Slunečnice |Stein27|

3.

"Že to není, to co si myslím!" Křiknu na něj...

Pořád držím ten pytlík v ruce, slzy mi stékali po tváři, on tam tak stál a mlčel "tak řekni něco!" křikla jsem na něj a on si zajel rukou do vlasů "Promiň" řekl sklesle a svůj zrak ze mě, odvrátil na zem "To je všechno co mi řekneš?!" Petr se nadechl a udělal krok blíž ke mně, já jen udělala krok dozadu "Mari já..." Já se jen uchetla "Ne, víš co... Já to nechci vědět. Nemám právo, abych tě nutila to říkat. V podstatě nemůžeš za to, že jsem se do tebe zamilovala!" Ta poslední věta ze mě tak vyletěla, že jsem z toho byla sama zaskočená, to ale i Petr byl zaskočený. Ani jeden nic na to neřekl a já se rychlým krokem vydala po cestě v dešti domů, znovu mi stékali slzy, asi si říkáte že jsem blázen, ale v téhle chvíli jsem chtěla být od něj co nejdál. Ucítím jak mi Petr chytne za předloktí a otočí si mě na něj, jsme u sebe tak blízko, on mi chytne tvář. Vlasy má mokré a padají mu do jeho krásných očí. Má na sobě triko které má mokré a lepí se mu na tělo. Mám možnost, vidět jeho celé vypracované tělo. Měla jsem chuť mu říct hodně ošklivých věci a praštit ho za to, ale neudělám to, nechci mu ublížit, nechci aby věděl to, co cítím právě teď já. Koukali jsme si do očí a viděla jsem v jeho očích strach a pocit viny "Mari! Sáře je blbě!" Křikne na nás tmavovlasý kluk, rychle vyběhnu za ním a Petr hned za mnou. Vejdu do místnosti a vidím, jak všichni na mě upřeně zírají. Jdu za Sárou do koupelny, která snad už ze sebe vyzvracela i játra, podám ji skleničku s vodou "Děkuju" otřela si pusu a napila se. Sáře se udělalo líp, ale ne moc na dlouho, jakmile jsme si sedli, já se podívala na Petra, který stojí vyděšený ve dveřích. Sára už běžela zpátky zvracet, chtěla jsem jít hned za ní, ale ten tmavovlasý kluk mě zastavil "Já jdu za ní, vím co dělat" usmál se na mě a šel za ní, já tam jen stála, svírala jsem ten pytlík s práškem pořád v ruce, všechna pozornost padla na mě a Petra. U každého z nás byly jiné pohledy, u mě lítostivé a u něj něco jako "to se dalo čekat" má omluvný výraz ve tváři, poté odtrhnu zrak na ten pytlík s práškem, co furt držím, hodím ho na gauč a mokrou bundu dám zpět na židli, aby uschla.
Sára s tím klukem vyšli z koupelny a šli si sednout na gauč. Já mohla jít konečně do koupelny si umýt obličej od make-upu. Vypla jsem vodu a nemohla jsem najít ručník, podívám se do zrcadla a vidím v odrazu, jak Petr stojí ve dveřích "hledáš tohle?" Zavřel za sebou dveře a udělal krok blíž ke mě, já se chci natáhnout pro ten ručník, jenže on uhne "můžu?" Dám oči v sloup a on mi začne utírat kapky vody na obličeji, potom ten ručník položí na vanu, poté se otočí zpět na mě, stáli jsme zase blízko k sobě "děkuju za ten ručník" řeknu a chci odejít, ale Petr mi chytne za předloktí a přitáhne si mě blíž, koukám mu do očí, vidím v nich touhu a lítost. Naše hlavy se přibližovali k sobě, on mi chytl tvář a políbili jsme se, já mu rukou zajela do vlasů a on mi chytl za boky, projela ve mě vlna touhy, ale vyrušila nás Sára s tím klukem, my jsme se s Petrem od sebe ryhle odtrhli "Pardon že