Slunečnice |Stein27|

20.

"Další den ráno, jsem vstala a pomalu šla do kuchyně, tam spatřím nějakou ženu "em kdo jste?" žena si mě všimla a začala se usmívat jak měsíček na hnoji..."

Tento díl není určený pro slabé povahy!!! Hudbu si pusťte až vám v té určité scéně řeknu

Sedla jsem si ke stolu a ta žena si přisedla ke mě "jsem tvého táty teď přítelkyně, neboli Sofianova a mojí dcery maminka" prohlídla jsem si ji a zatím vypadá v pohodě. Zdá se mi, že bude fajnova a nebude mi tu vadit.

"Time skip o měsíc později"

Je víkend a já jsem u Petra doma na víkend. Petr jel na chvíli něco nahrávat do studia a já mám jít se Sárou do klubu na skleničku, jenže se pro ni mám stavit doma. To jsem ještě netušila, co přijde. Už můžu konečně chodit pomalu, takže se začínám chystat. Lehce se nalíčím a upravím si vlasy. Venku je dneska trochu zima, je teprv květen. Vezmu si na sebe černé džíny s dírami a k tomu černé tričko, přes to koženou černou bundu. Vzala jsem si kabelku, zamkla jsem dveře a vyrazila jsem za ní. Přišla jsem k jejímu bytu, zazvonila jsem na zvonek a neotevírala "asi má zapnuté písničky" pomyslela jsem si, tak jsem vytáhla telefon a začala jí volat. Nereagovala. Tak jsem to ještě zkusila a stále nic. Zrovna ze vchodu odcházela nějaká paní a poprosila jsem jí, jestli mě pustí domů, že jdu za kamaradkou. Paní byla moc hodná a pustila mě, já se vydala ke Sářin bytu. Vyšla jsem si třetího patra, chtěla jsem jít zazvonit a zaklepat. Jenže jsem si všimla, že má pootevřené dveře. Tak jsem vešla do jejího bytu a zavřela jsem za sebou "Sáro?" Zavolala jsem na ní a zase mi na to nereagovala. Prosím ať ji nic není. Třeba už chtěla jít před barák a vrátila se pro něco zpátky, ale proč mi na nic nereaguje? (Teď si to pusťte) Chodila jsem po jejím bytě a nikde nebyla. Teď vcházím do obýváku. V tu chvíli se mi ale zastavil svět. Viděla jsem jí, jak leží na zemi, nehybně. Pod ní byla krev. Věděla jsem jedno, že je mrtvá. Cítila jsem, jak mi pálí oči a nechala jsem téct po mé tváři slzy. Přisedla jsem k ní celá ubulená. Kdo jí to mohl udělat? A proč? Kladla jsem si neustále tyto otázky "Promiň" chytla jsem ji za ruku a hladila jsem ji po tváři "pomoc!" Začala jsem křičet, pořád jsem volala o pomoc a přitom jsem se hroutila psychicky, už to nebyl jenom pláč, ale hysterický brek. Nikdo nešel a tak jsem se snažila zavolat Petrovi, chvíli to vyzvánělo a chtěla jsem to tipnout, ale v tu chvíli to vzal Calin "Ahoj kočko, jak se máš?" Chudák nevěděl že jeho holka je mrtvá "Caline..." Řekla jsem tichým ubrecenym hlasem "Mari co se děje!?" Nevěděla jsem jak to říct, hlavně to ze sebe vykoktat "Sára j-je m-mrtva" propukla jsem ve větší hysterický záchvat "jedu!" On to tipl a mě telefon spadl na zem. Já si vzala Sářin tělo a objímala jsem jí. Nemůžu uvěřit že je mrtvá. Nemůže to být pravda. Ať mě někdo probudí z tohohle hrozného snu.

Z pohledu Calina

Byl jsem s klukama ve studiu, Petr zrovna nahrával svoji část písničky. Já mezitím něco řeším s Davidem aka dkopem. Petrovi to tu už asi po několikáté zvoní telefon "může to už někdo kurva zvednout nebo tipnout?" Řekl naštvaný David, který se soustředí na práci "já to vezmu" šel jsem se podívat, kdo mu volá a velkým písmem bylo napsané "láska" věděl jsem, že to je Mari. Zvedl jsem to a byla celá ubrecena. Pak mi řekla něco, co mi bodlo a zlomilo srdce. Sára je mrtvá, pořád dokola jsem si ti v hlavě opakoval. Cítil jsem, jak mi začínají téct slzy. Telefon jsem upustil na zem. V tu chvíli jak kdyby se mi zastavil čas a jako by to byl jenom jeden velký zlý sen. Zvedl jsem telefon ze země. David řekl, ať Petr vyleze z nahrávacího studia. Já jim řekl co se stalo a poprosil jsem Petra ať jede se mnou, kvůli Mari. Ať ji je oporou. Dojeli jsme ke Sářinemu bytu, rychle jsem vešel do domu a mířil to k jejímu bytu, Petr chudák musel za mnou běžet. Vtrhl jsem do bytu "kde si?" Hlas se ozýval z obýváku, vešel jsem tam a uviděl jsem ji, jak leží v té krvi. Ten co jí to udělal, bude za to pěkně pykat. Už možná vím, kdo to udělal. Má pár lidí, co jí vyhrožovali, že ji zabijou. Pokud to byl někdo z nich. Přísahám že jednoho z nich zabiju! Sedl jsem si k ní a objímal ji, brečel jsem. Nikdy jsem tak nebrečel kvůli nějaký holce. Sáru jsem opravdu miloval a miluju. Plánoval jsem s ní budoucnost. Dům, děti a další krásný zážitky.

Z pohledu Mari

Petr si sedl za mě a vtáhl si mě do objetí "psst to bude dobrý" šeptl mi do ucha. Hladil mě po tváři a já mu brečela do hrudi, ruce jsem měla od krve. Po nějaké době jsme zavolali policii a oni zavolali pohřební službu. Její tělo odvezli. Ptali se nás na nějaký otázky, ale moc jsme jim toho neřekli, nevěděli jsme nic, co jim říct. Seděla jsem na sedačce, Petr vedle mě a Calin byl v křesle "co bude teď?" Zeptal se Petr Calina "nevím, v tuhle chvíli nic nevím" znovu se rozbrečel, já ho ska obejmout. Calin odjel a s Petrem jsme tam seděli a mlčeli. Ten byt je najednou tichý a prázdný. Po hodině jsme odjeli i my domů. K Petrovi. Seděla jsem v ložnici na posteli a koukala jsem do prázdna, Petr něco dělal v kuchyni a já měla strašnou chuť, si šlehnout. Nechtěla jsem to udělat, ale po tomhle to nešlo si nedát. Věděla jsem, že to Petr má v jednom šuplíku a tak jsem si to vzala. Sedla jsem si před postel a v pytlíku bylo asi deset tabletek, vzala jsem si dvě a zapila to vodou. Pytlík jsem položila vedle sebe a koukala jsem dal do prázdna, než jsem začala vidět mlhavě. Slyšela jsem, že někdo vešel do místnosti a mluvil na mě "co to kurv-" nic jsem neslyšela, všechno bylo matne, mlhavé a pomalé. Jen jsem se na něj podívala a v jeho očích byl strach a zklamání. Věděla jsem to moc dobře.

Haha čekali jste tooo???

Pokračování příště<3