Neznámá tvář (Dramione)

Dopis jež si tu zanechal

Krásný večer vám všem přeji. Budu ráda za každou hvězdičku nebo komentář. Beru i kritiku 🙂. Přeji příjemné čtení.
—————————————-

Čekala na něj před Brumbálovou ředitelnou tak, jak se domluvili. Měl už půl hodiny zpoždění a ona začínala být netrpělivá. Ještě jednou pohlédla na hodinky a frustrovaně zavrčela. Jestli si to rozmyslel, tak ho najde a donese ho sem třeba násilím.
Přešla k oknu, zavřela oči a několikrát se zhluboka nadechla. Když je otevřela, pohled jí padl na temnou oblohu. Atmosféra kolem ní byla najednou nasáklá temnotou. Ten špatný pocit, který se jí usídlil okolo žaludku, jí naprosto prostupoval. Hrdlo se jí stáhlo a zatajil se jí dech, když mezi mraky spatřila něco, co změnilo naprosto všechno.

Vyběhla na nádvoří, hledala ho mezi davem, ale nikde ho neviděla. Místo toho spatřila Harryho, který klečel u Brumbálova bezvládného těla. Hleděla na tu scénu před sebou a pukalo jí srdce. Tohle bylo to, o čem mluvil a teď byl pryč. Věděla to. Bylo pozdě něco měnit. Válka právě začala.

Harry přecházel po místnosti a vyprávěl jim celý příběh, ze kterého Hermiono bolelo srdce. Teď jí to všechno dávalo smysl.
Harry jakoby tomu ještě sám pořádně nevěřil. Ron nešetřil hanlivými slovy na Dracovu a Snapeovu adresu. Hermiona to nechtěla poslouchat. Její intuice jí říkala, že je za tím něco víc. Nebo si jen nechtěla připustit, že by jí Draco lhal. Jenomže lhal jí? Ne. Netajil se tím, kdo je. Dokonce jí varoval.
"Chápete to? Musím vás zabít, nebo on zabije mě? To je tak zbabělé."Opakoval Ron Harryho slova.
"Nebylo to zbabělé! Naopak. Postavit se proti někomu jako je Brumbál s vědomím, že ho musíte zabít, to je..."
"A stejně to za něj musel udělat Snape."
"Vy to nechápete. On to nechtěl udělat. Dnes večer se mnou měl jít za Brumbálem. Chtěl ho požádat o pomoc!"
"Jasně. Akorát tě oblbnul, Hermiono." Ušklíbnul se Ron, ale Harry k ní váhavě přistoupil.
"Jak to víš?"
"Protože jsem byla jediná, kdo se o něj zajímal Harry. Otevřel se mi, protože jsem byla jediná, kdo viděl, jak moc se trápí."
"Jasně. A ty jsi mu to všechno sežrala i s navijákem, někdy jsi tak naivní Hermiono." Říkal zrzek, zavrtěl hlavou a ona se zamračila.
"Harry, musíš mi věřit, on ho nechtěl zabít."
"Já už nevím čemu mám věřit, Hermiono. Jediné co právě teď vím, je to, že nás čekají temné dny."
Povzdechl si a ona přikývla. Právě teď toužila jen po tom, najít Draca a přesvědčit se, že je v pořádku, ale věděla, že její role v téhle rozehrané partii, je důležitější.

Vešla do Nebelvírského dívčího pokoje, aby si pobalila nějaké věci. Vytáhla kufr a posadila se na postel. Chtělo se jí plakat, ale byla tak otupělá, že to nezvládla. A tak prostě jen seděla a nechala své srdce krvácet. Pak najednou spatřila bílou obálku, která ležela na jejím stole.
S roztřesenýma rukama vzala ten tenký kus papíru do ruky a uviděla své jméno, napsané jeho úhledným krasopisem.

Má nejdražší,
vím, že právě v tuto chvíli mě nenávidíš. Jestli tohle čteš, tak jsem právě zabil svoji poslední naději na jiný život. Vím, že jsi nešťastná a naštvaná. Trhá mi to srdce, ale já to musel udělat. To co by se stalo, kdybych selhal, je až moc zlé na to, abych byl sobecký a zachránil si zadek.
A proto tě z celého srdce prosím o odpuštění. Věř, že bije jen pro tebe. Před pár měsíci bylo plné temnoty, pak jsi přišla ty a naplnila si ho láskou.
Nevím, jestli se ještě někdy setkáme.
Vím, že ty přežiješ a společně s Potterem, vyhrajete tuhle nesmyslnou válku. Já se konce nejspíš nedočkám. Jediné, co mě právě teď udržuje při smyslech, je vzpomínka na tebe.
Říkala si, že mě nemiluješ, ale že mi propadáš, každým dnem víc a víc.
Chci abys věděla, že já ti propadl už dávno.
Miluji tě a jestli mám zítra zemřít, tak chci, abys to věděla.
Udělej co musíš a kdybys někdy stanula proti mě, neváhej. Můj život už je stejně ztracený.
Neplač, prosím tě. Ne kvůli mě. Ne pro mě.
Buď silná tak, jako vždycky a Voldemort nemá šanci.
Jsi ta nejstatečnější, nejodvážnější a neinteligentnější dívka, jakou jsem poznal. Jsi nádherná.
Možná nám to nevyjde dnes, ale budu doufat v dalším životě.

S láskou navždy tvůj
Draco

Z úst se jí vydral hlasitý vzlyk. Zoufalství, které právě cítila, ji naprosto pohltilo. Přiložila si dopis k hrudi a popotáhla. Musela si pospíšit, ale právě teď ze sebe musela dostat všechny ty pocity, které chtěly ven.