Slunečnice |Stein27|

10.

A s těmito slovy odešla, právě jsem přišla o nejlepší kamarádku...

*O dva týdny později*

S Petrem jsem od té doby nemluvila, vlastně s nikým jsem nemluvila.
Mobil jsem měla celou dobu vybitý, já jen ležela v posteli, nic nedělala a utápěla se v myšlenkách, rozhodla jsem se vstát a dát mobil na nabíječku, abych se podívala na zmeškané hovory a nepřečtené zprávy od někoho, pochybuji že tam vůbec něco bude. Mezitím jsem si šla dát vanu, koukla jsem na sebe do zrcadla "No tyvole" vypadlo ze mě, když jsem se viděla, vlasy jsem měla mastné, vypadala jsem pohuble, ve vaně jsem byla tak hodinu, poté jsem se oblékla. Vzala jsem si černé oversize tričko a oversize šortky. Sedla jsem si zpátky na postel a vzala do ruky telefon, když jsem ho zapla vyskočilo na mě hodně upozornění, měla jsem tam hodně zpráv od tatky a Petra, od něj jsem měla víc zpráv a zmeškaný hovory, nevěděla jsem, jestli mu mám zavolat... Vytočila jsem jeho číslo, vyzvánělo to dlouho, chtěla jsem to položit, ale nakonec to Petr vzal, chvíli probíhalo trapné ticho. Jako první, se slova ujal Petr "Ahoj... " Řekl smutným a tichým hlasem "Ahoj...", "Jak ti je?" Řekl a já byla potichu, nakonec jsem mu odpověděla "Um.. dobrý asi" pravda byla, že jsem byla těžce v háji, ale to mu říkat nehodlám "Můžu dneska přijít za tebou?" Zeptal se mě "Jasně, v kolik?" A koukla jsem se na hodiny, bylo půl druhé "v sedm tam budu" nic jsem mu nestihla říct a tipl to. Zapomněla jsem vám říct, že už dva roky vlastním svůj byt, kde bývám, když chci být sama, byt patřil mamce... Chtěla jsem si vzít něco k jídlu, jenže jsem doma nic neměla, tak jsem na sebe hodila tepláky, mikinu, obula jsem se a mohla vyrazit. Jela jsem busem do Brna nakoupit. Nákup mám v ruce a mám chuť zajít do parku, dlouho jsem tam nebyla, procházela jsem se tu tak hodinu, chtěla jsem odejít, jenže jsem uviděla kousek ode mě tři lidi, kteří tam prodávají něco, nejspíš drogy "Jdi tam, potřebuješ to" proletěla mi tato myšlenka hlavou, říkala jsem si ne, nebudu už to brát, takový svinstvo. Jenže mě to lákalo, tak jsem se vydala k nim, koupila jsem si od nich pytlíček a dala ho do kapsy. Jela jsem zpátky na byt a pytlíček hodila na obývací stůl, uklidila jsem nákup a trochu pouklidila i byt. Sedla jsem si na gauč a bylo kolem půl sedmé a tak jsem si otevřela notebook a googlila, jak se bere to svinstvo, jenže zazvonil zvonek a já se lekla, tím pádem jsem schodila pytlík na zem "Sakra!" Chtěla jsem si ho podat, ale zvonek zvonil, tak jsem ten pytlík posunula nohou víc pod stůl "Už běžím!" Ježiši to je hrozný s ním, to nevydrží ani těch pět minut, než otevřu? Otevřela jsem mu a chtěla mu něco říct, jenže on byl první a rychlejší "No to je dost, tady někde schováváš nějakýho kluka?" Uchechtl se a tím si do mě rejpnul "Ne to fakt nemám" a udělala jsem úšklebek, milí přivítání Petře.
On si sedl na gauč a to mě začalo znervózňovat, snad si toho nevšimne, jinak to bude v háji, moc v háji "Co si dáš k pití?" Otočím se na něj "Pivko?" Kývnu a naliju mu to "Není to co si myslím?" A sakra...

Další kapitola je tuu<3