Gojo mě přitáhl z velké rozcvičky do limuzíny.
„Dneska nás odveze Nitta. Jsem si jistý, že jsi se s Ijichim už seznámila“ řekl.
„Myslíš toho starého padoucha, který je zaseklí v roce 1700?“ zeptala jsem se.
„Ano myslím jeho. Takhle mu ale neříkej mám k němu respekt“ řekl.
Tak když to říká tak je to asi fajn chlap když k němu má ten respekt.
„Jo a v tom roce 1700 jsou teď zaseklí všichni. Když ode mě slyšely, že jsem tě viděl a ucítil tu energii, tak jsou teďka z toho úplně nad dně a neví, co dělat. Já se jejich podmínkami neřeším. Jejich názory stojí za nic hlavně těch nahoře“
Řekl. „Těch nahoře?“ zeptala jsem se.
„Jsou to takový staří dědkové. Jsou to v podstatě mí nadřízený, které bych měl respektovat“ „A respektuješ je?“ zeptala jsem se i když jsem z jeho znechucenýho pohledu poznala odpověď.
„Pff ba naopak. Budu se muset snažit, co nejvíce, abych neskončil jak oni. Staří hlupáci. Vždycky jim na poradě slibuju, že nikdy neskončím jako oni“ odpověděl.
„Nikdy neslibuj nic neslibuj napřed. Potom by jsi to ani nemusel dodržet Gojo“ řekla jsem mu.
„Řekl jsem ti už několikrá, aby jsi mi říkala Satoru“ řekl mi.
„No jo no jo“ řekla jsem. Ale stejně mu pořád budu říkat Gojo. Možná mám důkaz, že čarodějnictví existuje, ale nemám důkaz toho, že mě zná od dětství.
„Jsme tu“ řekla Nitta a my vystoupili.
„Nitto jestli někomu řekneš o tomhle rozhovoru, tak tenhle měsíc nedostaneš žádnou výplatu“ řekl Gojo.
Nitta se zhrozila a kývla.
„Můžeme jít“ řekl. „Jak mě vůbec budeš testovat?“ zeptala jsem se.
„Nejdřív potřebuju vědět jestli vidíš kletby“ řekl. „Už jednu vidím vedle sebe“ řekla jsem mu a on se začal porozhlížet. „A kde?“ zeptal se. „No tebe“ odpověděla jsem mu. „To se mě dotklo Y/n“ řekl a šáhl si na hrudník.
„Mimo tebe, co jsou vůbec ty kletby?“ zeptala jsem se, poněvadž to určitě nebude žádná dětská omalovánka.
„Kletby jsou takový zmutovaný potvory, které zabíjejí. My zaklínači je musíme zničit. Jenom pár lidí na tomto světě může vidět kletby“ odpověděl mi na otázku.
To zní divně. Že by to možná byla ta věc, kterou jsem dneska viděla? Nebo to možná fakt byly halucinace. Když jsme dorazili na místo, tak mě Gojo chytil za ruku a ze mě mohla vylítnout mrtvice. Ačkoliv byla tma, tak jsem se bála i toho jak dýchám.
„Stůj“ nařídil mi to jak psovi.
„Ty jsi ale galantní muž, že mi říkáš příkazy jak oslovi“ řekla jsem mu.
„Řekl jsem ti stůj, poněvadž je tam ta kletba vidíš ji?“ zeptal se.
„Před tebou“ dodal.
„Fuj přede mnou? Kde?“ „takže jí nevidíš“ optal se. „Hele já nemám těch tvých 6 očí, abych viděla jako kočka ve tmě, či co si říkal“ „To není o tomhle Y/n. Cítíš alespoň nějaký tlak? Nebo máš divný pocit?“ „Divný pocit mám z tebe Gojo“ „Už jsem ti říkal miliardakrát ať mi říkáš Satoru!“ „Jejda asi jsem zase zapomněla“ řekla jsem nevinně. „Y/nn!“ „Gojo?“ „Teď už jsi nemohla zapomenout! Každopádně vidíš jí aspoň s těmihle brýlemi?“ zeptal se a podstrčil mi nějaký brýle.
