Neznámá tvář (Dramione)

Amortentia

Stáli v kroužku okolo kotlíku plného Amortentie. Snape vykládal o tomto lektvaru a ona čichala jeho vůni. Byla omamná, ale nedokázala si jí zařadit. Byla z toho trochu zmatená, protože něco očekávala. Jenomže to necítila.
"Pane Malfoyi, vás můj výklad zjevně nudí. Co nám o Amorově šípu, řeknete vy?"
"Je to nejsilnější lektvar lásky. Spíš než lásku, ale způsobí posedlost. Pokud se uvaří správně ucítíte vůni toho, co nebo kdo vás přitahuje."
"A co cítíte vy?"
"Cedrové dřevo, kůže a..." zarazil se.
"To další nedokážu identifikovat." 

"Víte, co by byla sranda?"
Seděl ve společenské místnosti a četl si dopis od matky, když do místnosti vešla Pansy s Blaisem a Nottem.
"Začarovat plášť profesora Snapea do růžova?" Navrhl Blaise.
"To by bylo skvělé, ale to nemyslím."
Posadila se do křesla.
"Co dát Grangerové Amorův šíp? To by byla legrace! Představte si, kdyby byla posedlá třeba tebou Theo. Pukla bych smíchy."
Dál hleděl do dopisu, aby nedal znát, že ho to zaujalo.
"Já nevím Pansy, ona je taková dost upjatá, pochybuju, že to na ní vůbec funguje."
"No tak, Theo! Jasně, že to na ní bude fungovat a právě proto, že je to taková nudná panna! Směju se jen si to představím. Bude za jedním z vás běhat a říkat všude jak jste úžasný a jak vás miluje. Jak bez vás nemůže žít! To bude prostě k popukání!"
"Já ti nechci kazit iluze, Pansy, ale o to být vyloučený ze školy fakt nestojím." Zavrtěl hlavou Zabini.
"To je jedna věc a druhá, kde lektvar vezmeš? Dneska to nevypadalo, že bys byla schopná ho uvařit." Přidal se i Theo.
"To už nech na mě. Mám své způsoby."
"Proč jsi Grangerovou tak posedlá? Nemáme teď všichni svých starostí dost?"
"Protože ona může za to, že moje obočí vypadá takhle a navíc, pořád se ochomýtá okolo Draca a nedá mu chvilku pokoj."
"Nevšiml jsem si, že by si stěžoval. Navíc on byl ten, kdo si začal, že Draco."
Jmenovaný vzhlédl, ale ještě pořád mlčel.
"Nebo na ní snad žárlíš? Vždyť ty a Draco..."
"To co je mezi mnou a Dracem, do toho vám nic není! A ne nežárlím na ní! Blázníš? Je to ošklivá šprtka, která nudí i učitele! Je tak nezajímavá."
"A přesto se o ní v této místnosti mluví víc než dost." Zavrtěl Nott hlavou.
"Protože potřebuje ukázat, kde je její místo! Je to mudlovská šmejdka a měla by to konečně pochopit. Takže kdo z vás do toho jde?"
"Hele sorry, ale ne. Chci mít klid aspoň jeden rok." Odmítl Theo.
"Zabini?"
"Ani omylem! Grangerová je sice poslední dobou fakt kus, ale taky je dost děsivá. Pořád ještě vidím, jak Dracovi jednu vrazila! A to jsem u toho ani nebyl."
"Jste strašný bábovky! Však já už najdu někoho, kdo do toho půjde."
Draco složil dopis, napřímil se a pohlédl na černovlásku před ním.
"Já." Řekl a Pansy nadzvedla obočí.
"Co ty?"
"Já do toho půjdu." Ušklíbnul se.
"Ty? Opravdu?" Nadzvedla překvapeně obočí.
"Jasně, mám s ní nevyřízené účty." Řekl hrozivě a Pansy se usmála.
"Skvělé!"
"Hej kámo, jsi si jistý?" Nadzvedl Blaise obočí.
"Bude to sranda vidět Grangerovou, která je mnou posedlá. Umíš si představit jak to vytočí Pottera a Weaslyho?" Uchechtl se.
"Nechci ti do toho kecat, ale ty i ona jste už několik let posedlí jeden druhým. Amortentii k tomu nepotřebujete." Ušklíbl se Nott a neměl ani tušení, jak blízko je vlastně pravdě.

