Dvůr slibů a tajemství

Julianea 26.

Uběhly dva týdny a nastal den, kdy jsem se měla vydat na cestu do Bílého útesu. Tak jsem kolem deváté ráno vyšla z domu již převlečená a nachystaná k odletu.

Jenže venku jsem nebyla sama. Ani mě moc neudivilo, že kousek od hlavních dveří stála... Merin.

,,Čekáš na Pher?" Otázala jsem se rovnou místo pozdravu. Za poslední dobu to bylo poněkolikáté, co jsem jí takto potkala a vždy jsme se daly do řeči. Možná to bylo tím, že s Merin se nikdy nekonverzovalo vůbec špatně, nedivila jsem se, že jí Pher považovala za jednu ze svých nejdůvěryhodnějších přítelkyň.

Merin si mě všimla. A já zase toho, že vypadala jinak než běžně. Pro dnešek nezvolila civilní oblečení nebo úbor určený pro tréninky na sluncem vyhřáté písčité ploše. Ne, tentokrát se její oděv skládal z kožešinou vyhřívané uniformy, ve které se už teď, v parném letním počasí musela potit, pevných bot do půli lýtek a prstových rukavic. Také měla přes rameno velkou koženou tašku a kolem krku šátek zavázaný tak, aby si ho mohla vytáhnout přes nos a ústa.
To všechno, i její vlasy zapletené do pevného copu zastrčeného za límec jasně vypovídalo, že je připravená na delší let mimo město ve výškách.
Zcela stejný styl jsem na sobě měla i já.

,,Dame Sandén," pozdravila mě po vojensku stejně jako vždy, ale vzápětí přešla do neformální mluvy.
,,Ne, tentokrát nečekám na Pher, ani na nikoho jiného, ale na tebe."

,,Na mě? Asi tak za pět minut odlétám na několik dnů mimo Iastru, vybrala sis ten nejméně vhodný čas pro to se se mnou setkat."

,,Tak to se hodí, že odlétáš," na chvíli se odmlčela ,,protože letím do Bílého útesu s tebou."

Mé obočí vyletělo prudce vzhůru.
,,Nepotřebuji doprovod."

Pokrčila rameny a krátce si rukávem otřela čelo. Zateplené uniformy se v chladných výškách hodily, na zemi však bylo vedro v nich spíš k zlosti.
,,Princ Drakon si myslí něco jiného. Předevčírem mi přišly jím podepsané instrukce, že se mám k tobě přidat na cestu do Bílého útesu, za účelem kontroly kadetů."

,,Nevím nic o tom, že by mi někoho přidělil."

,,Nedostala jsi nejčerstvější pokyny?"

Vybavila jsem si obálku s dokumenty, kterou jsem dostala včera podvečer. Miryam mi jí předala trochu narychlo a já si jí ani nestihla řádně přečíst. Teď jsem jí měla uloženou v tašce co jsem si nesla sebou.

,,Nejspíš dostala, ale nečetla jsem je," přiznala jsem ,,večer jsem byla zaneprázdněná a dnes ráno jsem se připravovala na cestu."

Merinin výraz mluvil za vše, když se tlumeně zeptala: ,,dlouhé loučení se s partnerem? To zní jako velice naplňující program."

Krátce jsem našpulila ústa a mávla rukou.
,,Co jsem večer dělala ti tady nebudu rozebírat."

Chrys většinou vstával ráno dříve než já a dnešek nebyl výjimkou.
Proto když se ráno zvedal z postele, jen mě rychle políbil na tvář. Na nočním stolku mi však nechal složený papír s nakreslenou hyacintou. Tedy, ta květina vypadala dle tvaru jako hyacitna, jen jí nakreslil, jak měl ve zvyku, pouze černobíle tužkou. Asi se chtěl omluvit, že se mnou ráno nezůstal déle, než musel vyrazit k povinnostem a jako omluvu při kreslení používal hned několik druhů květin.
Hyacitna znamenala ve zkratce; promiň, co nejdříve ti to vynahradím. Tedy až se za týden vrátím.
Tak či tak, obrázek mi udělal radost a samozřejmě jsem si ho zabalila sebou, místo toho, abych ho založila k ostatním co mi někdy zanechal.

Merin spokojeně kývla, poznala, že se právě dokonale trefila.
,,Ani nemusíš. Ačkoliv mám ráda podobné historky, teď na ně není čas. Čekám tady od půl sedmé ráno, abych tě zastihla. Už se odmítám v tomhle teplém úboru vařit o byť jen jedinou zbytečnou sekundu déle. Dame Sandén, souhlasíte tedy s mou přítomností ve vaší blízkosti v Bílém útesu?"