Zamotaný život

Proč? :'(

Ráno:

Pohled Laury:

Je ráno 9:20... Dnes pro mě Petr příjde v 10 :) Tak si vyžehlím vlasy, vyčistím zuby... Ale co na sebe?? Vysypala jsem celý kufr, až jsem našla mé nové květinkované šaty. Dala jsem si je na sebe... Do vlasů si dám nějakou čelenku s květinou, a už můžu jen čekat :)

10:00

Pohled Petra:

Já ji tak miluju :3 Je to skvělá holka :3 Doufám že jí Pavel nechá na pokoji :/ Nevím co bych dělal kdybych je viděl spolu :/ A už jsem tady :) Byt číslo 216 :) ,,ťuk,ťuk"... Otevřela dveře :3 O bože :) Jí to tak sluší :) Asi jsem se do ní po 2 zamiloval :3 ,,Moc ti to sluší" řekl jsem... ,,Děkuju, tobě taky :3" ,,Tak pojď jdeme na snídani"...

Snídaně:

Pohled Laury:

Tentokrát jsem si dala cereálie, a Petr zase plný talíř :D Tentokrát jsme si sedli k prázdnému stolu. Jedli jsme a v tom mě Pavel zavolal na chodbu.. ,,Potřebuju Ti něco říct" ,,Už delší dobu se Tě chci zeptat, jestli by jsi semnou chodila". Dořekl a začal mě líbat..... V tom přišel Petr, já se odtrhla od Pavla..

Ty děvk*!!! Zakřičel Petr a vrazil Pavlovi...

,,Petře.... Počkej..... Já ti to vysvětlím!! :'( Bežela jsem chodbou ale už jsem ho nedohnala :'( "Co bez něho budu dělat?" Vyběhla jsem ven... Mé nohy mě pořád nesli nevím kam....

Přiběhla jsem až k vysokému mostu, který byl nedaleko 4fansu.

Stoupla jsem si až na krajíček mostu, v hlavě mi proběhl celý můj život, od narození až po dnešek.

Všechny krásné věci s Petrem, začla jsem brečet...

Miluju Petra, ale on mě né :'(

Proč jsem vůbec jezdila na nějakej blbej tábor?

Už jsem chtěla skočit, když v tom mě někdo chytl a sundal mě dolů.

Byl to Petr. ,,Vždyť jsem jen děvk* ne? " ,,Proč si mě nenechal skočit?"

,,Moc se ti omlouvám, Pavel mi to vysvětlil" ,,Půjdeš semnou zpátky?"řekl.

,,Já se Ti taky omlouvám" :'( ,,No... Ale...... Tak jo" odpověděla jsem mu :3 ,,Miluju Tě Petře,, <3 ,,Já tebe taky" :)

V budově:

,,Co budeme dělat??" zeptal se Petr

,,Nepůjdeme ke mě na pokoj?" odpověděla jsem ,,Nechce se mi na ten program"

,,Ale to už je rozlučovačka..." Zítra jedeme domů"

,,Cože?? Já to bez Tebe nepřežiju!! Chápeš to?? :'(" začla jsem brečet :'(

,,Budeme si volat" utěšoval jsem jí...

,,Vždyť nemáš ani mé číslo" :/ řekla jsem mu

,,Tak mi ho řekni :3"

,,731488033" (Nevolejte tam!! :D Vymyslela jsem si ho :D)

,,Tak půjdeme teda k tobě na pokoj" řekl Petr

Na pokoji:

Sedli jsme si na postel, začli jsme si povídat....

Zadívali jsme se sobě do očí :3 Začli jsme se líbat..... Pomalu jsme se vysvlékali :3 Petr se mě zeptal ,, Chceš to?" ,,Samozřejmě" odpověděla jsem

(nechci to nějak rozepisovat :D)

Vyvrcholili jsme ve stejný okamžik.... A taky jsme vedle sebe usnuli

Ráno:

Ráno jsme se vzbudili......... Pokračování příště :)

Omlouvám se Vám za ten most, ale nechtěla jsem aby Laura chodila s Pavlem..... To že končí tábor neznamená že končí příběh :) Snad se Vám líbil i tento díl :/ I když to je takový horor :/ Byla bych Vám moc vděčná, kdyby jste mi psali Vaše dokonalé komentáře které dokážou potěšit :) A taky za VOTE :) <3 Musím se přiznat že s mi udělalo celkem špatně když jsem psala o tom mostě :/ Těšte se na další díl který výjde 5.6 :3 Slibuju :)

Vaše spisovatelka -Mihule-