Vlastně nechápala, jak bylo možné, že Snape ty jejich vtípky do teď přecházel s ledovou maskou. Možná proto, že byly více méně neškodné a dalo se to svést na nešťastnou nehodu. Dokonce si všimla, že když Pansy ohořelo obočí, byl sám docela pobavený. Ovšem poté, co si s Malfoyem promluvila, se jeho hravá nálada vrátila zpět. Pořád byl obklopen temnou aurou, stranil se a často se vytrácel, ale aspoň jí neignoroval. Což jí těšilo, i když ho pořád nemohla vystát.
Jenomže tentokrát se stalo něco, co už Snape přehlédnout nemohl, neboť on sám se stal obětí. Vařili lechtající lektvar. A když už byla hotová, naklonila se, aby uklidila na lavici, Malfoy prošel kolem ní a nenápadně se o ní otřel. Respektive jeho ruka se otřela o její zadek a zmáčkla. Ona překvapeně vyjekla, vyskočila, vrazila do lavice, kotlík se převrátil a tekutina z něj vystříkla na Snapea, který stál z druhé strany. Nejdřív se nic nedělo, ale pak najednou se začal nekontrolovatelně smát. Hermiona užasle hleděla na profesora v černém hávu, jak se svíjí v křečích smíchu a zabijí je pohledem.
"Dnes večer trest!" Dostal ze sebe mezi záchvaty, pak se otočil a zalezl do kabinetu.
Pohlédla na Malfoye.

"Na." Přešla k němu Pansy a posadila se vedle něj.
Draco vzhlédl od svého oběda a zamračil se.
"Tady mi to nedávej, chceš, aby to někdo viděl?"
"Aha, jo jasně." Schovala malou lahvičku do svého hábitu.
"Nemůžu se dočkat! Umíš si to představit? Podívej se na ní, jak tam tak sedí, čte si a u toho dělá oči na Weaslyho. I on má nějaký milostný život, ona je tak ubohá."
Draco následoval její pohled, ale to co ona neviděl. Viděl Grangerovou, která je ztracená ve svých myšlenkách a dohaduje se o něčem se svými přáteli.
"Jak to uděláme? Pošleme jí bonboniéru od nějakého ctitele?"
"Moc prvoplánové. Navíc jak znám Grangerovou, byla by dost podezřívavá. Dnes večer s ní mám trest, myslím, že to udělám tam."
"Geniální! Merline, to bude zábava!"

"Takže zase trest s Malfoyem jo?" Odfrknul si Ron skoro až vyčítavě.
"Já jsem nám ho neudělila." Zamračila se.
"Poslední dobou s ním trávíš až moc času, nezdá se ti?"
Hermiona frustrovaně vydechla a pohlédla na Harryho.
"No evidentně se snaží se mnou být víc, než vy dva."
"Co? Hele já přece nemůžu za to, že..."
"Rone nech jí, má pravdu. Ty jsi teď pořád s Levandulí a já... Řeším nějaké věci s Brumbálem."
"Já vám to nevyčítám, narozdíl od tebe Rone. Chápu to, ale já přece neovlivním, jestli nám Snape dá nebo nedá trest. Malfoy se mě prostě jen snaží vytočit."
"Ale když ti dal pokoj, tak ty jsi..."
"Chtěla jsem mu to vrátit! On si na mě může zkusit cokoli a já to mám jen tak trpět? Hele víš co, bude lepší, když se dál budeš věnovat Levanduli a necháš můj osobní život na mě." Mrkla na něj, pak vstala a odešla.
"Ty to schvaluješ?"
"Není nic, co bych měl nebo neměl schvalovat. Je to její život a ona má pravdu. Nemůžeme chtít, aby nám říkala vše, hlavně ne, když s ní poslední dobu netrávíme žádný čas."
"Ale já jsem jí říkal, ať s námi jde do Prasinek."
"S tebou a Levandulí? Rone, to je jako kdyby chtěla Ginny, aby si šel s ní a McLaggenem."
Ron se zatvářil, jakoby ho něco fyzicky bolelo, což Harryho rozesmálo.
"Přesně!"