Neznámá tvář (Dramione)

Školní trest

Původně to měla být jednorázovka, jenomže jsem se rozepsala a najednou mi to přišlo moc dlouhé, proto to rozdělím na několik kratších částí.
Přeji příjemné čtení a užívejte léta.
Budu vděčná za jakýkoliv komentář nebo i hvězdičku. Děkuji.
————————————

"Byla to jeho vina! Moc dobře jsem viděla, jak mi něco hodil do kotlíku!" Zamračila se na profesora a pak hodila vražedný pohled po blonďákovi, který stál vedle ní a samolibě se šklebil. Jasně, on věděl, že jemu nic nehrozí a přesto je profesor před nimi oba překvapil.
"Oba dva přijdete po večeři sem a odpykáte si trest. Mám vás už po krk. Je první měsíc školy a vám už třikrát vybouchl obsah kotlíku, jednou jsem poté, co jsem nahlédl do kotlíku slečny Grangerové, půl dne kýchal a o tom, že jsem sedmkrát musel na kobereček k Brumbálovi, protože není snad ani fyzicky možné, aby během jedné hodiny vybouchl kotlík pětkrát, o tom ani nemluvím. Vy slečno Grangerová jste Nebelvír, což vás vlastně trochu omlouvá, ale od vás pane Malfoy, jsem čekal trochu víc. Pohár mé trpělivosti právě přetekl! Za celou dobu, co zde učím, jsem se nesetkal s ničím tomu vzdáleně podobným!"
Překvapeně jsem pohlédla na Malfoye, který stál vedle mě a vypadal stejně šokovaně.
"Ale pane prof-" nedokončil.
"Nechci slyšet už ani slovo! To co vy dva tento rok předvádíte je absolutně nepřijatelné! Po večeři vás tu oba očekávám." Řekl tiše, ale nemohlo to být hrozivější.

Po večeři se ploužila jako duše bez těla. Všichni ji politovali. Nadávali na Malfoye i Snapea. Jenomže to jí nepomohlo. Musela tam jít. Hlavně byla zvědavá, jestli se z toho Malfoy nepokusí nějak vyvléct. Byl to přece jenom profesorův oblíbenec. Narozdíl ode ní.
Zaklepala na dveře a vešla dovnitř. Malfoy už tam byl a evidentně se s profesorem o něčem dohadoval. Jakmile ale vešla, oba zmlkli.
"Dobrý večer." Pozdravila.
Snape se ještě jednou zadíval na Malfoye a pak nespokojeně mlasknul.
"Když už jste tu konečně oba, rozhodl jsem se, že vám svěřím úklid učebny a laboratoře. Vydrhnete všechny kotlíky, zkumavky a vše ostatní. Až skončíte, zamkněte a klíče pošlete po skřítkovi. Běda jak zjistím, že jste něco zanedbali a pokuste se, aby ani jeden z vás neskončil na ošetřovně." Řekl a pak zmizel. Pohlédla na Malfoye, který ji probodával pohledem.
"Je to tvoje vina!" Zasyčel, sotva kolem něj prošla.
"Moje? Jak se opovažuješ? To ty neustále sabotuješ všechny moje lektvary!"
"Dokaž to." Ušklíbnul se.
"To ani nemusím, kdyby to tak nebylo, dnes by si tu se mnou nebyl." Mrkla na něj a on se zamračil.
Vešla do třídy, vzala si potřebné věci a začala s úklidem. K její smůle se Malfoy posadil na židli, vyhodil si nohy na katedru a rozevřel noviny.
"Co si myslíš, že děláš?"
"Jsem tu. Tak to koukej rychle dokončit, nemám na to celou noc."
"Tak to ani omylem. Jestli ty nehneš ani prstem, tak já taky ne." Položila kýbl s vodou a sedla si za jednu z lavic.
"Já totiž mám celou noc." Vytáhla si esej z přeměňování.
"Jistě, že máš. Tvůj život je totiž neskutečně nudný. Nikdo na tebe nečeká, nikdo tě nepozval na ples, nikdo tě nezve na rande. Vsadím se, že se tě nikdo ještě ani nedotknul."
Hleděla na něj a mračila se. Ne jen proto, že měl pravdu, ale hlavně proto, jak to řekl. Jakoby snad byla prašivá.
"Já tě nebudu poslouchat. Nechápu, kde si k něčemu takovému přišel a je mi to jedno. Chceš mě vytočit, ale to se ti nepovede."
"A není to smutné? Dokonce i někdo jako Weasly o tebe nezavadí pohledem."
Zakoulela očima.
"Ať si myslíš, co jen chceš, Ron není můj typ."
"Děláš, jakoby sis mohla vybírat."
"A proč tě najednou zajímá můj osobní život?" Nadzvedla obočí.
"Nezajímá. Protože není nic, co by mě mohlo zajímat."
"Víš, pořád lepší nikdo, než Pansy. Vážně Malfoy? Jak to vydržíš? Je tak uječená. A to její Draco, Dráčku... bleah!" Strčila si prst do krku v náznaku dávení.
"Má skvělé tělo. To je něco, o čem ty můžeš jenom snít."
Potichu se zasmála a zavrtěla hlavou.
"A to ti stačí? Víš, přestože jsi nesnesitelná osina v zadku, jsi docela inteligentní. Aspoň jsem si to myslela."
"To s tím nesouvisí."
"Jasně, je to přece jenom sex. Filozofii spolu neprobíráte, rozumím."
"I tak máš na víc." Pokrčila rameny.
"Ale... Nepovídej. Takže ty o mě smýšlíš takhle?" Položil časopis, vstal a přešel k ní.
Opřel se o lavici a jeho polovičatý úsměv byl všeříkající.
"Zdá se ti o mě? Připadám ti atraktivní?"
"Jsi arogantní, namyšlený idiot." Nenechala se vyvést z míry.
"Ale máš sexy zadek." Sama nevěděla, kde se to v ní vzalo, aniž by se nezačervenala, ale jeho výraz stál za to. Totálně ho vyvedla z míry. Vstala a opřela se proti němu tak, že jejich obličeje byly blízko u sebe. Vzduch okolo nich zhoustl.
"A ano, párkrát se mi zdálo o tom, jak jsme spolu dováděli v knihovně v sekci s omezeným přístupem." Tentokrát to byla ona, kdo se ušklíbnul. Totálně ho dostala. Aspoň si to na okamžik myslela. Jenomže on se vzchopil až moc brzy a opět si nasadil tu chladnou masku.
"A víš, proč je to jen sen? Protože bych se tě v životě nedotknul. Smrdíš jako staré knihy a narozdíl od tebe, já na tobě neshledávám vůbec nic atraktivního. Takže si nech dál zdát. A teď to tady dodělej. Měj se." Mrknul na ní a odešel, naprosto si jistý tím, že její morální kodex jí nedovolí, odejít bez splnění jejich trestu. Zavřela oči a zaskřípala zuby. To se teda příšerně spletl! Ponížil jí, ale bude toho litovat. Rozhlédla se po místnosti, vzala kýbl s vodou a mrštila jím o zeď. Voda se rozlila všude okolo. Pak odešla.
———————

Povídku už mám dopadnou, takže jí sem budu postupně přidávat. Chtěla bych každý den přidat jednu kapitolu, ale možná se neudržím a naházím to sem všechno. Ještě uvidím.
Děkuji všem, kteří dočetli až sem.