rušíme, ale my už jdeme spát, takže dobrou hrdličky" řekla Sára a odešli, my jsme se začali smát, jak tato chvilka byla trapná. Vyšli jsme z koupelny a šli si sednout na gauč za ostatníma. Po nějaké době, měl v sobě Petr několik piv a já tam jen seděla "Jdu pro pití" řekl jeden z kluků, který mě nemá úplně v lásce, odešel do kuchyně a já se vydala za ním. Vyndal chlast z lednice a já se mezitím posadila na linku, hrozně mi zajímalo, proč mu tak vadim "em ahoj..." Řeknu a on se otočí na mě "čau" odsekl mi "jak je?" Absolutně nevím proč chci udržet konverzaci, když se ho můžu na to zeptat rovnou "Co chceš?" Řekl a já sesedla z linky "Ale nic, to je jedno, stejně by tě to nezajímalo s tímhle přístupem" chtěla jsem odejít, ale on mě chytil za rameno a otočil mě směrem na něj "Promiň nezačli jsme úplně nejlíp, ale záleží mi na tobě, i když se moc neznáme" oddychnul si a v ruce držel piva, který položil zpět na kuchyňskou linku "to ne no" skřížila jsem ruce na prsou "Jsem Marek" podal mi ruku a já mu ji podala též "Maria" usmála jsem se na něj "dávej na něj pozor, ať ti nespálí křídla, protože ty si anděl" usmál se na mě, jak to asi myslel, že si nemám spálit křídla? "Pomůžeš mi to vzít prosím?" Kyvnu že ano a pomůžu mu vzít zbytek piv. Sedíme všichni na gauči a mě se chce už spát "Petře já už chci jít spát" řeknu mu a on se na mě otočí "Tak já ti přinesu něco na spaní" usmál se na mě a odešel, po chvíli přišel "Tričko máš na posteli, já si jdu dát sprchu" a odešel do koupelny, já vstala a viděla jsem na stole válet dámské kraťasy "nebude tvé holce vadit, že si půjčím kraťasy na spaní?" zeptala jsem se Marka "nejsou moji holky, to muselo být té holky, co tu byla minulou noc s Petrem" řekl, au to zabolelo... Petr vyšel z koupelny, měl kolem sebe jen ručník, když si všiml, jak držím kraťasy v ruce "Mari..." řekl a já se vydala hned do ložnice, nechtěla jsem to slyšet. Svoje mokré oblečení jsem dala na topení a vzala si jeho triko, co se válelo na posteli, vzala jsem si ho a přivoněla jsem k němu, voněl po Péťovi, poté jsem si vzala na sebe a i ty kraťasy, pak jsem se šla dívat chvíli z okna, sedla jsem si na parapet. Petr přišel do pokoje, chtěl něco říct, ale já rychle seskočila z parapetu a vydala jsem se do postele, lehla jsem si, přikryla jsem se. Petr si sedl na postel a já zasnula lampičku, cítila jsem, jak na mě kouká "Mari s tou holkou jsem nic neměl přísahám" řekl a já pořád byla zticha, ukápla mi slza, sakra co mi to dělá, že mu dokážu hned odpustit "My se pak stejně pohádali, ona odešla a zapomněla tu ty kraťasy" já byla pořád zticha, rukou jsem si utřela slzu, co mi tekla po tváři. Lehl si a přitiskl si mě k němu blíž a objal mě "Dobře..." řeknu potichu, otočím se na něj a on mi dá pusu do vlasů. Ráno mě probudili sluneční paprsky, otočila jsem se na Péťu, který pořád spal, dala jsem mu pusu "dobré ráno princezno" řekne rozespale "Dobré" dám mu vlasy na stranu, který mu padali do obličeje, chvíli jsme tam tak leželi, Péťa znovu usnul a já uslyšela velkou ránu z kuchyně, tak jsem rychle vstala a šla se podívat co se stalo...

Pokračování příště 🥹