Slunečnice |Stein27|

21.

"Jen jsem se na něj podívala a v jeho očích byl strach a zklamání. Věděla jsem to moc dobře."

Další den ráno jsem se probudila a otočila se na bok, abych zjistila, zda Petr vedle mě spí. On už tam ale nebyl "Petře?" Zavolala jsem na něj a on zrovna vyšel z koupelny, měl kolem pasu omotaný ručník. Vypadal tak sexy "ano zlato?" Rukou si prohrabl mokré vlasy "už nic" on jen kývl, připadal mi trochu naštvaný.
Petr byl v kuchyni a já se v jeho ložnici převlékala, poté jsem šla za ním do kuchyně "volal mi Calin, že se máme za ním stavit" vůbec se na mě nepodíval "hmhm dobře" řekla jsem smutně "Petře udělala jsem něco? Vůbec se na mě nepodíváš, proč si na mě naštvaný?" Mávla jsem rukama, vím asi proč, ale chci to od něj slyšet. Z jeho úst "proč si to udělala?" Jo vím kam tím míří "byla jsem psychicky v prdeli a potřebovala jsem vypnout, slibuju že si už nedám. Promiň" začala jsem brečet, on si jen oddychl "pojď jsem, já nemám důvod být naštvaný vlastně, úplně tě chápu" přitáhl si mě do objetí a já mu dal brečela do jeho hrudi "už musíme jet, běž se připravit" pohladil mě po tváři a dal mi letmou pusu na čelo, já se jen pousmála. Líčit se nebudu, nemá to teď cenu, když stejně několikrát rozmažu řasenku. Vzala jsem si na sebe Petrovu šedivou mikinu a moje černé tepláky. Hodila jsem věci do kabelky a šla za Péťou, který na mě čekal v autě už. Cestou až ke Calinovi bylo ticho, on mě držel jen za ruku, tohle mi stačilo, když jsem s ním. Cítím se v bezpečí, s ním na nic nemyslím. On je můj lék na všechno.

Přijeli jsme je Calinovi a on už na nás čekal před jeho domem. Dnes k němu jdu poprvé do bytu. On na nás mávl rukou jako pozdrav a objal nás. Bylo to milé od něj.

Sedíme u něj v obýváku, já sedím vedle Péti, který mě drží kolem ramen a Calin sedí na proti nám na jeho točící židli. Čekali jsme, kdy každou chvíli spadne, jak na ní různě seděl. Bavili jsme se dobře a občas se i smáli, než Calin řekl něco, co nám hned dobrou náladu zničilo "přišli mi výsledky z pitvy" položil papír na stůl, já si to vzala a začala si to číst. Vůbec jsem tomu nerozuměla "řekli mi, že byla těhotná. Ve třetím měsíci myslím" jak to řekl ke konci, tak se jeho hlas zlomil a začal brečet "pojď jsem" šla jsem k němu a objala ho. Snažila jsem se ho co nejvíce utišit. Petr si vzal tu zprávu a četl si jí "moc mi chybí" řekl Calin "taky mi moc chybí" sedla jsem si zpátky na svoje místo "pohřeb prý je za týden" my jen na to kývli. Na tyhle věci, není ani co úplně říct. Když vám odejde člověk, kterého jste milovali a měli nejradši. Je to hrozná bolest. Po chvíli milého povídání, se mi udělalo špatně a můj žaludek byl vzhůru nohama "promiňte" dala jsem si ruku před pusu a běžela do koupelny. Tam jsem si sedla k záchodu a všechno šlo ven. Divím se, že něco ve mě bylo, už jsem dva dny nejedla pořádné jídlo. Petr za mnou přišel a držel mě za vlasy "to bude dobrý" a hladil mě po zádech.

Přijeli jsme domů a já si šla rovnou lehnout. Nebylo mi vůbec dobře. Vůbec teď nedokážu jíst, hned se mi lak zvedá kufr.

O měsíc později

Pohřeb dopadl dobře. Bylo to smutný, jako to vždycky bejvá. Začala jsem od té doby bydlet u Petra. Stále mi je zle. Už mi to začalo připadat dost divný, ale Péťovi jsem neřekla to, co si myslím z čeho by to mohlo být. Ale sama sebe přesvědčuju, že je to z toho jídla. Když pomyslim na dítě. Zvedá se mi kufr. A občas si dáváme nějaký to svinstvo. Proč ne? Potom se cítíte uvolněně a nic vás netrápí. Teda občas asi úplně ne no hehe. Ani jeden z nás už tři týdny nevylezl z domu.

S Petrem právě ležíme v ložnici. Já mu ležím na hrudi a on mi hladí po zádech. Oba koukáme na nějaký dokument, který mě vůbec nebavil. Zavrčela jsem, abych dostala Péťovu pozornost "copak?" Podíval se na mě a já na něj "mě to nebaví" lehla jsem si zpátky "tak tam mám dát něco jiného?" Zavrčel, já jen kývla. Pustil tam Netflix a dal tam nějaký proč? 13x proto. Bylo to docela zajímavé, ale v té nejlepší části se mi začal zvedat žaludek a já rovnou běžela do koupelny. Petr přiběhl za mnou a držel mi za vlasy. Po chvíli se mi udělalo líp a Péťa odešel zpátky do pokoje. Řekla jsem mu, že si dám sprchu. Ale šla jsem místo toho do šuplíku, kam mi Petr nechodí. Protože ví, že tam mám ženské věci. Vzala jsem si krabičku a otevřela jí. Chtěla jsem si udělat test těhotenství. Chci vědět trochu, na čem jsem. Test mám hotový, položila jsem ho na umyvadlo a šla jsem se mezitím vysprchovat. Pustila jsem si na sebe vařící vodu, abych se na chvíli uvolnila. Byla jsem tam tak půl hodiny. Až na mě Péťa klepal s tím, jestli jsem pořádku. Vyjdu ze sprchy, hodím na sebe Petrovo tričko a jdu se podívat na ten test. Nevěřila jsem svým očím. JÁ JSEM ASI TĚHOTNÁ.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTEEEE HEHE <3