Slunečnice |Stein27|

9.

"Jsem v tom znova, zamilovaná až po uši..."

Další den ráno, mě probudili sluneční paprsky, otočila jsem se na bok a on spal na zádech, byl tak roztomilý když spí, nenápadně jsem si ho vyfotila a dala si ho na tapetu, poté jsem se otočila zpátky k němu a dívala se na něj, rukou jsem mu odhrnula vlasy, co mu padali do obličeje. Po chvilce se probudil "Dobré ráno princezno" a s úsměvem mě políbil "dobré ráno" pousmála jsem se a pohladila jsem ho po tváři "Budu muset jít" Petr si mě přitáhl do objetí "Hmm ale já tě nikam nepustím" u toho jsem se musela zasmát "Já fakt ale musím, doma je táta s Lauren" on jen pro kroutil s očima "Fajn, ale odvezu tě domů" já se jen pousmála a šla se obléct. Po chvilce jsme byli v autě a jeli ke mě domů, furt jsem musela myslet na včerejšek, to co se stalo. Tohle se můj táta nesmí nikdy dozvědět, zklamala bych ho, sice už jsem to udělala, ale chápeme se jak to myslím. Furt myslím na to, že si to musím dát znovu, chci aby mi bylo dobře. Z mých myšlenek mě vyrušil Petr, když na mě položil ruku a promluvil "Tak jseš doma" Já s leknutím poskočila "Promiň, nechtěl jsem tě vylekat" Já si jen oddychla "Nad čím přemýšlíš?" Řekl a já se nadechla abych mu vše řekla, ale něco mi říkalo, ať to nedělám "Nad ničím" on si jenom oddychl "Vím že lžeš, takže mluv", "Zklamala jsem tátu..." a sklopila jsem svůj pohled na moje boty, on mi vzal jeho palcem za moji bradu a tím mě přinutil se na něj podívat "Nezklamala, udělala si to jednou a už to neuděláš" trochu mě jeho slova bolela "Jak to teda mezi námi je? Znamenalo to něco pro tebe?" On si prohrabl rukou vlasy a já věděla, co přijde za odpověď, nechtěla jsem to ani slyšet "Víš co, nic mi neříkej, už z výrazu poznám odpověď, jsem kráva že jsem za tebou šla!" A vystoupila jsem rychle z auta a práskla s dveřmi. Rychle jsem běžela do svého pokoje, zahodila jsem tašku bůhví kam a padla do postele, brečela jsem, on si fakt hraje s mými city, měla jsem hroznou chuť si něco udělat. Po chvilce mi došlo, že mám v šuplíku zapalovač a žiletku, rychle jsem si stoupla ke stolu, otevřela šuplík a začala jsem to hledat "Mám to!" Řekla jsem si v hlavě, šla jsem do koupelny, zavřela jsem za sebou dveře, stáhla jsem si ze sebe mikinu a kalhoty, měla jsem tedy na sobě jen kalhotky a oversize tričko. V ruce jsem držela žiletku, chvíli jsem na ni zírala, začala jsem si ubližovat a cítila jsem, jak mi tečou slzy velkým proudem "Mari si tady?" Uslyšela jsem Sáry hlas, co ta tady dělá? Rychle jsem si utřela slzy "Jo, hned jsem u tebe!" Jenže Sára přišla do místnosti "Co tad- Mari co to děláš!?" Přišla rychle za mnou a sebrala mi všechno z ruky a odnesla to koše, pak přišla zpátky za mnou a já začala brečet "Omlouvám se... Já už tu jen nechci být" podívala jsem se na ni mejma ubrečenýma očima "To bude dobrý zlato, pojď jsem" a stáhla si mě do objetí, já ji brečela do hrudi. Jenže můj hysterický pláč zesiloval, teď by mi pomohla jen jedna osoba. Petr.
Jenže po tom všem co udělal, jsem ho nechtěla vidět. Jsme v mým pokoji a já furt sedím v Sářiným objetí "Jsem hrozná Sáro", "Nejsi, copak se stalo?" A několikrát vzlykla a snažila jsem se nadechnout, jenže mi to nešlo "Počkej dojdu ti pro tátu!" Ona rychle odešla a vrátila se z tátou, jenže já mezitím spadla do bezvědomí.

*z pohledu Petra*

Byl jsem doma, zrovna jsem si chtěl jít šlehnout, ale začal mi někdo volat, kdo v tuhle dobu může volat? Když jsem si došel pro mobil, tak jsem viděl jméno kdo mi volá a tak jsem to zvedl "Mari?" Jenže to nebyla Mari "Ahoj, tady Jack, volám ti z Mari mobilu, protože mi někdo řekl, ať ti řeknu, že je v nemocnici" V tu chvíli se mi zastavil svět, za to můžu já, neměla sise mnou dát "Co se stalo a kdo to řekl?" Byl jsem celý rozklepany "Ne víš ty co, hned tam přijedu!" Než z té druhé strany stačil něco namítnout, tipl jsem to, vzal jsem si klíče od auta a jel do nemocnice za ní.

*Z pohledu Mari*

Moji kamarádi čekali na chodbě, protože tu byla u mě sestra a dávala mi kapačku a abych vám řekla, co se mi stalo, tak jsem byla psychicky v háji, jakože fakt dost a moje tělo, už to nedávalo a do toho to svinstvo, jenže to už ostatní neví. Na chodbě byli všichni, kteří čekali až vyjde sestra, aby někdo mohl jít za mnou, jenže tam přišel on, Marek vstal, když ho uviděl a šel za ním "Co ty tady děláš? Nemáš tu co dělat! Tý holce si ublížil dost nemyslíš?" A strčil do něj, přiběhl tam Darek a kluky odstrčil od sebe "hele klid jo, jsme v nemocnici ano?" Oba se podívali na Darka "Vím, jenže vím co jí je!" Řekl Petr, ajeje... "Když to víš, tak nám to řekni ne?" Marek se Petrovi vysmíval do obličeje "šlehla si se mnou! Ona přišla včera za mnou!" Nikdo mu to nevěřil, ale Jack se ujmul slova "Lidi Petr má pravdu" všichni se na něj podívali "Cože?" Řekl Darek "Jo, koukejte mám Mari telefon a hele" Ukázal jim moji tapetu na mobilu, kde Petr spí. Sestra vyšla z mého pokoje "Už můžete za ní, ale smí tam pouze dva lidi" Sára neváhala a šla za mnou, do mého pokoje vlitla jak uragán "Tak psychicky jo?" Já na ni koukala nechápavě "Cože?" Pořád jsem nechápala "Tys s tím fetakem fetujes?" A tehdy už mi to došlo "Bylo to jenom jednou..." Sára se jen uchechtla "Jednou? Mari dáš si jednou a pak to budeš chtít zas a zas... zklamala si nás a my se s fetkou nechceme bavit, říkala jsem si, že máš najednou kruhy pod očima" mě tekly slzy proudem "Omlouvám se!" Ona se jen znovu uchechtla "Omluva nestačí, neměla si to dělat, mezi námi je konec" A s těmito slovy odešla, právě jsem přišla o nejlepší kamarádku...

Pokračování příště<3