Slunečnice |Stein27|

16.

"Domů už jsem nestihla dojít..."

Pomalu se probouzím, spatřím světlo a slyším hlasy matně, po chvíli jsem se rozkoukala, vidím vedle sebe tátu se ségrou a nějaký lidi "kde to jsem tati?" Viděla jsem, že táta pláče "v nemocnici drahoušku" kyvnu nechápavě a kouknu se po ostatních, byla tam sestra s doktorem něco řekli mému otci a odešli. Někdo zaklepal na dveře a vešel dál, byl to nějaký cizí muž, či kluk? Měl blond vlasy, černé oblečení a tetování na ruce, v pravé ruce držel kytku, kdo to je? Vypadá tak úžasně "Ahoj Mari" pousmál se a kytku položil vedle mě na stůl, odkud zná sakra moje jméno? "Em ahoj?" Nad zvedla jsem jedno obočí "jak se cítíš?" Tázal se neznámý muž "Dobře?" Chytl mi za ruku, ale já s ní uhnula "kdo si?" Dívám se pořád na něj "Petr, tvůj kamarád" já se podívala na tátu a i ten neznámý muž, pardon Petr se podíval též na mého otce. Táta uhnul pohledem a naznačil tomu klukovi, že jdou na chodbu.

Z pohledu Petra

Její otec za námi dveře, chtěl něco říct, ale já byl rychlejší "Je v pořádku? Bude v pořádku? Je normální že si hned nezapomněla?" Kladl jsem mu tolik otázek, ale on mě zastavil a posadil se "je v pořádku, ale její paměť není v pořádku..." Počkat, jak to myslí že není její paměť v pohodě? Jakože... "Jak to myslíte pane Vaňku?" A nadzvedl jsem obočí "Myslím to tak, že si nepamatuje posledních 5 let" a kurva "takže si mě nepamatuje?" On kývl že ne, abych pravdu řekl, rozbrečel jsem se "Kdybych ji nepolíbil a ona neutekla, nestalo by se to, je to moje vina, omlouvám se vám" za vzlykal jsem, její otec mě objal "To nic, není to tvoje vina, nevěděl si, jak bude reagovat" odtáhl jsem se od něj a poděkoval mu, omluvil jsem se mu, že už půjdu domů... Chtěl jsem odejít, jenže jsem uviděl Marin doktora a šel jsem za ním "dobrý den, máte chvilku?" Doktor se otočil "jistě, co potřebujete?", "Jsem Petr Adámek. Mari Vaňkový přítel a chtěl jsem se zeptat na její paměť, nepamatuje si mě..." Povzdechl jsem si "Ano jistě, podívejte pane Adámku, slečna měla vážný úraz do hlavy a odnesla to i její část paměti a i pohyblivosti nohou, nepamatuje si pět let zpět, ale je 99% šance, že se paměť vrátí" Já zíral s otevřenou pusou "Dobře a kdy se tak vrátí paměť?", "To je různý, může to být za měsíc, půl roku až rok a víc, ale můžu vám poradit, třeba abyste ji bral na nějaký místa, kde jste spolu často byli, co by ji to pomohlo si vzpomenout" když to řekl, hned jsem věděl, až ji pustí, co udělám "Dobře, díky pane doktore, nashledanou" poté jsem odešel pryč...

O měsíc později...

Pokračování příště<3
Čekali jste to ? Co jste si mysleli že se stane?