**Šestý příběh v rámci akce VYLOSUJ SI VÝZVU 2023! Červnovým losem je akce (akční), er-forma, rozsah 500 - 700 slov + slova vlna, revoluce a inspirace.**
#vylosujsivýzvu2023
Doney přešlapoval ze strany na stranu. Věděl, že nemá moc času. Připadalo mu, jakoby to bylo před sekundou, kdy zjistili, kde ta zpropadená sekta ukrývá unesené děti a ženy. Přitom už uplynulo několik hodin, během kterých se snažili vymyslet nějaký plán. Doney byl ale přesvědčený, že než vymyslí vhodnou strategii, už bude pozdě. Každá další minuta znamenala více mučení, týrání a v nejhorším případě obětování nevinných lidí. Zašklebil se na svůj odraz v kaluži na polní cestičce, vedoucí k zadní části jejich sídla. Přes pravou část tváře se mu táhla dlouhá a hluboká jizva. Zamračil se a zavrtěl hlavou. Neměl by tu být. Slíbil šéfovi, že sám nic nepodnikne, dokud něco nevymyslí, jenže on už nemohl čekat. Tíha a vážnost situace se na něj valila, jako přívalová vlna. Chtěl prostě buď všechno nebo nic. Osud těch lidí byl pro něj přednější, než důsledky z neuposlechnutí rozkazu nadřízeného. Proto se rozhodl ještě spolu s několika dalšími muži obklíčit jejich sídlo a využít okamžiku překvapení ke vpadnutí do sídla a útoku na sektu. Měli možnost je vyřídit všechny pohromadě. Zrovna se totiž v sídle nacházeli i hlavní dva vůdci té odporné sebranky lidí.
Doney vyfoukl poslední oblak kouře a zahodil nedopalek cigarety na zem, přičemž jej ještě ušlápl špičkou boty. Pak jedním rychlým gestem ruky naznačil ostatním, že je čas vyrazit kupředu. Venku zrovna hlídali jen tři muži, takže by pro ně neměl být problém je vyřídit. V ruce stiskl svůj Glock ráže 9 mm. Nejraději by ty hajzly dostal všechny živé za mříže, ale pokud nebude mít na vybranou, nezaváhá ani chvíli a prožene jim kulku hlavou. Gestikulací naznačil ostatním, aby se rozdělili, on sám se rozhodl vzít si na starost prostředního z hlídačů. Přikrčený k zemi, potichu došel až k němu, aby jej následně rukojetí silně udeřil, zezadu do hlavy. Omráčený muž se sesunul k zemi a Doney pokračoval dál k zadnímu vchodu. Věděl, že uvnitř už to tak snadné nebude. Chystají se v malém počtu lidí naběhnout do sídla hemžícího se nebezpečnými fanatiky a blázny, kteří se neštítí ničeho. Navíc vězní, jako rukojmí, spoustu nevinných dětí a žen.
Doney si i s ostatními nasadil na hlavu plynovou masku, následně napočítal do tří a rozrazil dveře od zadního vchodu, přičemž jeden z mužů dovnitř vhodil plynový granát. V tu chvíli nastal v domě chaos. Obyvatelé křičeli, snažili se utéct nebo ukrýt, případně se dostat ke zbraním, aby se mohli bránit. Doney se bez zaváhání vydal kupředu a srážel k zemi jednoho protivníka za druhým. Zrovna se před ním objevil mohutný muž, snažící se jej zneškodnit. Doney už měl dávno masku odhozenou a jedním pohybem se vyhnul pěsti, mířící směrem k jeho obličeji. On sám se napřáhl a udeřil útočníka loktem do břicha. Pak mu věnoval jednu dobře mířenou ránu "čelo na čelo" a tím zařídil jeho mírnou dezorientaci, načež mu zasadil další ránu pěstí, přímo na čelist, až to křuplo. Ještě nějakou chvíli do něj mlátil, hlava nehlava, dokud nepadl bezvládně k zemi. Spolu se dvěma dalšími kolegy se jim podařilo probojovat do místnosti, kde věznili své oběti. Pomohli jim dostat se z pout a slíbili jim, že je dostanou ven.
Doney očekával, že jakmile vězně osvobodí, budou se snažit, co nejrychleji dostat ven, aniž by přišli k úrazu. K jeho překvapení se ale rozhodli vzít příklad ze svých zachránců. Odvaha těch pár dobrovolníků, vtrhnout do sídla sekty a zachránit jim tak život, je velmi motivovala. Rozhodli se k nim proto přidat a cestu ven si probojovat. Všechny ženy si po cestě našli cokoliv, čím se mohli bránit. Vázu, lampu, kuchyňské nože... prostě cokoliv. Pak tím, co měli v ruce a vlastním tělem, bránily vyděšené děti, které se snažili dostat ven z domu. Doney nevěřil vlastním očím. Vypadalo to jako zatracená revoluce, kdy se vykořisťovaní postavili svým vykořisťovatelům.
Nakonec se jim podařilo dostat všechny z domu zdravé a živé. Mezitím už se k sídlu sjel i celý zásahový tým, který přispěchal hrdinům na pomoc. Šéf byl sice na Doneyho naštvaný, ale zároveň měl radost, že celá mise dopadla dobře. Dokonce i přesto, že neuposlechl rozkaz a jednal za zády svého nadřízeného, stal se Doney díky své odvaze a rychlému zásahu, inspirací pro své kolegy.
