nejhorší jen první dny. Za války byla dost omezující, zvlášť když vyšla zrovna během delšího přesunu vojáků, i kvůli přirozeně horším hygienickým podmínkám.
Ani tyto nepříjemné zkušenosti se však nedokázaly vyrovnat tomu, co přišlo teď, když jsem vynechala cyklů hned několik za sebou. Jako by si snad tělo tu neprožitou bolest střádalo a po jakémsi probuzení mě jí udeřilo o to větší silou.

Hned jak jsme se s Chrysem v noci trochu vzpamatovali z šoku způsobeném nalezením mě samotné v koupelně a od vlastní krve, Chrys udělal to co řekl a ihned dal zavolat Pher. Ta se dostavila do pěti minut, v županu a rozcuchanými vlasy. Vypadala, že snad ještě napůl spí, jakmile ale uviděla tu krvavou spoušť co jsem na své trase ložnice - koupelna zanechala, okamžitě ožila a začala se chovat jako léčitel. Sice ve tři ráno toho moc udělat nemohla, přinesla mi však vložky z pruhů savého plátna a pomohla je vložit do nočního úboru s volnými kalhotami, co mi přinesl ze skříně Chrys. Byl dost solidární a nedíval se, když jsem se převlékala, jen něco zamumlal o tom, že jde převléct postel. Hned po návratu mě zvedl do náruče a přenesl zpátky. Pher slíbila, že se staví zase během dne, dala mi napít trochu makového mléka, abych vůbec usnula a dál jsem nevnímala nic až do rána.

Od probuzení jsem se nedokázala hnout z postele, jak moc mě bolelo břicho, záda i stehna.

,,Zvládneš si sednout bez opěry zad?" zeptal se Chrys.

Kývla jsem a s jeho pomocí se pomalu v sedě předklonila. Zůstal dopoledne se mnou a ráno dokonce zašel za Miryam, aby si od ní půjčil ohřívací pánev, ve které si někdy nechávala nahřívat noční košile a než přišla Pher, aby mi přinesla nějaké obklady co vydrží teplé, nechal mi provizorně nahřát pár ručníků.
Což od něj bylo vlastně dost milé, jen já opravdu nebyla v náladě se nad tím nahlas dojímat.

Chrys mi opatrně vyhrnul lem vršku nočního úboru a přiložil mi nad bedra teplý ručník.
Mírná úleva se dostavila skoro hned, proto jsem hluboce vydechla a opřela se lokty o pokrčená kolena. Kromě toho... Jeho dotek na mých zádech také nebyl přímo nepříjemný. Naopak.

Pher mi krátce přiložila dlaň na čelo a zkontrovala teplotu.

,,Horečku rozhodně nemáš," konstatovala a zapsala si do papíru další údaj ,,Juli, neměla jsi v posledních dnech příznaky? Pobolívání v podbřišku, únava nebo podrážděnost? A některé ženy mívají oteklejší a citlivější prsa."

,,Ničeho zásadního jsem si nevšimla. Jak jsem mohla vědět, že se mi krvácení takhle náhle vrátí?" Zeptala jsem se nazpět, stále v předklonu.