**Čtvrtý příběh v rámci akce VYLOSUJ SI VÝZVU 2023! Dubnovým losem je akční, ich-forma, rozsah 500-700 slov + slova zárodek, tělocvik a kapesníček.**
#vylosujsivýzvu2023
Sáhla jsem do pravé kapsy své kožené bundy a nahmatala malý, obdelníkový a chladný kus kovu. Zamračila jsem se. Možná, že nebyl úplně nejlepší nápad, se do tohohle úkolu tak hrnout. Tahle akce měla být rychlá, klidná a nenápadná. Prostě rutina. Vydat se v přestrojení městskými uličkami, hezky pozdě večer, na smluvené místo. Předat flashku s informacemi našemu kontaktu a zase zmizet. Říkala jsem si proč ne, bude to hračka a já se alespoň zase dostanu na chvíli do terénu. Jenže už když jsem odbočovala na Severovýchodní, mi neustále po zátylku běhal mráz, a to byl zárodek problému. Byla jsem si jistá, že mě někdo sleduje. Většina lidí si hleděla svého. Jediný chlap, jdoucí několik metrů za mnou, vybočoval z městského stereotypu. Pohledem propaloval moje záda. Snažil se nevyčnívat, a přesto se mu dařil spíš pravý opak.
Večerní ulice centra byly skoro prázdné, takže setřást ho v davu, bylo nemožné. Udržovala jsem tedy tempo chůze a v další vteřině rychle zabočila do jedné z bočních uliček, dělící dva vysoké panelové domy. Ulička byla tmavá, plná smradu a bordelu z popelnic, které stály u zdí. Za jednu z nich jsem se schovala a čekala. Nebyla šance, abych mu utekla. Rozhodla jsem se tedy pro druhou variantu. Schovat se a zaútočit, jako první. Věděl moc dobře, že tam někde jsem. Šel pomalu, botou kopal do malého kamínku a v puse převaloval žvýkačku, přičemž se celou dobu posměšně usmíval. Byl už kousek ode mě, když se zastavil. Dál už jsem nečekala a vyskočila ze svého úkrytu. Uštědřila jsem mu jednu dobře mířenou ránu pěstí přímo do obličeje a druhou do břicha. Několik minut jsme se spolu prali. Byla to taková rozcvička, jako v tělocviku. Neotálel dlouho, když vytáhl kapesní nůž a s ním v ruce, se po mě vrhl. Prali jsme se a já se přitom snažila vyhýbat ostří jeho nože. Jenže ani tak, jsem nedokázala zabránit tomu, když mi jej v jedné nestřežené chvíli zabodl přímo do stehna, ve stejné chvíli, kdy jsem já jeho praštila kovovou tyčí, kterou se mi povedlo najít. On po té ráně klopýtl vzad, přičemž nožík nechal zabodnutý v mé noze. Z té ostré bolesti mi vyhrkly slzy a lehce mi tak rozostřily pohled. Přesto jsem posbírala všechny své síly, udělala pár trhaných a kurevsky bolestivých kroků jeho směrem, abych ho onou tyčí praštila do jeho už poraněné hlavy znovu, ve chvíli, kdy byl ještě mimo. Pak ještě jednou a ještě několikrát, než zůstal ležet na zemi v kaluži své vlastní krve. Sama jsem pak doklopýtala k jedné z popelnic, o jejíž bok, jsem se zády svezla k zemi. Zavřela jsem oči, zaťala zuby a vytrhla si nožík z krvácející nohy. Zhluboka jsem vydechla a několikrát sprostě zaklela. Slyšela jsem, jak se ke mě někdo blíží. Dotyčný si hvízdal. Takže ten chlápek nebyl sám. Tohle musel být jeho kolega. Rozhlédla jsem se kolem sebe, než jsem nakonec vzala ze země poloprázdnou láhev čirého alkoholu, ležící nedaleko mě, trochu jsem nalila na ránu, kvůli dezinfekce a trochu si lokla na kuráž. Pak jsem si ránu ovázala kapesníčkem ležícím na zemi. Pracně jsem se zvedla ze země, v jedné ruce láhev , druhou volně svěšenou podél těla. Tyč i nůž leželi moc daleko ode mě, ten muž by se k nim dostal dřív než já. Musela jsem proto vymyslet plán B. Namáhavě jsem se napřímila a čelila tak jeho naštvanému pohledu. Vydal se mým směrem. Já mezitím pevněji sevřela láhev s alkoholem a kopla do sebe zbytek jeho obsahu, aniž bych tekutinu polkla. V druhé ruce jsem si mezitím nenápadně připravila svůj oblíbený zapalovač, a než se onen muž vůbec dostal k možnosti mě praštit, zvedla jsem ruku se zapalovačem, škrtla a následně vydechla. Muž si okamžitě rukama zakryl popálený obličej. Toho jsem využila a z posledních sil se rozběhla pro odhozený nožík, kterým jsem svého protivníka bodla nejdříve do ramene a nakonec do krku. Ten se skácel k zemi, kde nakonec zůstal ležet, bez známek života. Někdo musel prozradit naši misi, jenže já nehodlala zklamat. Tohle předání jsem byla odhodlaná dokončit, i kdybych jich měla přeprat ještě dalších pět. Znovu jsem sáhla do kapsy bundy, abych se ujistila, že je flashka na svém místě. Byla tam! Zvládnu to!