„Nemůžu nic vidět když je tma?“ řekla jsem mu. „Vždyť se teprve stmívá. Pořád vidím stromy všechno a to mám přes oči pásku“ „Haha velice vtipné pane chytrej“ řekla jsem sarkasticky a nasadila si brýle a začala se porozhlížet.
„Nic?“ zeptal se. „Nic. Na vem si je. Jak vůbec kletby můžou vypadat?“ zeptala jsem se. „Zmutovaně“ odpověděl mi. „S lepší odpovědí si fakt nemohl přijit? Každopádně včera ráno když jsem šla do toho obchodu, tak jsem tam něco zmutovanýho viděla. Ale neviděla jsem to celý musela jsem otáčet hlavou do pravého úhlu, abych to viděla. Možná jsem měla halucinace..“ řekla jsem mu.
„Jak to vypadalo?“ zeptal se“ „Asi jako moucha zmutovaná s krávou a dinosauří nohy a paže k tomu? A bylo to divně barevné. Vůbec nevím, co to je, poněvadž drogy neberu, takže nemám právo, abych něco takovýho viděla“ řekla jsem mu.
„Zkus to udělat znovu. Pokud něco uvidíš řekni mi“ Řekl.
Tak fajn. Začala jsem hlavou pomalu otáčet do pravého úhlu a uviděla nějakou malou kočku s žádnýma očima. Tlapy jako kůň a mělo to nějaký červený pupínky.
„Vidím jí. Ale jenom na ten pravý úhel mého oka“ řekla jsem.
„A jak přesně na pravý úhel?“ zeptal se.
„No z mé vzdálenosti bych řekla, že nějako takhle. Chápeš?“ řekla jsem a ukázala jsem na s ukazováčky jak jsem to myslela.
„Ahaaa. Tak to budeme muset říct Yagovi a Shoko. Čekej tu“ řekl a šel přede mě.
Jenom nějako mávl rukou a vracel se zpátky.
„Kam si šel?“ zeptala jsem se.
„Vymýtit tu kletbu“ řekl.
„A vůbec, proč to za námi neběželo nebo něco když jsme tu stáli tak dlouho“ zeptala jsem se.
„Kletba 4 třídy rozhodně na takovou dálku neucití ničí přítomnost“ řekl.
„Ony chodí do školy?“ zeptala jsem se sarkasticky. „Ty třídy znamenají jak moc jsou silný. Od čtvré až po zvláštní třídy, což znamená neslabší po nejsilnější třídy“ řekl.
„Ahaaaa“ řekla jsem s tím, že to chápu, ale nic z toho jsme nepobrala.
Když jsme přišli k silnici, tak tam stála s autem Nitta a něco dělala na mobilu. Nasedli jsme do tý luxusní limuzíny a Nitta nás odvážela.
„Jak se to vůbec jmenuje tam kam nás teďka odváží?“ zeptala jsem se.
„Jujutsu střední“ odpověděl. „Takže je to škola?“ zeptala jsem se.
„Ano. Ale taky je to místo kde pobývají zaklínači. Potom je další střední v Kjótu“ řekl.
Když jsme dorazili na místo, tak jsme vystoupili a Nitta šla s největší pravděpodobností někam zaparkovat.
„Chceš dneska spát u mě?“ zeptal se. „Ani za nic! Budu spát u sebe! Znám tě necelý den a už bych s tebou měla spát? Nikdy!“ křikla jsem na něj naštvaně a odešla.
„Nechceš aspoň ukázat cestu do tvého pokoje?“ zeptal se.
„Já si cestu do pokoje najdu sama!“
Křikla jsme na něj znova.
Bože to je neskutečný podivín!
Počkat.. a kde že je můj pokoj?
