Neznámá tvář (Dramione)

Nezvaný host

Teď už jdu spát.
Děkuji všem, kteří si najdou čas a čtou mé povídky. Budu vděčná za jakýkoli komentář či hvězdičku ⭐️🖋️.
Dobrou noc.
———————————

Uběhlo několik měsíců a Hermiona dělala vše proto, aby je udržela příčetné. To neustálé schovávání a hon za viteály, je vyčerpával víc, než byla ochotná si přiznat. Nejhůř to snášel Ron, ale zatím to zvládali.
O Dracovi nic nevěděla.
Každý den před spaním si četla jeho dopis a doufala, že je v pořádku a živý.

Zajali je. Odvedli je do sídla Manoru a tam stál. Byl vysoký, pohublý a nepřítomný. V momentě, kdy ji spatřil se na nepatrný okamžik v jeho očích objevil šok a čiré zděšení.
Bellatrix probíhala kolem jako smyslů zbavená a jeho otec na tom byl snad ještě hůř než Draco. Byl vyklepaný a popelavě bledý. Jen jeho matka si zachovala svou tvář. Stála opodál a tvářila se nezúčastněné.
Poté co Draco odmítl Harrho identifikovat, odvedli jeho a Rona do žalářů.
Hermiona byla sražena k zemi a mučena. Kroutila se v bolestech, křičela, ale svůj pohled nespouštěla z blonďatého kouzelníka, který jí pohled opětoval. To tiché spojení jí dodávalo sílu, aby se nezbláznila. V jednu chvíli viděla, že Draco vykročil k ní, ale stihla ho zastavit.
"Ne!" Vykřikla a zavrtěla hlavou. Naštěstí si Bellatrix myslela, že se jen brání další kletbě.
Pak už se všechno seběhlo až moc rychle a ona stála na pláži u Lasturové vily a Harry držel v rukách mrtvé tělíčko Dobbyho.
Jediné, co jí bránilo se zhroutit, byla myšlenka, že je naživu.

Došlo jim, kde by měli hledat další viteál. Rozhodli se přemístit do sídla řádu a pořádně se připravit na následující kroky.

Seděla nad šálkem čaje. Byla hluboká noc a ona nemohla spát už několik nocí. Byla unavená, ale pokaždé, když se dostavil spánek, pronásledoval jí obraz Draca.
"Nemůžeš spát?"
"Ne." Hlesla a zvedla svůj zrak k brýlatému chlapci.
"Já taky ne. Co tě trápí?" Sedl si naproti ní a vzal jí za ruku.
Hermiona dlouho mlčela. Zvažovala, co mu může říct. Bylo toho tolik! Jenomže pochopil by to? Promnula si tvář.
"Draco..." povzdechla si a on se narovnal. Nebylo mu to příjemné.
"Myslel jsem si to." Přikývl a jí se na tváři mohlo překvapení.
"Nejsem hloupý Herm." Pousmál se.
"To jak si o něm mluvila a bránila ho. Došlo mi, že se něco děje."
"Bojím se o něj, víš. Je tam ve vší té temnotě." Cítila, jak se jí do očí derou slzy. Stiskl její ruku.
"Pořád ho vidím, jak tam stojí a je tak... Zoufalý. On tam nechce být, Harry!"
"Já to viděl víš, viděl jsem ten záblesk zděšení v jeho očích, když tě spatřil. On se o tebe taky bojí."
"Tak moc bych mu chtěla pomoct a nevím jak." Vzlykla.
"Vyhrajeme válku, tím mu pomůžeme nejvíc. Tím se uklidňuji já. Vždy když pomyslím na Ginny, která je v Bradavicích obklopena vší tou hrůzou, je mi úzko. Říkám si, že musím skončit tohle všechno tak rychle, jak to jen půjde a pak už bude dobře."
"Já nevěděla, že ty a Ginny."
"Byl jsem pořád tak zaměstnaný, že jsem si jí nechal proplouvat mezi prsty. Koukal jsem se, jak randí s jinými a... Bylo mi z toho na nic. Naštěstí se odhodlala a udělala první krok. Vím, jak se cítíš Hermiono. Já se o ní taky bojím. I když je v Bradavicích, kde je McGonagallová, je tam taky spoustu zlých lidí. Představa, že by ji mučili mě ničí."
"Ví Ginny o tom, že jí miluješ?"
"Ne, nestihl jsem jí to říct."
"Já mu to taky neřekla. Ne proto, že bych to nestihla, ale protože jsem to nechtěla uspěchat. Chtěla jsem si být jistá. Myslela jsem si, že máme ještě spoustu času." Zachvěla se.
"Miluješ ho?"
"Ano! Teď už to vím." Znovu vzlykla. Natáhl se k ní, aby jí objal.
"Tak se toho drž, Hermiono. Drž se toho a všechno dobře dopadne. Vím to. Láska je to jediné, co mě drží pohromadě. Ty, Ron a Ginny jste to jediné, kvůli čemu chci tuhle válku vyhrát. A pak ještě pár milionů nevinných, ale..."
Hermiona se přes závoj slz zasmála a byla mu opravdu vděčná, že je tu pro ni.
"Nezlobíš se?"
"Proč?"
"Protože miluju Draca Malfoye."
"Jsi ta nejchytřejší holka, kterou znám, a i když se říká, že láska je slepá, věřím tvému úsudku. To, že sis vybrala zrovna jeho, má svůj důvod."
"Děkuji Harry, ale v jedné věci se mýlíš. To on si vybral mě."

Ještě tu noc mnohem později seděla sama na verandě a popíjela další čaj. Přála si, aby mu mohla nějak pomoci. Přemýšlela o všem, co se kolem ní dělo. Myslela na Draca. Pak se v dálce zablesklo a Hermiono poznala, že se někdo přemístil do lesa před ní. Všichni tu ale byli. Chytila svou hůlku a běžela vzbudit Harryho a ostatní. Něco se dělo a ona musela zjistit co. Ona, Lupin, Ron, Moody, Andromeda a Harry se rozběhli zjistit, kdo je ten nezvaný host.

Spatřila bezvládné tělo, celé od bahna a krve. Rozhlédla se kolem a pak se rozeběhla tím směrem. Když uviděla ty platinově blonďaté vlasy, zastavilo se jí srdce.
"Harry!" Zakřičela a klekla si vedle něj. Dýchal hodně mělce, ale byl naživu. Pohladila ho po tváři. Potřebovala se ho dotknout, protože nemohla uvěřit tomu, že je skutečný. Přejela po něm pohledem a zastavila se na jeho ruce, ve které z posledních sil svíral věc, kterou tak dlouho hledali. Pohár Helgy z Mrzimoru. Vzala jej do ruky a otočila se směrem, odkud slyšela přicházet Harryho.