Dvůr slibů a tajemství

Julianea 28.

Nechala jsem kuchyňskou pomocnici, ať mi nandá na talíř trochu masa se zeleninou a vzala si ho z malého pultu, kam mi ho podala.
K tomu jsem si, samozřejmě, nalila do šálku kafe a dala si do něj víc cukru než obvykle. Po cestě jsem potřebovala dobít trochu energie a ještě mě čekal celý zbytek dne.

,,Držíš snad dietu?" Ušklíbla se Merin, když jsem se posadila naproti ní k jednomu z dlouhých stolů v jídelně. Byla to podlouhá jednopatrová budova v centru Bílého útesu sousedící na stejném prostranství s kasárnami a cvičákem. Slyšela jsem za sebou občas vzrušený šepot mířený mým a Merininým směrem, ale to nebylo nic, na co bych už dávno nebyla zvyklá. Kdybych se otáčela a reagovala na každé vyslovení mého jména či jasné narážky na mě, už bych se dávno musela pominout. A podle toho, jak si Merin v klidu hleděla do talíře, aniž by zvedla hlavu to nejspíš vnímala podobně.
Aiyana měla snad přímo v popisu práce držet se dál a moc se k nám nehlásit, protože momentálně seděla u stolu na opačném konci jídelny společně s několika dalšími ženami.

,,Na kafi s hromadou cukru nic dietního není," na důkaz jsem trochu upila.

,,Pořád tady vaří lépe než v Heravu," Merin si napodla na vidličku trochu vepřového. Již měla ze své porce trochu ujezeno, jen kousky květáku si nahrnula na stranu talíře a jak se zdálo, neměla v úmyslu je zkusit dojíst.

,,Jak je možné, že může někdo tak strašně nesnášet nějaké město jen na základě toho jak tam vaří?"

,,Jednoduše; bez živin jsem protivná. A když jsem protivná, mám sklony nesnášet úplně všechno a všechny," pokrčila jedním ramenem.

,,Je mi líto tvého potenciálního budoucího manžela, až tě bude muset snášet během krvácení," pokynula jsem na její talíř ,,co je špatného na květáku?"

Merin vyplázla odporem jazyk.
,,Nesnáším květák, když ho náhodou pozřu, tak zvracím. To samé, pokud bych se napila mléka."

Zarazila jsem se a nakrčila zmateně obočí.
,,Nejsi trochu vybíravá? Co tě to učili o výživě během výcviku? Mléko je důležité pít."

,,Teď zníš úplně jako moje matka," Merin na mě namířila vidličkou ,,ta mi ho málem jako dítěti lila násilím do krku, neudělala tak jen proto, že odmítala násilí."

,,Moje matka by toho byla schopná bez větších výčitek, jen by ti mléko do krku nenalila ona, ale někomu by nařídila, ať to udělá místo ní," nimrala jsem se ve vlastní porci. Při vzpomínce na ženu, která mě porodila mě rychle přešla chuť. Poslední týdny se mi dařilo, možná i díky Chrysovi, na matku skoro nemyslet a vyhýbat se návštěvám Adhary, musela jsem si však občas připomenout, že ta příšerná ženská tam venku stále je a čeká, až se vrátím. Bylo mi bolestně jasné, že až jí příště uvidím, dá mi můj nezájem o její osobu sežrat víc než normálně.

Ticho, které nastalo Merin zmátlo, proto vidličku odložila a po chvíli opatrně řekla: ,,měla jsi s matkou složitý vztah?"

,,Neměla, stále ho mám," promnula jsem si palcem a ukazovákem kořen nosu ,,složitý je v tomto případě velmi slabé slovo," automaticky jsem si upravila rukáv, aby si nemohla všimnout počínající vyrážky. A taky abych nemusela myslet na nutkání se na zarudlém zápěstí začít škrábat.
,,Nerada o tom mluvím takto na veřejnosti."

Merin jen přikývla a dál o mé matce nemluvila, ačkoliv její neuhašená zvědavost z ní skoro prýštila na všechny strany. Možná už o v minulosti pověstné lady Rathiain Sandén něco málo věděla prostřednictvím Pher, té ale její léčitelská profesionalita bránila Merin svěřit podrobnosti. Matka byla v mládí známá díky sňatku s mým otcem, v průběhu let po jeho smrti a desetiletí poté na ni však většina lidí zapomněla a dnes jen málokdo věděl, že je vůbec ještě naživu. Podařilo se mi pro ni zajistit poměrně jednoduchý a pohodlný život a zároveň tím co nejvíc izolovat. To bylo mé možná jediné významné vítězství nad mou vlastní matkou.