Já teda z toho byla celá úplně vypráskaná, že on bude ten, kdo mě to bude učit. On se tam ještě radoval a skákal kolem haly a dělal nějaký radostný nepopsatelný pohyby.
Naposledy kdy jsem ho viděla něco udělat, tak to bylo, když jsme byli na tý misi, ale tam to bojové umění ani použít nemusel neboť jenom něco udělal a kletba byla pryč.
Po chvíli přemýšlení jsem si uvědomila, že Gojo to svoje radování skoncoval a stál za mnou.
Otočila jsem se a on se ke mně naklonil s šibalským ůsměvem. „Baf~" řekl a usmíval se od ucha k uchu. „No to jsem se teda lekla" řekla jsem sarkasticky a zakroutila očima.
„No! Viděla jsi někdy někde nějaký bojový trik?" Zeptal se mě najednou Gojo a já nadzvedla obočí.
Chvíli jsem se zapřemýšlela a potom mi něco skočilo do hlavy.
„No nevím, ale někde jsem viděla, jak někdo skočí do vzduchu a kopne toho druhéhu" řekla jsem a neměla žádné tušení, jak se to jmenuje.
„Super! Tak to na mě zkus!" Řekl Gojo pořád s úsměvem od ucha k uchu a mě ta jeho věta zarazila.
„Cože?! Ani náhodou! Ještě se mi budeš smát!" Křičela jsem na něj a Gojoův úsměv zmizel. „Ale no taaaaak~!" Řekl a povzdechl si.
„Ani za milion zlatých" řekla jsem a mračila se na něj.
Gojo už otevíral pusu, aby něco řekl, ale začal mu zvonit mobil. Gojo tomu ale pozornost nedával a nakonec se rozmluvil.
„No ták! Trochu srandy do toho života!" Řekl a mobil mu pořád vybrovat v kapse.
„Někdo ti volá" řekla jsem a nadzvedla jedno obočí. Gojo tu větu na upozornění, že mu někdo volá totálně ignoroval.
„Děléj no tákkkkk" řekl a zívnul si.
„Nakopu tě maximálně tak do mezinoží!" Začala jsem mu vyhrožovat a on si dal ruce tak, aby ho mohl schovat.
„Opovaž se! Na mým kamarádovi žádný kopačky zkoumat nebudeš!"
Řekl a začal skákat po hale. Já nevěděla jestli má humor šestiletého dítěte, nebo jestli je Akari trans a Gojo je teplej.
„Pořád ti někdo volá ty pako!" Zakřičela jsem na něj a Gojo tu větu konečně přestal ignorovat a vzal si mobil a hovor zvedl.
Jelikož si odskákal až na konec haly, tak jsem nevěděla o čem si povídá. A jelikož jsem neslyšela vůbec nic, tak jsem si sedla na podlahu a zase se zapřemýšlela.
Začala jsem přemýšlet nad tím, co jsme spolu za těch pár dní s Gojoem prožili. No jasně první den jsem na něj házela šutr, který ho ani netrefil! Do teď mi to nějako leze na nervy. Chtěli jsme spolu zkusit to mochi, ale někde jsme se zastavili a potom na to nebyl čas... Málem jsme se políbili?!
Najednou jsem se zvedla a začala se červanat. Málem jsme se políbily!
Tahle věta mu hrála v hlavě nonstop a já začala na tvářích cítit červeň. Sebrala jsem se a uviděla ceduli, na který bylo WC. Jasně, že jsem se vydala za cedulí, abych se tam zklidnila.
Běžela jsem na záchod a pustila ledovou vodu a tou jsem si opláchla obličej. On... ON má holku a MY jsme se málem POLÍBILI! Jako... Ne, že by mi to vadilo... ALE... překáží tam to **ALE**.
Čím víc jsem na to myslela tím víc mi bylo horko.
Po chvíli dívání do zrcadla na samu sebe jsem uslyšela Gojoův volajíví hlas.
„Y/nnn! Kde jsi?!" Začal řvát na celé kolo a já jsem se na sebe na posledy podívala do zrcadla a na konec vylezla ze záchodu, páč už se tam dýl zdržovat nehodlám a šla za Gojoem, který tam pořád řval.
Poklepala jsem mu prstem na rameno. „Jsem tu" řekla jsem a Gojo se otočil.
„Kde jsi byla?" Zeptal se následně.
„Na záchodě" odpověděla jsem mu a on se jenom usmál.
„Nu dobře! Shoko nás- teda hlavně tebe volá do své nemocnice!" Zakřičel. „Myslíš tu malou místnost, v který má jednu postel a pár poliček?" Zeptala jsem se a Gojo mi na to kývnul. Jenom jsem si povzdechla a následovala Gojoa.
Po chvíli chůze jsme dorazili k Shoko, která tam zatím něco dělala.
„Zdravím" řekla když Gojo otevřel dveře. Já byla za ním, ale Gojo byl neskutečně vysoký, takže mě moc nebylo vidět.
„Ahoj Shoko!" Pozdravil Gojo nazpátek a zasmál se. „Ahoj" pozdravila jsem Shoko a taky se usmála.
„Super už jste tu. Y/n posaď se" řekla a meztím si dávala nějaké bílé rukavice. Já jsem si sedla na tu postel, která tam byla a čekala.
„Bereš tu medicínu?" Zeptala se a já na to kývla. „Ano. Každý ráno a každý večer" řekla jsem nazpátek.
„Ale ještě jsem to nedobrala" řekla jsem k tomu. Shoko na to kývla.
„Tahle medicína má silný účinek. Změny by měli jít vidět po třech dnech. Zase ti posvítím do očí. Budeš to muset vydržet ano?" Řekla a na mojí odpověď nečekala a vzala si baterku a posvítila mi do očí.
„Já to věděla" řekla Shoko když se mi dívala do očí.
Nadzvedla jsem obočí, abych pooznačila, že nechápu, o co jde.
„... Takže asi takhle... Medicínu, kterou momentálně bereš, má v sobě speciální látku, která by se měla odpuzovat s dalšími látkami, který do těla prakticky nepatří. Teď mám na mysli kletby. Kletby se mají ničit, ale dá se smíchat jejich dna s jinou speciální látkou, aby tam to dna z kleteb zůstalo a nezmizelo. A ty máš v očích nějakou látku právě s tím dna z kleteb a to ti dává možnost, aby jsi kletby neviděla a taky by z tebe neměla být cítit žádná aura mága.
Ale to co máš ty není pořádně zpracovaný, takže to začíná zanikat. Tu medicínu ještě budeš brát ano? A až to bude vypadat, že je to pořádně odpuzený, tak tě uspím a zkusím ti to z toho oka opatrně odstranit.“
Řekla a přestala mi svítit do oka a sedla si na židli. Já nadzvedla obočí.
„Proč by mi někdo do oka dával tuhle... Věc? To je nechutný! Fuj... Blé!“ řekla jsem a Gojo v rohu místnosti a zdálo se, že je tou situací pobavený. Nejradši bych mu přerazila držku, ale držela jsem se... No ani bych nemohla kvůli tý jeho technice.
Nad tou myšlenkou jsem protočila očima, ale potom jsem se usmála.
„No, děkuji za informaci!“ řekla jsem. Shoko na to kývnula.
„Jojo. Teď kuš!“ vyháněla nás z místnosti. Gojo a já jsme odešli a Gojo vybuchl smíchy.
„Kriste pane...“ řekla jsem a povzdychla si.
